Docela mě fascinuje, že je někdo schopen strávit týden diskusí nad tím, proč Springsteen deset a ne čtyři. A jak je možné tolik moc, když tolik je vyhrazeno jen pro milníky, pomníky, Wall, Thriller, převratná, úžasná, posunující, fenomenální a já nevím jaká díla, co jich jeden každý pozná jen pár za život...
článek (U-Roxx, 09.02.2009 08:43) Reagovat
Tenhle článek tak maximálně na 8/10 :-D
... (Messiah, 09.02.2009 09:04) Reagovat
řek bych že spíš tak 6/10,je málo objektivní
mno (kenny, 09.02.2009 09:27) Reagovat
Kazdy s libosti sestavuje zebricky nejlepsich desek. Stejne tak by kazdy mel byt schopen ohodnotit album cislem. Vzdyt mnohdy dokonce dochazi i na pouhe palcovani dobra vs. spatna deska. Samozrejme, ze to o desce nerika nic hlubsiho, ale je odraz nazoru. Absolutni hodnoceni chapu jako desku, ktera nema chybu a ktera je nadzanrova a nadcasova. Tot muj ranni myslenkovy vytok.
... (Petr, 09.02.2009 10:58) Reagovat
Vyjádřím se k tomu obšírněji, ježto jsem jeden z těch, co diskutovali pod Springsteenem.
Předposlední odstavec - účelový, demagogický nesmysl, který má demonstrovat nesmyslnost oné snahy o objektivitu stylem "vidíte, jaké skvosty by ti fujtajblové pohřbili". "Objektivně body dolů, co jiného".. Depaaak, právě naopak, objektivně jde o skvělé věci, protože bourají konvence a zažitá schémata. To je jedno z objektivních měřítek - dělá to někdo jinak než se to doposud dělalo?
Podsouváš těm, co se dožadují objektivity, pošetilou snahu všechno přesně změřit a škatulkovat po čtvrtbodech, ale to nikdo nechce. Je fakt jedno, jestli 6 nebo 8. Jak jsem psal už pod recenzi, subjektivní samozřejmě převažuje, ale objektivní hlediska existují. Souhlasím s kennym co do chápání absolutního hodnocení (nadžánrová nadčasová deska, co nemá chybu). Sám víš, že to WOAD není. Na okouzlení recenzentů nejsou imho čtenáři až tak zvědaví, a to už proto, že někteří bývají okouzleni sakra často a někdy bohužel pravděpodobně nikoli nezištně.
Můj názor: do 8 si pocitově boduj jak chceš, na 9-10 už hledej argumenty. Proč má člověk recenze vůbec číst, když ví "..když se mi to líbí tak to v textu obecně pochválím a body plácnu nějak tak od 6 do 10"? V čem se hodnocení těch desek liší? V počtu jmen mrtvých legend, které do recenze pro srovnání naplácáš? Jaký je smysl hudební kritiky, když spousta věcí je super a polovina z nich "10, proč ne"?
Poslední odstavec - naprostý souhlas. Pocity nejsou chaos ani nadávka. Ale měly by být tím jediným, všeurčujícím kritériem a metrem na všechno? Já říkám nikoli.
Re: ... (merhaut, 09.02.2009 11:39) Reagovat
Zajímavé je, že zatím všichni, co volají po takzvané objetivitě argumentují jen subjektivně, sem tam i mimoňsky.
Příklad, cituji "do 8 si pocitově boduj jak chceš, na 9-10 už hledej argumenty". Proč ne do 7, 6, 5? Co teprve onen vpravdě kouzelný požadavek na nadčasovost u 10/10. Nadčasovost se může projevit až po čase, nelze ji žádným hodnocením předjímat. Možná má ale kenny stroj času v garáži. Anebo ono, cituji "objektivně jde o skvělé věci, protože bourají konvence a zažitá schémata" - podle téhle "logiky" by hraní pozpátku bylo taky objektivně skvělé. A tak bych mohl pokračovat v rozborce dál, větu po větě...
Shrnutí si nechám na závěr, až to odezní.
P.S. technická - do úvozovek se vkládají jen citace, ne vlastní interpretace, to je objektivně a kroceně řečeno podpásovka!
Tweet