Při poslechu úvodní "Politically Correct" vás asi stejně jako mě napadne "zase další Green Day". Vzhledem ke zbytku desky by to bylo trochu kruté, ale škatulka neopunk či postpunk docela poslouží.

Chytlavé, celkem jednoduché, většinou i nedlouhé popěvky těhle Amíků mají ke jmenovaným blízko, také Blink-182, Third Eye Blind nebo Goo Goo Dolls slouží jako slušné vodítko. V dalších skladbách své teritorium přece jen rozšiřují, k těm zajímavějším patří "What A Mess", pracující více s atmosférou, nebo "Empty Spaces", která je spíš připomene James. Vůbec se dá říci, že kytary přesahují škatulku punku, i vlivy Duran Duran nebo britpopu lze slyšet. Velice povedenou skladbou je "Alive", která se po jemném jen kytarovém úvodu rozjede do hodně chytlavého refrénu s drsnějšími kytarami. Ostatně melodických refrénů se dočkáte u každé skladby.

Je fakt, že z vizáže členů kapely by jeden hádal na další chlapeckou kapelu, jestli základní tvůrce repertoáru, zpěvák a kytarista Mitch Allan, nevisí na zdi amerických středoškolaček, tak už nevím. Proč ne, jsou i horší možnosti. I když člověk je z toho businessu tak zblblý, že má skoro obavy, aby nešlo také o umělou kapelu. Za pár let to poznáme.

Příznivci nekomplikované rockové muziky tak mají další sousto, kterým by se neměli zakuckat. Je fakt, že texty už tak nezávazné nejsou, ale kdo je v našich končinách sleduje? Pojmenovat se po nejrychlejším letadle světa je docela originální, s hudbou už to tak není, některé kousky prostě příjemně odezní. Stačí-li však, když se při poslechu příjemně uvolníte a nezprudíte, pak zkuste i SR-71. Ale rychle, za půl roku už si na ně možná nevzpomenete.

CD k recenzi poskytla firma BMG.

Album: SR-71 - Now You See Inside
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 42:30
Skladby: Politically Correct, Right Now, What A Mess, Last Man On The Moon, Empty Spaces, Another Night, Alive, Fame (What She's Wanting), Go Away, Non-Toxic, Paul McCartney