Koncertem v pražském Roxy odstartovala českou část svého turné nová akvizice slovenské aletrnativní scény - Neuropa. V čele s legendou československého rocku Mišo Kaščákem potvrdila, že se s rolí pohrobků legendárních Bez ladu a skladu vyrovnává bez bázně a hany.
© Neuropa Bez ladu a skladu jsem poprvé slyšel před deseti lety v otřískaném sídlištním kulturáku, nová vlna, ve světě již dávno pohřbená tanečním šílenstvím, u nás přesluhovala a splácela si dluh z totalitních dob. Poslední listopadový čtvrtek ten years after jsem prožil v pražském Roxy deja vu onoho večera. Vlastně ne tak docela, vždy bizarní Kaščák nezůstal své pověsti nic dlužen a tentokráte předskočil sám sobě - tedy svému novému projektu
Neuropa. Nebyl to skok ledasjaký, stín zvící deseti let historie
Bez ladu a skladu vyžadoval velkou odvahu a kondici Sergeje Bubky.
Kontrast mezi minulostí a současností nakonec nebyl tak velký, jak se z předcházejících annoncí mohlo zdát. Úvodní set "staré party" byl milou vzpomínkou na to, co to byla česká-slovenská nová vlna. Rovné rytmy bicích, basa, saxofonové přiznávky, kde o synkopu nezavadíte. K tomu texty o cenzorech, udavačích a samotě jedince v davu. Muzikanti oděni v černobílé kombinaci s nezbytnými šlajfkami byli buď strnule vážní či naopak stylizovaně tančili, jako kdyby je uštkla tarantule. Překvapením nejen pro mě, ale zdálo se i pro kapelu, byli diváci, živě reagující od první chvíle na staré hity (co v repertoáru BLAS ale nejsou hity ?!), nejen tancem ale i zpěvem. Ohlédnutí se dostalo hlavně věcem z poslední desky BLAS, ale zkrátka nepřišel ani debut ("Píšte všeci modrým perom", "Udavač") či následující "Horůce hlavy" ("Hore bez", "Svet plný pohody", "Buldozer"). Mišo Kaščák se na divácké ovace jen stydlivě usmíval, ale nevěřil jsem mu. Je to přeci jen starý lišák a po dramaturgické stránce byl support
Bez ladu a skladu výborným předkrmem. Tři přídavky nestačily a diváci chtěli ještě a dostalo se jim co proto - nastoupila
Neuropa.
Valivý elektronický sound nejdříve trochu uzemnil rozjuchané obecenstvo, které spíše sondovalo a okoukávalo s jakým ansáblem to ten Kaščák tentokrát přijel. A bylo se nač koukat. Pětice dechařů dula o s to šest (i když jim pan zvukař příliš nepřál) a snažila se seč mohla dohnat razancí samply a beaty živého bubeníka Petra Smolinského (exBLAS). Frontmanu Kaščákovi sekundoval Marta Mynárik (exLucie) - slovenské baskytaristické eso, který se rozhodl, že divákům těmi nejhlubšími tóny pořádně zvalchuje bránice. Kytarista Dano Salonay více tančil než hrál ("na takovou tu kytaru jako ve Starcích na chmelu") a ve finále tak vypadal jako zvláštní kombinace čertíka z krabičky a surfového veterána Dicka Dalea.
Recence aktuálního CD nelhaly a popírat vlivy současné elektro-taneční scény na tvorbu Neuropy je nesmysl, navíc když je sami muzikanti přiznávají. Jenomže ať už zapůsobilo okamžité srovnání s
Bez ladu a skladu, či má spíše povrchní znalost progresivních trendů, stejně významnou (ne-li významnější) kontinuitu cítím i s tvorbou předcházející Kaščákovy party. Puntičkář by možná za mnoha aranžemi odhalil tu
Prodigy či
Rammstein, rozhodující však byl nadhled a vtip s jakým
Neuropa kloubí progresivní trendy a zároveň si udržuje humor a nadhled, právě pro BLAS a potažmo celou novou vlnu typický.
Nakonec situace na pódiu připomínala obvzláště vydařený večírek.
Radost a nadšení z vzájemné komunikace, u českých interpretů nevídané, se brzy přeneslo na diváky. A proč by taky ne?! Přes místy pěkně temné texty a ještě temnější tóny (viz. skutečně naprosto neuvěřitelná coververze
Prodigy "Breathe"), má
Neuropa dar pospojovat zdánlivě nespojitelné v sympatický a pozitivní celek, na kterém si pošmákne každý. Napadlo by vás, že se někdy setkají texty dua Lasica-Satinský s drum´n´bassovými rytmy? Zajděte na koncert Neuropy !
Bez ladu a skladu,
Neuropa, Roxy, Praha, 30.11.2000