9/10 X všeobecně označuje něco neznámého či tajného.
X také může obecně znázorňovat křížek znamenající přeškrtnutí či označující místo na mapě apod.
V kabalistické filozofii označuje X narození či smrt.
V kinematografii je X označení mládeži nepřístupných filmů.
V matematice je X nejčastější označení neznámé proměnné.
V oděvním průmyslu je X zkratka anglického "extra".
Pomalu usínám, ale pořád jsem v té fázi, kdy svět kolem sebe vnímám...nebo se probouzím, ale ještě pořád částečně sním. Nevím přesně, pocit je to stejný. Takové polovědomí. Okolní svět vám není cizí, ale to vaše snění je přitažlivější. Ona leží vedle mě, ale přesto tak daleko. Jsme obklopeni tmou i tichem. Na parapet občas dopadne kapka, přesně v těch intervalech, kdy mé srdce zapomene udeřit. Ve vzduchu je nepříjemné téma odloučení. Kdysi jsme mluvili o velké lásce, o tom, že jsme ta nejlepší věc. Nechtěl jsem, aby si myslela, že jí od sebe odstrkuju, protože byla jediná, kterou jsem si držel co nejblíž to šlo. Ale trvalo to moc dlouho. Prosila mě, abych neřikal, že je konec, že umí být mnohem lepší. Ale já si našel někoho jiného, lepšího a ona víc než viděla, tak porozuměla. "Někdy tě ale pořád potřebuju," zašeptala. Cítil jsem se tak sám. Ani jsem nevěděl, jestli jsem chtěl, aby to byla pravda nebo ne. Nemám jí co vyčítat, oba jsme chybovali. To ticho nemohu překřičet. Štve mě, že zítřek je tak brzy. Možná měla říct, že je něco špatně. Říkala, že měla něco udělat s tím, když cítila, že je něco špatně, teď mě prosí, abych jí učil dýchat. Ale já sám nevěděl. Řekla mi, že "skutečně ztrácíme to, kde jsme oba začali, ten základní prostor, ve kterém jsme se nekoukali po okolí, ale jen na sebe". Jsem strašně unavenej. Atmosféra je víc než temná. Jednotlivé zvuky ze mě dolují emoce tak přirozeně, jak jen to jde. Nebráním se tomu, protože tohle přesně potřebuju. Trýznivou katarzi, která jemně našlapuje po mých pocitech. Minimalismus bylo to slovo. Bylo v jejích grimasách i v tom, co se mezi náma dělo. Nejsme italská rodina, netřeba na sebe křičet, jen si tak pobrukujem a emoce se na to nabalí samy. Čas posouvá ručičky hodin stále kupředu, bojim se že bude svítat a tohle skončí, tahle chvilka dojemné upřímnosti. Nechci se probudit, ani usnout. Bude mi chybět. Dodatek: Debut The xx je natolik okouzlující, že víc než jakýkoliv popis zaslouží prožitek. Ten stav, kdy vaše polovědomí pracuje naplno a vy vnímáte jejich zbloudilé tóny - plné zatracení jsou brilantní. Krystalická čistota. Možná to tak funguje, neboť ta deska byla v této době napsána i nahrána. Dnes, kdy má technika neomezené možnosti a se zvukem se dá dělat prakticky cokoliv, přichází tahle parta s tím nejobyčejnějším a nejjednodušším způsobem sdělení, který vás bez okolků zasáhne právě tam, kde je třeba. Nejlíp uděláte, když zhasnete, lehnete si do postele a do přehrávače vložíte jejich placku, to se pak dějou neskutečný věci.
