Když se inspiruješ metalovou...

13.12.2009 05:00 - Martin Višňa | foto: facebook interpreta

Série reedic řadových alb Olympicu pokračuje. Vydání na CD s pročištěným zvukem se dočkalo album "Když ti svítí zelená", pro které Petr Janda & spol. čerpali inspiraci u kolegů mániček. Proto se také tvrdí, že Olympic tehdy natočil metalovou desku. Pravda je však někde jinde. Ale po pořádku.
6/10

Olympic - Když ti svítí zelená (Zlatá edice)

Skladby: Když ti svítí zelená, Inkoustová tečka, Letní vdovci, Aspoň poletíš, Já někde čet', Proč zrovna ty, Lidi, Hej, ty!, Naděje dvou, Nulový šance, Každej chvilku tahá pilku, Ukaž, jak rychle umíš hrát. Bonus: Já je znám, Nic víc, Osmý den, Nechoď dál (Město), Strom, Vlak, co nikde nestaví, Sprcha, Jasná zpráva, Já (Sobectví), Okno mé lásky (Láska)
Vydáno: 21.8.2009
Celkový čas: 79:14
Vydavatel: Supraphon
Začít musím jasnou, smutnou zprávou - booklet reedice "Zelené" mne zklamal. Jelikož deska pochází z doby, kdy jsem ještě neměl ze světa nadbytek rozumu (v době natáčení mi byl čerstvě rok), doufal jsem, že se z něj o albu něco dozvím. Jenže z povídání Jaromíra Tůmy jsem se dočetl pouze, že desku Olympic natočil v novém Jandově studiu Propast, což by mě napadlo jako první, i kdyby to nebyla pravda. Naštěstí jsou webovky kapely poněkud sdílnější: album sice bylo natočeno na začátku roku 1988, ovšem vyšlo až o rok později, v březnu 1989, prý kvůli problémům s grafickou úpravou obalu (z dnešního pohledu směšná výmluva). Co však za zdržením stálo opravdu, už jsem se nedočetl. V tomto momentě navíc začala mluvit hudba.

Když si vybavím některé z posledních albových počinů Olympicu připadá mi, že je kapela od devadesátých let, vyjma desky "Dávno", v tvůrčí krizi. Stejně tak to, co bylo před "Když ti svítí zelená", je takové nemastné neslané. Zdaleka nemám od Jandovy party naposloucháno všechno, nepatřím k fandům této kapely, nicméně album "Kanagom" nebo nedávné "Dám si tě klonovat" nemají podle mě čím zaujmout. Což se o "Zelené" říct rozhodně nedá.

Otvírák v podobě metalem říznuté titulní skladby k poslechu přímo upoutá. Pravda, pro ortodoxního metalového fanouška půjde spíše o vtip a následně také o zklamání, protože dále deska plyne v typickém olympicovském duchu s drobet přitvrzenými kytarami - tu svižnější bigbítek, tu pomalejší cajdák. Žádná metalová deska, jak se někdy tvrdí, spíše jen metalová inspirace, poměrně tvrdě zní až závěrečná "Ukaž, jak rychle umíš hrát", z mého pohledu však zbytečná věc. Stejně tak bych oželel pomalou píseň "Naděje dvou", naopak rychlejší pecky "Hej, ty!" a "Nulový šance" jsou vrcholy alba, a kdyby "Inkoustová tečka" prošla drobnou retuší textu a dostala místo "uú uú" pořádný refrén, patřila by k nim také. Zajímavě zní i "Lidi", trochu temně střižená píseň o shonu a spěchu, podle které se původně album mělo jmenovat.

V rámci reedic řadovek Olympicu dochází také k opětovnému vydání dalších, bonusových materiálů. A tak se po tom, co si pánové ukážou, jak rychle umějí hrát, přeneseme do dubna 1982 do pražské Lucerny. K záznamu nemám co dodat, snad jen že by ve "Vlaku, co nikde nestaví" a ve známé pecce "Já (Sobectví)" mohly být kytary trochu hlasitější a také že mi nějak nejde do hlavy, proč se "Zelenou" nevyšel nějaký aktuální záznam z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Ale budiž, Olympic a skalní fanoušci jistě CD ocení.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY