© Petr Klapper / musicserver.cz Černočerná tma a Kay zahalený v tmavé kapuci - takové bylo první setkání
Sunshine s publikem při jejich úterním koncertu v pražském Lucerna Music Baru. V prostorech klubu tentokrát převažovalo -tileté publikum, protože
kidz díky svému podílu při tvorbě
nového videoklipu obsadili VIP ochozy a jejich aktivity tak nebyly tolik vidět, jak tomu bývá při koncertech Sunz zvykem. Paradoxně to bylo kontraproduktivní, neboť právě ortodoxní fanoušci často vytvářejí tu správnou Mefistovskou atmosféru, která úternímu vystoupení tolik scházela.
© Petr Klapper / musicserver.cz Originální tuzemská kytarovka si s kytarami tentokrát příliš nerozuměla. Odvážně zvolený setlist, ve kterém převažovaly pecky z prvních dvou komerčně úspěšných alb, byl po festivalové sezóně, založené na propagaci
"MGKK Telepathy", příjemným oživením. Bohužel se však odvahu nepodařilo podpořit také kvalitní produkcí.
Celý koncert kromě několika světlých okamžiků připomínal béčkovou garážovou seanci, kdy se kapela s charismatickým zpěvákem snaží přesvědčit publikum o své výjimečně slavné minulosti.
Lucerna Music Bar má tradičně zvláštní akustiku, ve které až nezvykle vyniká um bubeníků (a naopak zanikají zpěvy). Na začátku podzimu
jsem chválil Chica z
Fake Tapes, v úterý zase exceloval jiný bicák - Dan. Každý jeho úder do činel byl adresován na milimetr přesně, jenže ani precizní výkon ho do fanouškovského objetí nekatapultoval.
© Petr Klapper / musicserver.cz Podobná gesta jsou totiž vyhrazena jen pro frontmana Kaye, který během písní několikrát skočil mezi publikum a několikrát se fanouškům přiblížil prakticky na dotek a kapičky potu z jeho čela stékaly přímo do davu. Show Kay a spol. předvedli obstojnou, to jo, jen nějak chyběla taky stejně dobrá muzika.
Sunshine po celé vystoupení vzpomínali na léta dávno minulá, a tak předvánoční večírek, který ve svém průběhu rezignoval na ambice pobavit, plynul poměrně těžkopádně. Vyjádřením lehkosti bytí bylo až zařazení několika songů z aktuálního alba.
V praxi se již poněkolikáté projevil markantní kvalitativní rozdíl mezi staršími garážovými písněmi a novou energickou produkcí, provoněnou berlínskou a tokijskou scénou. Ze starší tvorby zaujala vlastně jen hitovka "VictimIsAnotherNameForLover", zbytek připomínal pouhou hru na
staré Sunshine. To teprve
nové "New Manifesto", "K.I.D.S." a především pak závěrečná "Tokyo Bassline" zachránily renomé kapely. Ve výsledku tak koncert působil jako nepovedený večírek s povedeným koncem, což je v případě osobitých Sunshine docela škoda.
Resumé (+/-)
+ odvážně zvolený setlist
+ světelná show
+ atypická aranžmá u "K.I.D.S."
+ Kayovo charisma a jeho hrátky s publikem
- nebylo vyprodáno
- dlouhé prodlevy mezi jednotlivými písněmi
- jalová atmosféra
- architekt LMB