Nejsem to já, je to Lily!

16.02.2009 00:00 - Honza Balušek | foto: facebook interpreta

Zatímco ze stran (hlavně britských) bulvárních plátků to občas vypadá, že si Lily Allen začíná hrát na novou Britney v jejím nejdivočejším období, z poslechu její nové desky "It's Not Me, It's You" naopak vyplývá, že to má v hlavě velmi dobře srovnané. A prostě se jen baví.
8/10

Lily Allen - It's Not Me, It's You

Skladby: Everyone's At It, The Fear, It's Not Fair, 22, I Could Say, Go Back To The Start, Never Gonna Happen, Fuck You, Who'd Have Known, Chinese, Him, He Wasn't There
Vydáno: 9.2.2009
Celkový čas: 42:40
Vydavatel: Parlophone
Mohla sice v klidu a s nohou přes nohu natočit kopii svého debutu "Alright, Still", ale protože by to byla nuda, pustila se do trošku jiných vod. Jak už jsem psal v Čerstvě (ne)staženo, vydala se nahrávat za oceán a hlavním spolupracovníkem se jí stal Greg Kurstin z kapely The Bird And The Bee, který má už na triku kooperace s mnoha jinými zpěvačkami (od Kylie a Britney třeba k Sii). Ten Lily Allen nenásilně posunul od ska s příchutí hip hopu k elektronice a popu, které jí sluší minimálně stejně, možná ale dokonce víc než její hudební tvář na prvním albu.

Co na novince zůstalo stejné, je příjemná drzost a ležérnost, které mnohým popěvkům dodávají přidanou hodnotu. Lily Allen si holt nedělá vrásky s tím, že nemá rozsah jako Mariah Carey, rozhodně se nepouští do žádných vokálních eskapád a zůstává při zemi. Její projev však v žádném případě není prostý emocí, v takové "I Could Say" vyvolává svým zpěvem pocit, že se jedná o baladu (a odpustíte jí i ty mírně kýčovité smyčce), zatímco ve skutečnosti by skladba mohla být díky svému tempu klidně hitem na diskotékách.

Womanizer

Zatímco česká rádia hrála "Guess Who Batman", která se na albu objevila už jako "Fuck You", a oficiálním prvním singlem byla skladba "The Fear", internet si užil coververze aktuálního hitu Britney Spears "Womanizer". Ten Lily natočila při konci nahrávaní desky. Téměř akustická verze je zcela jiná než elektronický originál Britney a stejně tak dobrá.

Kunstinovy zkušenosti a chuť experimentovat (v mezích) jsou slyšet hlavně v aranžmá, které si bere odkudkoli a nezastaví se před ničím. Zkreslená i country kytara, akordeon, elektronické bublání, akustické nástroje, přeskakující gramofon..., to vše plyne deskou zcela uvolněně a jako dokonalá podpora pro písničky. Po textové stránce je to stále stejná Lily (druhý singl "Not Fair" je o tom, že ji její nový přítel nedokáže pořádně uspokojit...), která si nebere servítky a nazývá věci pravými jmény.

Kromě hudebního posunu se oproti debutovému albu zlepšila Lily i po skladatelské stránce, na novince totiž těžko najít výplňový kousek, což by minule nebyl zas takový problém. Na druhé straně ví, že nedělá žádné umění, a tak sype jednu povedenou písničku za druhou, aniž by jakoukoli z nich zbytečně prodlužovala. Na nic si nehraje, je osobitá, svoje a zábavná. Co víc od ní chtít. "The Fear", "Fuck You" či "Chinese" vám v uších zůstanou ještě hodně dlouho.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY