Doufám, že svět mě pochopí

16.06.2009 05:00 - Petr Balada | foto: facebook interpreta

Sklep, Vpřed, Na stojáka - to je výčet nejznámějších projektů spojených se jménem Lenky Vychodilové. Její domovskou disciplínou je poezie, od které je to už jen jedna zatáčka ke zpěvu. Svůj hlas a um nyní prodává na albu "Lemura…někdy luzná, jindy hrůzná". Hrůzné to však v žádném případě není.
7/10

Lenka Vychodilová - Lemura...někdy luzná, jindy hrůzná

Skladby: Stále stejná, Jemná, Ráno, Ubývá mi mezer mezi zuby, Sáhni mi na hýždě, Bojácná, Až od Aše až po Kocourkov, Slapy, Srdce, Nejmenovaný astronom, Za noci mňoukala černá kočka, Opuštěnej bit / byt, Až jednou umřu, Každý je svého štěstí, Táboráček, Na dně moře ležím, Nový výrobek
Vydáno: 23.02.2009
Celkový čas: 55:22
Vydavatel: Noll Records
Poměrně dlouhý čas čtyř let uplynul od vydání debutu "Výprodej Lemury Lepé". Samotný koncertní program, který dal jeho následovníkovi název, měl přitom premiéru už v roce 2006. O prodlevách při vzniku druhé desky se Lenka Vychodilová zmiňovala i v rozhovorech k jejímu vydání. Že všechno neprobíhalo v rámci standardních nahrávacích termínů, ostatně vypovídá i údaj na obalu: srpen 2007 - září 2008. Obávám se, že strach z další vyhlídky na několikaletou pauzu na cestě za případným třetím albem je důvod, proč se na současné nahrávce vyskytují i songy, které na ní být nemusely.

Bezmála hodinová stopáž v sobě obsahuje osmnáct písniček. Hlavním autorem hudby je dlouholetý spolupracovník Vychodilové Michal Vích. Na svědomí má dvanáct kousků. Dvanáct velmi silných a zajímavých kousků po trase z akustiky do bigbítu, pro které je těch zbylých šest zbytečně rozmělňujícím přívažkem. Neznamená to ale, že by byly špatné. Například jediný klasický šanson na desce "Srdce" od Davida Nolla s klišoidním, nicméně fungujícím textem Jana Boháče je překvapivou ukázkou civilního projevu zpěvačky dokazující, že i ona na to má. Mnohem lépe je jí však v neo šansonu, kde nabízí svůj nadhled a um prodat text, který může sám o sobě působit jako logopedická pomůcka ("Až od Aše až po Kocourkov", "Každý je svého štěstí").

Oba výše zmiňované texty napsal Jiří Weinberger a na albu má ještě další tři. S Michalem Víchem a Lenkou Vychodilovou je také spoluautorem představení pro děti "Povídá pondělí úterku". A je to právě až dětská říkanková hravost se slovy, která z jeho práce ve spojitosti s přesnou Víchovou hudbou dělá pozornost si zasluhující dílo. Naprostým textařským vítězem však není. Tím je Václav Matoušek. Jeho dva příspěvky "Opuštěný bit/byt" a "Až jednou umřu" jsou jasným vrcholem desky.

"Lemura…někdy luzná, jindy hrůzná" vyžaduje pozornost. Pokud ji poslechu věnujete, budete za ni odměněni netradiční poetikou silného autorského týmu s Lenkou Vychodilovou v čele. V písni "Jemná" zpívá: "…a doufám, že mě svět pochopí". Já doufám spolu s ní. Za album, které není monstrózně vystavěnou umělou zpovědí "Ohroženého druhu", ale zatraceně živoucím organismem, si to právem zaslouží.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY