Makrorecenze "xx" The xx

05.10.2009 11:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Velké množství hudebních médií označilo debutovou desku "xx" londýnské formace The xx za jednu z nejvýznamnějších událostí letošního roku. A ani musicserver není v tomto ohledu výjimkou. Po silné devítce v naší hlavní recenzi se The xx dočkali výborného výsledku i v makrorecenzi.
The XX - xx
© facebook interpreta
Mladý jiholondýnský kvartet The xx, který by ještě loni bylo možné označit za partu teenagerů, překvapil v srpnu svým neokázalým, avšak zároveň neobyčejně originálním debutovým albem "xx". Absolventi slavné The Elliot School, z jejíchž řad na současné hudební scéně bodují například Burial či Hot Chip, na něm smíchali extrakt toho nejzásadnějšího z The Cure s Rihannou a poté, co dali kopačky producentům, album upravili tak, aby se vše dalo zahrát stejně i naživo. A právě minimalismus a zvuková čistota a upřímnost učarovaly Tomášovi Bláhovi v naší hlavní recenzi natolik, že sáhl po výjimečné devítce. A co naše makrorecenze? Došlo dokonce i na jednu desítku, ale také na dvě šestky, finálový výsledek je však pro The xx jednoznačnou pochvalou: osmdesát procent.


Miroslav Böhm - Lednička, vysavač a plazmová televize (10/10)
Vztah k interpretovi: Silné pouto hned od prvního kontaktu přes videoklip "Crystalised".

"xx" je čtyřicetiminutovou tečnou minimalismu a absolutní intimnosti. Óda na ony dvě sekundy, které vás donutí v totálním zoufalství spadnout do nekončícího záchvatu smíchu. Hořkosladká tripple-dvacka v šipkách o sjetou životní lásku na srazu z gymplu po dvaceti letech. Chvíle, která půlí alkoholovou jízdu nočním velkoměstem na před a po. Dvě decky zvětralého müllera - s přátelským otiskem rtů na čele - v Pizzerii Klára, když všichni odešli už (s někým) spát. "xx" není hudba jen tak do uší, je to dvojitá porce instantní nálady, kulisa pro (anti?)dialog mezi vaším svědomím (Oliver Sim) a vědomím (femme fatale Romy Madley Croft). Krátký pohled do vaší vlastní duše... Génius a symbol televizního úpadku Chuck Barris jednou řekl: "Zavřeme tři staré chlápky do místnosti. Tam si budou muset probrat svůj život - co se jim povedlo a jak blízko se dostali k naplnění svých snů. Ten, který si nevystřelí mozek z hlavy, dostane ledničku." Kdyby jim k tomu pustil "xx", může do placu bez obav přihodit i vysavač a plazmovou televizi. Emo vs. trip hop roku 2011, jedna z desek roku 2009. Tečka.

Dan Hájek - Zasněné mládí ku předu! (9/10)
Vztah k interpretovi: Nic jsem o nich netušil do doby, než jsem si pustil akustické "Crystalised". A teď se těším na koncert!

Letošek je plný nečekaně dobrých nových tváří, The xx mě však zasáhli nejvíc. Ona akustická vsuvka zachycená na jednom z milionu mostů v Amsterdamu měla za následek snad vše. Coververze "Teardrops" (Womack & Womack) je pak další kouzelná věc, od které už to je jen krůček k podlehnutí debutu "xx". Dream pop střihnutý indie rockem a shoegaze je postavený na zcela prostých hudebních základech a potvrzuje, že v jednoduchosti je ukryta krása. "Infinity" vás mrští do autenticky pestrého neverlandu, v němž se vykládají osudové karty. Alenka z říše divů v poklidu usíná na vašem rameni, je naplněna pocity lásky a už nemá strach z toho, co bude zítra. "Night Time" pozhasíná všechna světla a při "Stars" chcete vzít nohy na ramena a mimo záři pouličního osvětlení chcete zkoumat oblohu plnou blikajících znamení. The xx se povedlo odvést pozornost, zbourat mantinel všední šedi a vtisknout průlety komet do vašich soustředěných mozků. Možná si i kladli za cíl říct, že dnešní přetechnizovaná generace umí stále prohnat svá rozhodnutí srdcem. Milé to zjištění.

Tomáš Tenkrát - Vtáhne jako ranní mlhovina (9/10)
Vztah k interpretovi: Natální, vždyť debutují.

The xx
© revista69.com
Už toho o nich bylo řečeno hodně a veskrze samá pravdivá chvála. Je to album s atmosférou hutnou jak podzimní mlha v Beskydech nebo smog v Praze. I přesto, že ani mlha, ani smog není nic, co by kdokoliv vyhledával, když tenhle jev nastane, vtáhne vás. Komplexně dotváří vaše okolí, vy můžete být sebeveselejší, ale za chvíli jste stejně pohlceni. Ať už příjemnou melancholií nebo nepříjemnými depresivními náladami. A to přesto, že je to jen mlhovina. "xx" funguje na stejné bázi. Akorát je to jen deska. Její nálada je však nakažlivá a dost závisí na tom, jak se na ni koukáte. Umí být hořká i sladká, umí škrábat i hladit. Záleží pouze na subjektivním vnímání. Pro někoho znamená údolí v mlze krásu nesmírnou, a ten druhý vidí jen problémy s kluzkou vozovkou. Jedno je ale jisté - ráno, večer, v poledne, kdykoliv působí hudba The xx pořád stejně spolehlivě. Minulý rok, ve stejný čas, mě podobně silně atmosférickým albem rozsekal Bon Iver.

Petr Balada - Přímočará nuda (6/10)
Vztah k interpretovi: ...tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se u toho usne.

S nahrávkou “xx“ mám stejný problém jako u alba “Merriweather Post Pavilon“ od Animal Collective. Obě vytvářejí dojem hudební události a obě se jí skutečně staly, což ovšem nemění nic na faktu, že jejich společným jmenovatelem je pro mě nuda. Rovná silnice, která by chtěla být tankodromem, ale odmítá to dát najevo. Přímočarost zřejmě zabíjí. A tak je balena do kouzly se zvuky pohlcujícími se navzájem. Deska “xx“ má ale něco navíc. Dvěma vokalisty odprezentované příběhy. Místo jiskření mezi hlasy však nabízejí téměř intelektuální vztahové zoufalství. Ve svých světlých chvilkách (“Fantasy“) pak album naznačuje, kolik promarněných příležitosti se dá do půlhodiny vtěsnat. Škoda například nevyužitého dubstepového zvuku. Otázkou také je, co bude s The xx dál. Druhá stejná deska už bude nudit i ty, co se u té první dojímají. Co může pomoci, je radikální změna rychlosti. Nebo naopak návrat ke kořenům trip hopu. Pak by to alespoň byla čirá deprese. Zatím je to spíše sezení u psychoanalytika, od kterého dostanete při odchodu bonbón jako poděkování, že se mohl v klidu vyspat.

Petr Doupal - Hudba pro zvláštní momenty (6/10)
Vztah k interpretovi: Zahlédl jsem je v jukeboxech na našich stránkách.

Dospělost. Ležérnost. Šišlání? Minimalismus. Bubny a clapy z počítače. Jemné kytary. Sebejistota v dvaceti letech! Tichý rozhovor ženy a muže. Atmosféra. Nakonec nuda. "xx" od The xx je určitě jeden z nejzajímavějších debutů letošního roku. Určitě se dá jejich hudba k něčemu přirovnat, pro většinu lidí ale bude poslouchání "xx" něco jako z jiné dimenze. Jejich projev a zvuky jako by přicházely z čistého prázdného smutného prostoru. Intro s názvem "Intro" mě okamžitě zaujalo, "tohle bude zajímavá deska", řekl jsem si! Skladby lze jen těžko popsat, proto jen ta hesla na začátku. Výrazněji než zbytek na mě působí "VCR" a "Crystalized", které by mohly uspět jako singly. Problémem "xx" však je, že postupně to začíná být už docela stejné a nudné a nedovedu si představit to poslouchat běžně, je to hudba pro nějaký moment. Možná milostný, možná melancholický, možná úplně jiný. Nebo jako poklad do soundtracku alternativního filmu.


Album: The xx - xx
Průměrné hodnocení: 8,0/10
Celkový čas: 38:35
Skladby: Intro, VCR, Crystalised, Heart Skipped A Beat, Fantasy, Shelter, Basic Space, Infinity, Night Time, Stars


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY