Zatímco ze stran (hlavně britských) bulvárních plátků to občas vypadá, že si Lily Allen začíná hrát na novou Britney v jejím nejdivočejším období, z poslechu její nové desky "It's Not Me, It's You" naopak vyplývá, že to má v hlavě velmi dobře srovnané. A prostě se jen baví.
8/10
Lily Allen - It's Not Me, It's You
Skladby: Everyone's At It, The Fear, It's Not Fair, 22, I Could Say, Go Back To The Start, Never Gonna Happen, Fuck You, Who'd Have Known, Chinese, Him, He Wasn't There
Vydáno: 9.2.2009
Celkový čas: 42:40
Vydavatel: Parlophone
Mohla sice v klidu a s nohou přes nohu natočit kopii svého debutu
"Alright, Still", ale protože by to byla nuda, pustila se do trošku jiných vod. Jak už jsem psal v
Čerstvě (ne)staženo, vydala se nahrávat za
oceán a hlavním spolupracovníkem se jí stal
Greg Kurstin z kapely
The Bird And The Bee, který má už na triku kooperace s mnoha jinými zpěvačkami (od Kylie a Britney třeba k Sii). Ten
Lily Allen nenásilně posunul od ska s příchutí hip hopu k elektronice a popu, které jí sluší minimálně stejně, možná ale dokonce víc než její hudební tvář na prvním albu.
Co na novince zůstalo stejné, je příjemná drzost a ležérnost, které mnohým popěvkům dodávají přidanou hodnotu.
Lily Allen si holt nedělá vrásky s tím, že nemá rozsah jako
Mariah Carey, rozhodně se nepouští do žádných vokálních eskapád a zůstává při zemi. Její projev však v žádném případě není prostý emocí, v takové "I Could Say" vyvolává svým zpěvem pocit, že se jedná o baladu (a odpustíte jí i ty mírně kýčovité smyčce), zatímco ve skutečnosti by skladba mohla být díky svému tempu klidně hitem na diskotékách.
Womanizer
Zatímco česká rádia hrála "Guess Who Batman", která se na albu objevila už jako "Fuck You", a oficiálním prvním singlem byla skladba "The Fear", internet si užil coververze aktuálního hitu Britney Spears "Womanizer". Ten Lily natočila při konci nahrávaní desky. Téměř akustická verze je zcela jiná než elektronický originál Britney a stejně tak dobrá.
Kunstinovy zkušenosti a chuť experimentovat (v mezích) jsou slyšet hlavně v aranžmá, které si bere odkudkoli a nezastaví se před ničím. Zkreslená i country kytara, akordeon, elektronické bublání, akustické nástroje, přeskakující gramofon..., to vše plyne deskou zcela uvolněně a jako dokonalá podpora pro písničky. Po textové stránce je to stále stejná Lily (druhý singl "Not Fair" je o tom, že ji její nový přítel nedokáže pořádně uspokojit...), která si nebere servítky a
nazývá věci pravými jmény.
Kromě hudebního posunu se oproti debutovému albu zlepšila Lily i po skladatelské stránce, na novince totiž těžko najít výplňový kousek, což by minule nebyl zas takový problém. Na druhé straně ví, že nedělá žádné umění, a tak sype jednu povedenou písničku za druhou, aniž by jakoukoli z nich zbytečně prodlužovala. Na nic si nehraje, je osobitá, svoje a zábavná. Co víc od ní chtít. "The Fear", "Fuck You" či "Chinese" vám v uších zůstanou ještě hodně dlouho.
-
super! (chocobo, 16.02.2009 20:13) Reagovat
po dlouhe dobe opet recenze, s kterou se do pismene dokazu ztotoznit :) i s 8/10 jednoznacne souhlasim. Pro me vrcholem alba je pisnicka "Him".
-
kdepak (iggy, 17.02.2009 16:56) Reagovat
Nic do čeho bych se zaposlouchal, dobrý jako kulisa k práci. Zvukově hodně špatný.
-
skvělé album (nicky, 18.02.2009 09:47) Reagovat
Naprosto souhlasím s vaší recenzí. Když jsem si poslechla to její 1.album Alright Still,popravdě se mi moc nelíbilo,skoro vůbec.Hip hop mě moc nikdy nebral :( Ale tohle album je fakt bomba. Jak asi všichni víme Lily není nějaká velká zpěvačka,která by měla hlasový rozsah jako Mariah Carey,ale na tomto albu mi to nějak nevadí.Myslím si,že elektronika jí sedla víc než ten hip hop.Takže pokud budete mít někdy špatnou náladu,určitě si poslechněte tohle album,dokáže vás rozveselit a zamyslet se. Má to šmrnc :)
-
suhlasim (blender, 20.02.2009 12:49) Reagovat
8/10 si Lily za novy album zasluzi pravom.
uz druhy tyzden neviem z hlavy dostat uvodny track "Everyone's At It" ... dobra praca
-
Lily sux big black hairy donkey balls (blabun, 26.02.2009 19:51) Reagovat
Jedno z mála alb, které jsem si naposloucháváním neoblíbil, nýbrž znechutil. Na první pohled líbivé, po opakovaném poslechu však povrchní jak hudebně, tak textově. Trochu jako Amy MacDonald, ale ta má alespoň zajímavý hlas. Zejména textově dosahuje Lily úrovně postpubertální hloubky, kdy má neutuchající potřebuju neustále omílat, jak se kdy s kým rozešla a že její život je jen její věcí - a sakra, čím to bude pokračovat na dalším albu? Feministickými agitkami? It's Not Fair mě rozesmála - "je to super kluk v každém ohledu, takového jsem nikdy neměla, jen mě nedokáže pořádně zbodat"...
