© cocotteminute.org Lepší dárek pod stromeček si rockoví snílci snad ani nemohli přát. Pohodová, svátečně naladěná atmosféra, zabalená do nu-metalového lesknoucího se papíru. Ale samotné vystoupení Ježíšků a andělíčků z
Cocotte Minute a
Post-It nebylo zas tak dokonale třpytivé. Na druhou stranu jsem uvítala, že nebylo ani tak moc hlasité. Nemusela jsem tudíž řešit, jestli si do uší strčím zmuchlané kapesníky nebo toaleťák. Pokud by totiž obě skupiny, které značnou část večera hrály najednou, byly nazvučeny stejně hlasitě jako za normálních okolností, musela bych kvůli hluku vzít do zaječích. Nakonec jsem však perka žhavila jen při skákání.
Svoji duální show předvedly sesterské kapely již několikrát, zatím se mi ale neokoukala. Podium díky tomu ožije víc než při samostatných koncertech, a tak ani dvouhodinová doba trvání neotlačí návštěvníkovi paty. Zeller doplňuje svým praskavým altem Czendův zastřený vokál a jejich nové souznění přidává
kokotím i
postím songům na údernosti. Oživení přináší i nová sóla nebo dvojité zhutnění akordů hostujícími muzikanty. Ti ve zkušebnách trénovali také práci s tělem - přes zdrátované kytary i mikrofony se synchronně pohybují z jednoho konce podia na druhý. Srdcem rockera se pak prokázal Porne z
Post-It. Když mu dodělala kytara, mrštil s ní a skočil (bez rozběhu) do rukou rozvášněného davu.
Pro fajnšmekry
Už jen jeden krok a ocitla jsem se přímo v kořenech nu-metalu, v rozdováděném kotli nebo spíš v pasti, v níž šlo ten večer o jediné - kopat! Nějaký anonymní bastard, kolem pasu řetězy a v očích hlad na z hvězd večera prach, se tvářil, jako že mě chce sejmout. Měl jediný štěstí, že okolo nebylo po ruce žádný fízlý dítě. I tak jsem nebyla naivní a měla jsem strach, protože se navíc tvářil jako gigolo. Sestro, nedovol, aby mě ten šmejd zakopal do mělkýho hrobu a zahrál mi posměšné requiem! Poď se mnou, musíš mi pomoct, už jen kvůli svému svědomí. Ty mu to dáš, ať si nemyslí, že je víc, než sám je! I přes počáteční zkoušku časem byl večer nakonec úplně ideální. V záři reflektorů jsem se cítila jako královna diskoték v L. A., díky muzice se ocitla v orientálních dálkách, stála jsem i u pramenů revoluce. Nakonec z celého sektoru diváků tekly řeky potu a změnily se v celou generaci polosmradu. Ale já i tak načerpala nové síly, abych se další ráno mohla oddávat svatýmu pokoji na Štědrý den. Koncert zanechal stopy v mé duši a každej ten další den na něj budu vzpomínat. Navíc je skvělé, že czeko lidi jsou závislý na nu-metalu a post-rocku. Nevěřim, že kdybych se jich zeptala, odpověděli by něco jiného.
© cocotteminute.org Ani uvolněnost, se kterou protagonisté vystupovali, nedokázala vymazat z koncertu šedivá a hluchá místa. Dokážu ocenit, když se muzikanti neohánějí zbytečnými průpovídkami, zaradovala bych se však, kdyby se mnou navázali alespoň nějaký kontakt. Sladké ahoj mi nestačí. Co dál? Neznalost textu neomlouvá. Zeller výpadky paměti řešil potahováním z cigarety, frontman
Post-It se schovával za Zellera. Ovšem bodem navíc pro Czendu je fakt, že díky své neustálé vytřeštěné soustředěnosti nevyloudil za celý večer víc než malé množství falešných tónů. Předákovi Kokotů bych pak doporučila, aby to už nekouřil! Jinak mu dech nevystačí ne na pár slov, ale ani na celou písničku.
Obě kapely jsou pěkným výkvětem české muzikálnosti, ale hned na první pohled je vidět, komu se v našich končinách daří líp. Kokoti oproti
Post-It pomaličku tloustnou blahobytem, vousatí a z Zellera se stává taťulda. Cocotte minute navíc do svého koncertního repertoáru zařazují nové kousky, které jedním koncem navazují na uplynulou tvorbu, druhým koncem se přivazují k budoucí desce, která ponese název "Sado Disco". A nálož disca opravdu chybět nebude - podle nového songu "1,2,3 vpřed!" se bude jednat téměř o techno nářez. Oproti tomu
Post-It již několik let hrají pořád to samé. Prý se snad blýská na novou desku, ale čerstvé songy žádné. Nelze se pak divit, že vedle sebe slyším:
"Cocotti jsou nejlepší kapela, no a Post-It taky dobrý."
© cocotteminute.org Nejúčinnější je vyprodukovat v mladých, ještě nezkroucených proutcích závislost na rockové muzice, již od dětství. Nejdřív mě zaujalo růžové tričko, pak blonďaté vlásky a nakonec jsem vypoulila zrak na urputně hrozící sedmiletou dívenku, která si to s oběma kapelama dávala rovnou na podiu přímo u největší bedny. Ruce nedala dolu ani jednou, moje paže by už dávno upadly. Nejvíc nadšená byla, když si Zeller na konci koncertu strčil hluboko do držky mikrák, potrápil ho hlasivkami a mrštil jím o zem. Čímž zakončil fenomenálně koncert a výstižně celý rok.
Setlist: V pasti, Anonym, Drž se mě, Další ráno, Apatie, Ideál, Každej ten den, Poď se mnou, Orient, Gigolo, Ty mi to dáš, Czeko,
Post-it, Bratře nedovol, 1, 2, 3, vpřed!, Nenávist, Prameny, Zeptej se, Závislost, Kopem!,
Bastard, Musíš, Měl bych tě sejmout
Cocotte Minute,
Post-It, Palác Akropolis, Praha, 23.12.2008
