Nesmělost, síla okamžiku, vražedné pohledy, zakřiknutý úsměv či dětská rozpustilost v očích neználka. I takový byl koncert britských indie objevů letošního roku The xx v pražském klubu 007 na Strahově. Koncert, který bude snad pořádně doceněn až za pár let.
Live: The xx
support: Dope Aviators
místo: Klub 007 Strahov, Praha
datum: 4. listopadu 2009
setlist: Intro, VCR, Heart Skipped A Beat, Basic Space, Fantasy, Shelter, Crystalized, Islands, Teardrops, Night Time, Infinity, Stars
Fotogalerie
© Petr Klapper / musicserver.cz Slovenská electropopová partička
Dope Aviators, která žije a tvoří v Praze, byla důstojným supportem pro britské melancholiky. Nasadili podobnou náladu a za zvuků silných kláves, akustické a elektrické kytary loudili na posluchačích trochu pozornosti a hodně psychedelie. První řady byly docela vstřícné, avšak dále v publiku se hojně diskutovalo a čekalo na hlavní hvězdy večera. Nezájem nebyl až tak způsoben kapelou, ale spíše tím, že strahovská sedmička je klub sice komorní, ale na pódium, které se tyčí dvacet čísel nad zemí, nejde od páté řady prakticky vidět. Po čtyřicetiminutovém setu sympatičtí Slováci vyklidi prostor pro mladé, ambicióni Londýňany.
Ať už si o
The xx myslíte cokoliv, jedno se jim upřít nedá - ta jejich upřímná šokovanost. Na impozantně rozestavěnou scénu, kde se vyjímala dvě obrovská, podsvícená
x, vpluli jen ve třech a za zvuků "Intra" dali jasný vzkaz všem, kteří si snad mysleli, že to bude slabý odvar jejich
debutové desky. Basista Oliver Sim probodával svým temným pohledem narvanou Sedmičku, a jako by si zkoušel, co publikum vydrží. Vydrželo hodně a od úvodních tónů nenechalo ani jeho, ani zpěvačku Romy Madley Croft ve štychu. Každou precizně odvedenou skladbu ocenili posluchači nadšeným potleskem, což Oliver kvitoval nesmělým
"Hi Prague" a
"Thank you".
© Petr Klapper / musicserver.cz I přes jejich temnou náladu, podpořenou výhradně černým outfitem a klíči na krku se Oliver začal čím dál tím více usmívat a kvitovat náladu v sále. Romy se tváříla stále strojově stejně, avšak nic to neubíralo na jejím precizním kytarovém umu. Jamie Smith za stolečkem plným čudlíků, elektronických vychytávek či kláves řádil jako malé dítě, kterému právě přinesli bagr a lopatku a může si stavět hrady z písku. Každý tón trefil přesně a ony vychvalované samply z jejich prvotiny naprosto věrně dostal i do živého provedení. Co mě velmi překvapilo, byla relativně vysoká znalost textů mezi publikem. A to nejen u nejznámějších "Basic Space" a "Crystalized". Kapelu to vyloženě nadchlo, a i když nejsou ještě v roli, pří které by mohli nechat zpívat refrény početnému davu, evidentně byli rádi, že se jejich extatická hudba a texty neztrácejí v mlhavém oparu.
© Petr Klapper / musicserver.cz Vyhrazená padesátiminutovka se neúprosně přiblížila ke svému konci, a ač se ozývalo snad pětiminutové nepřetržité tleskání, The xx se po odehrání závěrečné pecky "Stars" nevrátili. Přehráli kompletní debutovou desku, přidali jeden song z EPčka a nechali všechny proniknout do tajů jejich melancholického světa, plného skrytých zákoutí.
Na
The xx byla jasně vidět jejich nesmělost, jako by sami stále nepochopili, co se kolem nich děje. Takový humbuk určitě nečekali, v tajných snech si představovali koncertování v Londýně a okolí a dneska objíždí celou Evropu. Takhle blízko u těla už je asi nikdy mít nebudeme a za pár let se bude těm, kteří byli v listopadu 09 ve strahovské Sedmičce, jen tiše závidět. Slovy Olivera:
"It's lovely to see your face."