Už tomu bude skoro čtvrt roku, co na MusicServeru vyšla recenze posledního CD skupiny Rale "Twilight-Soumrak". A teprve minulé úterý jsme se dočkali oficiálního křtu alba, který se uskutečnil v prostorách této hudbě maximálně nakloněných, totiž v pražském divadle Archa. Seriózně vzhlížející prostředí se špičkovým zvukem, variabilním světelným parkem a dostatečně velkým prostředím k tomu, aby člověk mohl pohodně a soustředěně vnímat a ještě nebyl narušen kontakt pódia s publikem, ukázalo se být místem, kde Rale mohli plně realizovat své představy o ideálním křtu. Vlastně jim ten večer patřila celá Archa, ve foyeru a mezipatře probíhala a ještě nějaký čas bude probíhat výstava fotek a koláží "Jedno srdce, jedna cesta" dvorního fotografa kapely - Martina Píra (společně s druhým designérem obalu desky Jaroslavem Nečasem a zástupcem vydávajících Indies fungoval jako kmotr "Soumraku").

Nečekejte ode mne nic nového, budu patrně ještě méně kritický než při hodnocení samotného alba, neboť mezi tím, co skupina předvádí na CD a na živém koncertě (samozřejmě ve stejné sestavě, tedy Vladimír Václavek a Josef Ostřanský - střídavě kyatry, basa, zpěv, perkuse, Andrea Konstankiewicz - zpěv, cello, Takumi Fukushima - zpěv, housle, Cynthia Phung-Ngoc - zpěv, housle, tanec), je znatelný rozdíl. A nejde jen o to, že hlavní část vizuálního vjemu se točí okolo tří krásných zpívajících slečen (tanečnice z Japonska, houslistky z Koreje a cellistky z Moravy) a že na dojmu z vystoupení hodně přidají citlivě a decentně použitá světla, Rale si hrají i s verzemi skladeb, které připravený divák zná z jiných koncertů či alb, obohacují je o improvizované a procítěné předehry, s odlišnou intenzitou se pokládají i do secvičených částí. Hudba, která z Rale vyvěrá, je přes svou důkladnou a precizní stavbu stále živá a v pohybu (tím samozřejmě nemám na mysli jen fyzicky poměrně náročné taneční kreace Takumi Fukushimy). Osu repertoáru téměř dvouhodinového představení tvořily logicky zejména skladby ze "Soumraku" (přehrávané i s výjimečným hostem ze studia - perkusistou Milošem Dvořáčkem - ano, ten, který hraje v např. v Čikori na bicí), na řadu se dostaly i přibližně čtyři písně z předchozích dvou alb ("Rale" a "Až zahřmí").

Alespoň pro mne je to, co produkují Rale, souhrou vzácných ingrediencí, jejichž spojením dochází k novému tvaru a nové chuti, která (ať už jiným konvenuje nebo ne) je slovy těžko popsatelná. Mluvím o kombinaci intsrumentálního nadhledu, prokomponovanosti, živlu, ohromné dynamiky, harmonie a celkového odstupu. Osobně mě kontakt s něčím podobně silným, velkým, nepochopitelným a přitom prostým vždy na nějakou dobu udrží v pozitivně laděných představách o tom, že dobrá muzika stále žije a stále vzniká... No, netvrdil jsem snad, že nebudu soudný a nezaujatý?

Rale, 23.1.2001, divadlo Archa, Praha