© facebook interpreta
Katka Guziurová - Jak se zamilovat ve čtyřiceti sedmi minutách (9/10)
Vztah k interpretovi: Rdící se přiznávám, že jsem kromě jména neměla ani páru, která bije, a to jsem z Třince! Zamilovala jsem se. Do hudby Charlie Straight samozřejmě. A že mi to trvalo! Když jsem někomu prozradila, že jsem třinecká rodačka, a on mi nadšeně odvětil něco ve smyslu: "Jo, od vás jsou Charlie Straight, že jo?" tak jsem udělala jen: "Hmm, asi jo." Teď budu chodit a říkat: "Jsem z Třince, stejně jako Charlie Straight!" Proč? Protože tohle železárenským dýmem zahalené město dostalo nový impuls. Impuls, na který se čekalo tak dlouho. Možná to bude i třineckou mládež více motivovat k vytváření další a další hudby... a co třineckou mládež! Všechny a všude, protože ta deska může každému vlít do žil tolik nadšení! Dlouho jsem neslyšela něco tak osvěžujícího, co by mě bavilo celou stopáž desky. Proto miluju hudbu, pro ten pocit, že se jednou za čas vyrojí album, u kterého si budu moct říct: Páááni - to je ono! A ještě větší radost mám z toho, že si to můžu říct u české desky. Možná to není světově znějící placka, o kterou se snaží ten a tamten taky, ale v záplavě všech cílených produktů, stálic a českých one hit wonders Charlie Straight všem natrhli pr*el. Eva Vlachová - A pak že prý Česká republika nemá světové kapely (9/10)
Vztah k interpretovi: Z neznámého jména se vyklubala láska na první poslech. Netrpělivě očekávaný debut třineckého seskupení Charlie Straight konečně, po dvou letech od jeho natočení, vyrazil do obchodů a příznivci těchto černých koní české hudební scény hromadně zajásali. Já taky, ačkoliv jsem název kapely do té doby znala spíše podvědomě a neměla jsem k němu přiřazenou žádnou konkrétní skladbu, dokonce ani hudební styl. Od prvního poslechu mi ale hned bylo jasné, že se tahle deska v mém přehrávači bude točit hodně často a hodně dlouhou dobu. Podobných je totiž v českých hudebních luzích a hájích jako šafránu. Lehce stravitelný koktejl nápaditých skladeb, z nichž každá má na desce své místo a nehraje roli "vaty" pro natažení stopáže, skvěle zvládnuté nástroje a to vše podkreslené texty, odzpívanými perfektní angličtinou bez protivného a rušivého přízvuku. Na desce neexistuje hluché místo, je našlápnutá od lehce beatlesácké "Try Some Stuff You Don't Think You Should" až po intimní "Sometimes I Fall". Nevídáno, neslýcháno. Petr Balada - Jak je důležité míti Alberta (8/10)
Vztah k interpretovi: Otevřeně přející slávu, prachy a respekt.
© www.charliestraight.com
Vztah k interpretovi: Stejný jako k olivám. Dokud jsem neokusil, nevěřil jsem, že by mě fakt mohly chutnat. Je to zábavná deska a bylo by škoda ji zavrhovat jen kvůli tomu, že to jsou Češi. Jo, v pop music je tenhle stereotyp pořád platnej. Bohužel v drtivé většině případů i spravedlivej. Něco mi ale říká, že se to začíná obracet. Nebo že by mohlo. Charlie Straight úspěšně zvládli první krok - netřeba srovnávat s interprety z tuzemské hudební scény. Příjemné. Pustit mi to někdo na ulici, asi bych se hádal, jestli to jsou Češi, nebo ne. Když je slyšim, jako bych se vrátil o několik let zpět, kdy tahle nasládlá pop music zažila asi nějvětší slávu. Kubb, The Feeling, Athlete atd. Dobrá zpráva je, že Charlie Straight nemusejí těmhle jménům na oltář přinášet milodary. Kdyby jejich název nezněl jako pobočka nějakého cukrovaru (zní tak jen mně? (Možná, mně jako pohádka o homofobním klukovi. - pozn. kor.)), napsal bych, že by jim tihle Třinečáci nakopali koule. Chytře si na MySpace místo Třinec napsali London. Mít kapelu udělal bych to samý. Protože prostě věci z Británie znějí líp než z Česka, i když ty české mohou být lepší. Víte, o čem mluvím? O Charlie Straight, kteří na mě působí, jako když tady v lize hrál Jarda Jágr. Honza Průša - Jenom zvuk nestačí (6/10)
Vztah k interpretovi: Se teprve utváří. Charlie Straight vstupují mezi posluchače promyšleně a razantně. Album, z kterého je za každou notou cítit obrovská zodpovědnost i moře odvedené práce, má dokonalý zvuk. Tak dokonalý, až se jím můžete nechat strhnout a v důsledku tak nepodstatného, i když velmi příjemného faktoru, začnete kapelu považovat za výjimečnou. Světovou. Když k tomu přidáte instrumentální zručnost a nadání pro líbivé hity na první poslech, není se čemu divit. Ve skutečnosti ale nejde o nic jiného, než běžnou kytarovku bez vlastního názoru s obrovskou touhou vstoupit do mainstreamu. Jsou schopní, vědí, jak hrát, a tak na sebe upozorňují, jak se dá. Není problém třeba hrát si na Beatles (Lennon v "Try Some Stuff You Don't Think You Should" a McCartney v "You Can" jsou do uší bijící). I když umějí napsat fakt dobré skladby, často plodí rádiové odrhovačky, nezřídka dojde na přívaly nesnesitelného patosu a kýče ("Your House"). Je jen na Charlie Straight, zda zvolí do budoucna jednoduchou cestu podbízivého mainstreamu, nebo poctivější a náročnější směr. Mají na oboje. Zatím je to fifty-fifty.
Album: Charlie Straight - She's A Good Swimmer
Průměrné hodnocení: 8,0/10
Celkový čas: 46:09
Skladby: Try Some Stuff You Don't Think You Should, Love Factory, You Can, In The Morning, Nothing, Bathroom Song, Rain, Platonic Johny, Your House, She's A Good Swimmer, Running Up, Upside Down, Sometimes I Fall
