Čtvrté album "Compañía del sol" Němců Marquess dokazuje, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Stále stejné melodie už ztratily i formu komerčního balastu pro rádia. Připomínku přímořských letních pláží vystřídala noční můra praskajících reproduktorů u vodních nádrží ve vnitrozemí. A těch komárů kolem!
1/10
Marquess - Compañía del sol
Skladby: Latino America, Arriba, Nos Vemos, Como Tu Bailas,Tranquila, Johnny Viva En Madrid, Discobar, London, Milano, Berlin, Un Dia Normal, Vuelve,No Tengo El Tango
Vydáno: 7.9.2009
Celkový čas: 35:53
Vydavatel: Warner Music
Krize středního věku může mít různý průběh a
Marquess v tomto zabíhají až do extrému. Možná by nebylo od věci, kdyby jméno kapely už navždy nesla taková fáze této krize, která hraničí s ohrožováním veřejného prostoru. Těžko říci, jestli je vhodnější označit tenhle boyband za přestárlý nebo přezrálý, ale z pohledu posledního alba se nabízí ještě jedno slovo - zbytečný.
"Compañía del sol" představuje tak utahanou půlhodinu zoufalé hry na jižanskou hudební horkokrevnost, že by uondala i
Rickyho Martina. Pokud chcete geograficky bližší připodobnění, stačí vzpomenout Dana Nekonečného. Poslech jeho produkce oproštěný od ohňostrojů a konfet by po půl hodině působil stejně. Co s tím? Skončit, nebo vyměnit omezený žánrový rejstřík za bohatší produkci. Ta aktuální se snaží vrátit zvuk druhé poloviny devadesátých let. Nezní však ani dostatečně retro, ani patřičně cool. Spíš tak akorát lacině.