Svítání zůstává...

18.02.2010 05:00 - David Věžník | foto: facebook interpreta

Psal se rok 2005, když folková skupina Svítání vydala svůj debut "Quo vadis, Angelina?". Od té doby se stala spousta věcí, v kapele i mimo ni. Jedním z důsledků plynoucích událostí je třeba změna v názoru skupiny na vydávání alb. Od loňského podzimu tedy jen EPčka. Prvním z nich je "Let č. 20".
6/10

Svítání - Let č. 20

Skladby: Let č. 20, Little Girl, Bitva, Válečník
Vydáno: říjen 2009
Celkový čas: 15:10
Vydavatel: skupina Svítání
Člověk míní, život mění, ale svítání zůstává. Každé ráno čeká na ty, co vstávají s rosou. Stejně tak brněnské folkové několikateto Svítání tu i přes své prakticky kontinuální personální změny stále pro své fanoušky je. A jako dárek jim na podzim přichystalo čtyřpísňové EP. A dárek to je doslova, protože cédéčko dostanou všichni návštěvníci a návštěvnice koncertů u vstupu zdarma.

Strategie je to povedená. Cédéčko se jinde sehnat nedá, kdo je chce, musí zaplatit za vstupenku, a podpořit tak skupinu přímo. Ta má za odměnu v plánu tento dárek obměňovat a místo klasických alb tak jednou za čas vydat pár písní na ípíčku.

V případě "Letu č. 20" dámy a pánové ze Svítání vybrali relativně pestrou sestavu písní. EP otevírá stejnojmenná ryzí folkovina s bohatou instrumentací (nechybí ani elektrická kytara nebo akordeon) a výrazným refrénem: "To se stává," který ukazuje, že obrovská síla skupiny je ve vícehlase. Ten se ještě víc rozvíjí v anglicky zpívaném tradicionálu "Little Girl" a naplno pak v baladě "Bitva", kde vokály doprovází pouze cimbál. Písní "Válečník" se pak čtverec uzavírá - v kousku, který by mohl klidně hrát třeba i Čechomor, se hlasově i muzikantsky předvedou všichni členové kapely. Celá nahrávka působí křehce, čistě a mile.

Oproti "Quo vadis, Angelina?" je zde posun zejména právě v hlasech. Kapelník Jiří Fadrný ustoupil do pozadí a hlavní slovo dal Kláře Jelínkové s hlasem čistým, ale bez charismatu. Jeho absence ostatně dál zůstává tím, co skupinu drží mezi těmi nenápadnými. Svítání má štěstí na zručné muzikantky a muzikanty, avšak smůlu na nějaký výrazný prvek, ať už netradiční nástroj, neobvyklý hlas nebo neotřelý přístup k tvorbě, který by je odlišoval od lokálních folkových partiček rozesetých po republice. Člověk z koncertu odejde s příjemnými pocity, když se s kapelou seznámí osobně, může si hezky popovídat, ale když nebude mít dobrou paměť na tváře, nemusí Svítání za týden na ulici poznat.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY