Máme za sebou další hudební dekádu. Deset let, co opět změnilo svět. Pokud konec osmdesátých let přinesl sametovou revoluci, pád Berlínské zdi a krach komunistického svazu, což mělo za následek, že devadesátá léta byla jedním velkým mejdanem, oslavou svobody a míru (byť výjimky se našly), začátek jednadvacátého století nám mediálně objevil nepřítele nového - terorismus. A tahle trpká pachuť ovlivnila výrazně i hudbu. Ať už tématicky (do Bushovy politiky se opřeli i Radiohead), nebo obsahově (americká verze debutu The Strokes neobsahovala písničku zesměšňující newyorské policisty, protože se to prostě po 9/11 nehodilo). Příkladů je samozřejmě bezpočet.

Přesto se ale uplynulých deset let vyznačuje především tím, že nic nevykračuje z řady. Ano, konzumní mašinérie objevila ještě jednodušší cestu k penězům než boybandy a do popředí se dostaly talentové (ne)pěvecké soutěže typu Česko hledá SuperStar, MTV zase jednou ovládlo r'n'b a zažili jsme boom reunionů i exhumaci osmdesátkového electropopu, ale vše se tak nějak vzájemně vyvažovalo. Nejvýraznější změnou tak je fakt, že se hudba stěhuje na internet - od mp3jek a streamování hudby či videoklipů až po hudební publicistiku.

Snad i proto je náš žebříček stovky nejoblíbenějších alb uplynulé dekády tak rozmanitý a pokrývá téměř kompletní populární scénu. (Až na metal, ale to už se snad dávno ví, že kritici prostě metal nespolknou a budou ho ignorovat. I když je jako hudební styl nesmrtelný…) Cílem našeho žebříčku není sdělení tak to bylo a jen my máme pravdu, ale seznámení čtenářů s naším pohledem na uplynulé desetiletí. Odráží se v něm nejen náš hudební (ne)vkus, ale i naše zapomnětlivost a všechny osobní úchylky. Vždyť jak jinak si vykládat to, že v něm najdete úlety typu The Teenagers?

V rámci jednotlivých žebříčků shrneme postupně i jednotlivé roky. Připomeneme si, co zásadního se v nich událo, kdo na výročních ceremoniálech za co děkoval a která alba mizela z pultů (respektive vytěžovala servery iTunes) nejvíce. Pokračujeme šestou desítkou první stovky a těšit se můžete na Franz Ferdinand, Gnarls Barkley, MGMT, Kylie Minogue či The xx.

---

100 - 91 | 90 - 81 | 80 - 71 | 70 - 61 | 60 - 51 | 50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1

Datum vydání: 13.11.2000
Produkce: Marilyn Manson, Dave Sardy
Prodeje: 500 tisíc US

Svět zná Marilyna Mansona především jako chlapíka s šokující a prý nevkusnou image. Jenže za vším tímhle strojeným divadlem se skrývá něco mnohem podstatnějšího. Sdělení. Vlastně velmi silná sdělení. Tenhle Brian Warner si servítky nikdy nebral. Syrová otevřenost, pomocí níž prezentuje drogy a sex a zejména jeho kontroverzní pojetí společensko-politicko-náboženských otázek, z něj učinily skutečného vyvrhele konzumní konzervativní společnosti. Čím je ale výjimečná právě tato deska? Po obviňování z podílu na masakru na Columbine High School ukázal kritikům prostředník a o to razantněji proti nim vystoupil. Připočteme-li k jeho zvrácené poetice tvůrčí vrchol pánů Twiggyho Ramireze a Johna 5, máme co dělat s nejsilnější deskou, kterou tahle podivná parta vydala. MM je možná šašek, jenže aspoň nazývá věci pravými jmény. Jako jeden z mála.
-- Petr Adámek

Marilyn Manson - Disposable Teens
"Pokud jde o texty, výhradní autor Manson není dlužen nic své pověsti, opírá se dost tvrdě do náboženství a jeho forem nátlaku, pojetí Boha, americké společnosti, lidských slabostí s tím souvisejících."

Ondřej Pravda, hlavní recenze.

---

Datum vydání: 25.9.2000
Produkce: Johnny Douglas, Mike Spencer, Graham Stack, Mark Taylor, Guy Chambers, Steve Power, Julian Gallagher, Richard Stannard, Steve Anderson, Mark Picchiotti
Prodeje: 1 milion UK

I když opravdový celosvětový comeback přišel pro Kylie Minogue až s hitem "Can't Get You Out Of My Head" z desky "Fever", už předcházející "Light Years" ji vytáhlo z hlubin zapomnění opět na výsluní. Drobná australská zpěvačka se po několika letech hudebního experimentování vrátila pokorně do vod mainstreamového popu, a protože jí v tom pomohl ve třech skladbách i Robbie Williams a (v té době) jeho druhá ruka Guy Chambers, bylo z toho nejen několik velkých hitů, ale hlavně vyrovnaná a bezbalastní deska. Skladby jako "Your Disco Needs You" a hlavně "Spinning Around" odstartovaly návrat disca, ale na rozdíl od chladné Madonny mu Kylie dokázala vdechnout i život. "Light Years" je samozřejmě nenáročná nahrávka, ale přecpaná hity a v druhém plánu i příjemnými aranžérskými hrátkami. A Kylie na ní jde těžko odolat.
-- Honza Balušek

Kylie Minogue - On A Night Like This
"Až budou chtít Britney Spears, Billie Piper a jim podobné zjistit, jak se vlastně dělá pořádný pop, zde najdou tu nejlepší učebnici."

Honza Balušek, hlavní recenze

---

Datum vydání: 14.10.2002
Produkce: Mick Jones
Prodeje: 100 tisíc UK

The Libertines se stali pro britskou kytarovou scénu tím, čím The Strokes pro americkou - jen pokud parta okolo Juliana Casablancase vrátila americkou kytarovou hudbu někam k Television, Libs se pro změnu protnuli s The Clash. Návrat k hudebním ideálům punkové generace, jen zasazených do prostředí fast-foodového konzumu. Po vzoru všech ostatních úspěšných ostrovních kapel však nejeli na jedné silné osobnosti, nýbrž na profláklé britské spolupráci dvou výrazných talentů. Po Lennonovi a McCartneym, Pageovi a Plantovi, Marrovi a Morrisseym či Brownovi a Squireovi tak britské ostrovy objevily Dohertyho a Barata. "Up The Bracket" je vytáhla z malých, potem páchnoucích studentských klubů na titulní stránky časopisů, do televize. A dala jim finanční prostředky na to, aby se mohli prodrogovat i ke druhému povedenému albu, ale zároveň v nich definitivně zabila schopnost potkat se na pódiu za střízliva. Desky "Up The Bracket" a "Is This It" odstartovaly skrze stránky NME nekonečnou vlnu britských kytarovek, které se s postupem dekády čím dál tím více slévaly do jednoho balastu, ze kterého se původní dvojici mohou do očí podívat jen Arctic Monkeys, Franz Ferdinand a Bloc Party.
-- Miroslav Böhm

The Libertines - Up The Bracket
"Tenhle mladý londýnský kvartet by pravděpodobně nechtěl být nazýván anglickými Strouks, ale to je celkem přesná definice, mimo jiné. The Libertines si rockové historie váží stejně jako The Strokes, jsou - po většinu času - stejně charismatičtí a jsou dokonce podepsaní u stejného mrňavého britského labelu."

Andy Pemberton, Blender

---

---

Datum vydání: 30.3.2007
Produkce: Moses Schneider
Prodeje: 100 tisíc GER

Beatsteaks byli v těžké pozici. V roce 2004 nahráli desku "Smack Smash", která je katapultovala nejen mezi hvězdy hudebního nebe, ale dala jim ochutnat vody mainstreamu. Kde kdo by pod návalem úspěchu ještě více změkl a orientoval se na to, aby ho hrála rádia. Všichni, kromě Beatsteaks. Deska "Limbo Messiah" je z jejich pěti počinů nejkytarovější a nejsyrovější. Přiblížili se znova ke svým punkrockovým létům a vytvořili nahrávku, která je energicky vydatnější než red bull. Upustili od ukňouraných láskobolných témat z předešlé desky a zahráli si na sobečky, kteří se chvástají vlastním egem, milují svůj život a dělají všechno, jak je jim libo. Právě přehršle egoismu, více kytar, ráznosti a břitkosti udělaly z "Limbo Messiah" jednu z nejdůležitějších německých desek dekády.
-- Katka Guziurová

Beatsteaks - Demons Galore
"'Limbo Messiah' je strhující album. Charismatický zpěv v kombinaci se všeho schopným dvoučlenným kytarovým komandem, vyzrálé kompozice daleko za hranicí klišé. V jednoduchosti je krása."

Radek Hendrych, hlavní recenze

---

Datum vydání: 24.4.2006
Produkce: Danger Mouse
Prodeje: 1 milion US, 300 tisíc UK

DJe Danger Mouse a zpěváka Cee Lo dala dohromady náhoda, jejímž výsledkem byl asi největší hit roku 2006 - "Crazy". Tahle podivná dvojka se ale nevyčerpala jedním výstřelem, "St. Elsewhere" je impozantní mišmaš soulu a popu napájeného z všežravé hiphopové estetiky. Danger Mouse zde odstartoval svoji kariéru nejvyhledávanějšího producenta současnosti a někdejší excentrický rapper Cee Lo našel uprostřed jeho ujetých beatů svoje místo. Je to právě jeho hlas, plný smutku a zároveň naděje, který ze skladeb jako "Smiley Faces" nebo "Who Cares?" dělá nezapomenutelný zážitek. Druhý hit podobného kalibru jako "Crazy" na desce není, ale vlastně to vůbec nevadí.
-- Karel Veselý

Gnarls Barkley - Crazy (live at MTV Movie Awards 2006)
"Je to zábavný, se snobskou perverzí naleštěný pozlátko z Las Vegas. Přehlídka těch nejpopovějších hitů, kterém jste kdy mohli slyšet. Přitom všude absentuje sebemenší vlezlost."

Benjamin Slavík, makrorecenze.

---

Datum vydání: 22.1.2008
Produkce: Dave Fridmann
Prodeje: 500 tisíc US, 300 tisíc UK

V době vydání se album "Oracular Spectacular" nedočkalo nějaké velké vlny zájmu. Jenže ta se dala do pohybu během půl roku a dnes již opravdu není člověk, co by se zajímal o hudbu a neslyšel jejich "Kids". (A já mu to v hlavní recenzi prorokoval!) MGMT naštěstí nejsou one hit wonder. Celou desku se jim povedlo napumpovat příjemným mixem Bowieho a současného popového zvuku s malým postpunkovým ocáskem. Přidali k tomu svou šíbnutou image a najednou časopis NME označil jejich album jako nejlepší za rok 2008. "Oracular Spectacular" není něčím, co by bořilo zavedené hranice, ale dokázalo skvěle čerpat od svých předchůdců, díky čemuž se z něj stal koktejl výborný od začátku do konce. Máloco je vhodné stejně pro obyčejné rádiové posluchače, jako pro nekompromisní indie rockery. Tahle záležitost ano.
-- Tomáš Tenkrát

MGMT - Kids
"Na MGMT je sympatický jejich zvuk a vůbec to, jak znějí neotřele a jaké vyznávají postupy. (...) Využívají moderní elektroniku a rochní se v psychedelii, což může znít zběsile, jenže nejlepší na tom je, že celá deska je vlastně popová."

Tomáš Tenkrát, hlavní recenze

---

Datum vydání: 9.2.2004
Produkce: Franz Ferdinand, Tore Johansson
Prodeje: 1,2 milionu UK, 1 milion US

Rok 2003 znamenal pro britskou kytarovou indie scénu poměrně pohublé mezidobí. Tradiční žánr na britských ostrovech korodoval pod náporem skvělých desek vzešlých především z UK Garage. Tento deficit se rozhodli spláchnout skotští Franz Ferdinand hned z kraje roku 2004 svým vynikajícím eponymním debutem. Elegance a styl šly ruku v ruce s neučesaností post-punkových forem. Taneční rytmika klasických rockových nástrojů nechala vzpomenout na první desku The Stone Roses, ale s tím rozdílem, že obdivovatelé císaře pána do svých skladem natlačili větší než malé množství svébytného humoru. Cena Mercury Prize jenom korunovala výjimečnost týhle placky, která opět veškerou pozornost indie fans uvrhla do dance-punkových vzorců. Jak tehdy poznamenal server E! Online: "Toto je album, které byste si přáli, aby nahráli The Strokes."
-- Tomáš Bláha

Franz Ferdinand - Take Me Out
"Pro jednou je nevyhnutelný hajp britského tisku oprávněný: debutová deska Franz Ferdinand cituje z milovaného britpopu a post-punkových kapel bez obvyklého plagiarismu."

Barry Walters, Rolling Stone

---

---

Datum vydání: 4.10.2006
Produkce: Mark Ronson, Salaam Remi
Prodeje: 3 miliony UK, 2,2 milionu US

Představte si zakouřený jazzový bar. Pod stolem se sem tam válí zpitý rádoby gentleman, v protějším koutě se hraje poker, na baru se chystá rvačka a místní magnát provozuje těžký obchod. Mezi tou hrubou špínou stojí ostře vyhlížející žena. Amy Winehouse otevře pusu a podmaní si nejen tuhle putiku, ale celý svět. Autorčin kontroverzní projev s jakým suše servíruje detailní informace o alkoholismu, sexu nebo naopak o lásce, je zasazen do jazzu, soulu a r'n'b. Právě tato bezostyšná kombinace vynesla Amy do nebes. Sudičky jí jako bonus nadělily do kolébky zlatý hlas, který pravidelně procvičuje pitím (kéž by jen tímhle). Jenže není zbytí, po hudební stránce nemá konkurenci. "Back To Black" vypálilo rybník všem z branže. Kdo umí, umí. A pokud mu to navíc nedělá problémy... Amy drží prvenství za největší hodnotné překvapení desetiletí.
-- Kristina Bílá

Amy Winehouse - Rehab

"Pokud máte rádi zakouřené bary, pop plný černé škváry a sepraných značek na dávno onošených hadrech, holky s jakýmkoliv, jen ne slušným vychováním a levnou vodku, pak pro vás může být novinka Amy Winehouse 'Back To Black' řádně vzrušujícím albem."

Benjamin Slavík, hlavní recenze

---

Datum vydání: 3.7.2006
Produkce: Rich Costey, Muse
Prodeje: 600 tisíc UK, 500 tisíc US

Touhle deskou vyrazili Muse všem dech. Vždy rozdělovali, jedni jim zazlívali plagiátorství, druzí je vychvalovali jako génie možného. Jenže "Black Holes And Revelations" bylo jiné. Koncepční deska plná retro odkazů, ale také zatraceně moderního zvuku, sonických kytar, deformací, abstraktně kosmických textů. Žádný prvoplánový projekt. O "Map Of The Problematique" nebo "Starlight" se bude jednou přednášet jako o důkazech toho, že dokonale sestavená rocková písnička existuje, stejně jako desce jim nechybí gradace, melodie, atmosféra, zvukové hrátky, instrumentační bezchybnost. Nedostatkem může být, že z alba jednoznačně čpí suverenita, někdo by řekl až arogance skupiny, zvláště pak frontmana Matthewa Bellamyho. Jsme prostě dobří, tak se nažerte, jako by znělo. A lidé to žrali.
-- Luboš Kreč

Muse - Starlight
"Muse na své čtvrté studiové desce nabízejí směsici kytar a elektroniky, seskládanou z tolika retro prvků, až je to všechno vlastně moderní."

Ondřej Leinert, makrorecenze

---

Datum vydání: 17.8.2009
Produkce: The xx
Prodeje: ?

Nahrávání debutu The xx silně evokuje chvíli, kdy rodiče odjedou přes víkend na chatu a doma se zatím svobodně realizuje potomek s kamarády. Kdyby šlo o fakana, bude v neděli ráno byt v troskách. Naším synem je ale naštěstí Oliver Sim, a tak výsledkem prokaleného víkendu není poblitý koberec, ale deska, pro kterou si jeho i jeho kamarády zamilují hudební fanoušci z celého světa. Bez producentů a major labelů vzniklo album navozující iluzi absolutního klidu, intimní, ale intenzivní, svým minimalismem stručné, průzračně čisté a klidné, přitom silné jako ranní káva. Deska záhadná a temná jako její stvořitelé a výhradní režiséři celého příběhu - čtveřice nesmělých a stydlivých studentů, po kterých ještě před rokem neštěkl pes, a dneska aspirují na hudební objev roku 2009.
-- Dominika Jiroušková

The xx - Crystalised
"Dnes, kdy má technika neomezené možnosti a se zvukem se dá dělat prakticky cokoliv, přichází tahle parta s tím nejobyčejnějším a nejjednodušším způsobem sdělení, který vás bez okolků zasáhne právě tam, kde je třeba."

Tomáš Bláha, hlavní recenze

---

100 - 91 | 90 - 81 | 80 - 71 | 70 - 61 | 60 - 51 | 50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1