Mám pocit, že je to vůbec poprvé v Aliciině kariéře, kdy pilotní singl z nového alba nezalezl posluchačům úplně pod kůži a zejména v Americe zůstal za očekáváním. Proč? Asi za to může příliš velká podobnost. Song "Doesn’t Mean Anything" kopíruje nejen tempo, ale i klavírní linku jejího zatím posledního megahitu "No One". Možná si to management zpěvačky později i uvědomil, proto reklama na desku zmiňuje úplně jiné písně než tu, která vyšla jako pilotní singl. Ale s touto deskou je to jako s filmem od Stevena Spielberga. Úvod, od kterého si slibujete, že vás hned vtáhne, moc nezaujme, ale jelikož je to Pan režisér, film stejně dokoukáte až do konce, kdy jen uznale, skoro nábožně řeknete teda! Tak tohle je přesně případ nové desky Alicie Keys.

Alicia zraje a každá její deska nabízí jiný pohled na její tvorbu. Na aktuální placce "The Element Of Freedom" se představuje jako silná, nezávislá žena, která zpívá, jak je posedlá láskou. Nové písně nezní jako póza, která by se jí aktuálně hodila do krámu, protože pět cajdáčky není nikdy na škodu a protože každý je čas od času v rozpoložení, kdy se mu chce slzet. Tohle věru není hra na city, Alicia na desce představuje sebe sama, své neřesti, své obsese.

Jediná píseň, která zůstává lehce pozadu, je kolaborace s další r&b divou Beyoncé. Song "Put It In A Love Song" až příliš balancuje někde mezi tvorbou Beyoncé v době její druhé desky "B’Day" a hitu od Amerie "1 Thing". Ale i přes tyto podobnosti je skladba už jen díky jménům žhavým kandidátem na singl.

Za zmínku ze všech čtrnácti tracků ještě stojí songy "Try Sleeping With A Broken Heart" a "Empire State Of Mind (Part II) Broken Down", který je jakousi symbolickou malou domů, jež bez Jay-Zho partů neztratila nic ze své okázalosti, ba naopak je ještě dojemnější a více hymnická než originál.

Deska "The Element Of Freedom" se oproti předešlým počinům liší především větší komorností a minimálními koketériemi s rychlejšími tempy. Někomu se bude možná zdát loudavější, ale tohle je prostě dospělejší Alicia Keys. Ta, které nejvíc sedí právě pomalé soulové tempo, jímž se, stejně jako datem vydání, elegantně trefila do klidné předvánoční atmosféry.