Rozhovor si můžete celý pustit i v RealVideu tady.

Nejprve byli Deep Decline - skupina, která hrála revival The Cure dávno předtím, než zde vypukla současná módní mánie revivalů prakticky kohokoliv. Pak začali skládat vlastní písničky, zkrátili název na Decline a výsledek se dostavil - prakticky den ze dne měli prázdné sály a zájem posluchačů blížící se nule. Kytarista Jirka Březina a později i jeho kolega Luděk Fiala se stali načas zároveň i členy The Fiction. Vrátili se tedy k repertoáru The Cure a vznikl kompromis - kapela s názvem (Deep) Decline - The Cure Revival. Do repertoáru, tentokrát pozvolna, infiltrovali své vlastní skladby, stejně tak jako začali hrát i skladby U2, Depeche Mode a dalších. Pak vydali debutové album, vyhodili klávesistu, vyměnil se bubeník, byli nominováni na objev roku... a jsme skoro v současnosti. V rozhovoru pro MusicServer odpovídali kapelník Jirka Březina, leader Luděk Fiala a služebně nejmladší člen Decline bubeník Michal Franěk. Chyběl jen pracovně zaneprázdněný baskytarista Vladimír Srb.

Na jaře letošního roku jste dokončili své druhé album. Vychází až nyní. Proč?

Je pravda, že je deska natočená a hotová od konce dubna, my jsme se těšili, že v květnu už si ji budeme moci jít koupit, abychom si ty prodeje nějak podpořili, ale vzhledem k marketingové strategii firmy, která nás vydává, se to celé odsunulo až na podzim. Takže my jsme v tom nevinně.

Jak vlastně máte formulovanou vydavatelskou smlouvu - na počet desek nebo na nějaké období?

Je na určitý počet desek, ale když té poslední desky neprodáme určité množství, tak smlouva zaniká. My jsme první desky neprodali to určité množství, prodali jsme něco přes dva tisíce a smlouva nezanikla, protože firma nám přesto pořád věří, což je dobře, ale museli jsme počkat, až si oni budou myslet, že když tu desku vydají, tak jí také lépe prodají. Proto asi nevyšla na jaře, protože singl "Den se otočí" sice byl úspěšný, ale oni chtěli počkat ještě na další singl, aby se o kapele ještě víc vědělo a ta deska se lépe prodala, aby se jim vrátily náklady, které do toho vložili. Protože oni do toho k dnešnímu dni vložili, já nevím, čtvrt milionu a to neudělá žádný podnikatel z lásky k produktu. A my jsme normální produkt. To je vydavatelství jako každé jiné vydavatelství, které vydává knížky nebo muziku, a to spíš zajímá, aby na tom vydělalo, protože je to jeho práce. Každý, kdo dělá nějakou práci, chce mít také výplatu a zisky. A my ho musíme v tomto chápat.

Firma si určitě dělá nějakou statistiku, jak často se vaše písničky hrají v rádiích. Seznamují vás s tím?

Ta statistika je veřejná. Na www.radia.cz. Každé české rádio odevzdává do IFPI sjetinu asi dvou nebo tří set nejhranějších skladeb, pak se z toho vypočítává sto nejhranějších a dělá se IFPI Top 50. A kdo je v padesátce, jak jsme se dozvěděli, to je hrozný úspěch. V těch výpisech se totiž objevuje asi tři tisíce skladeb. My jsme třeba byli 19. s "Den se otočí" a byli jsme tam 12 týdnů, což je velký hit a úspěch. Ale mám pocit, že jsme narazili na to, že si lidi nedovedou spojit tu písničku s námi, protože náš název je komplikovaný, pro běžného českého člověka je to něco jako... Nikdo z běžných lidí si nespojí "Padajícím hvězdám" a "Den se otočí", protože je to trošku rozdílné a Decline si ty lidi nejsou schopný zapamatovat. To je náš problém. Lidi si říkají "Den se otočí" - to známe, to je dobrá písnička, ale neřeknou si Decline.

Já jsem takhle jednou seděl v pizzerii a byl jsem nucen asi čtyřicet minut poslouchat, jak se vlastně jmenuje ta kapela, co hraje tu písničku "Svět se otočí" . A že je blbý volat do toho rádia, že chci tu novou mladou českou kapelu, co hraje ten "Svět se otočí" a já měl sto chutí se zvednout, prásknout do stolu a zařvat: "To jsem já!!!"

Dokonce jsme teď řešili, že změníme název. Hledali jsme nový název, protože nás tahle situace trápí. Ta cesta kterou jdeme, tj. máme písničky v rádiu, hrajeme v rockových klubech, si myslím, že je správná, ale trochu mě děsí to, že ti lidi na to nezareagují. Nezapamatují si ten název. Nevím, co s tím. Plno klasických fandů nám říká: "To nedělejte, kluci, měnit název...". Nám jde o to být ještě populárnější, protože to je naprostá nutnost. Musíme být ještě populárnější, protože když přijedeme třeba do Pardubic a tam máme na koncertě třeba čtyřicet pět lidí, tak je to hezká akce, máme z ní radost, ale finančně se to nedá unést. Nikdo na tom nevydělá, klub nevydělá, kapela nevydělá, všichni prodělaj. A když všichni dlouhodobě prodělávají, tak ty koncerty přestaneš dělat, nejde o ten čas, ale nemáš na to prachy. Takže pro nás je jediná šance, že budem ještě trochu víc populární nebo bude méně koncertů a bude to horší a horší. Ono to zní děsně, ale o ty peníze jde. Ještě je jedna cesta - dělat zase revival. Napsat zase na plakáty Cure, U2, Depeche Mode a mít zas plné sály, ale to je... Jenže to je pak revival, to nejsou písničky, do kterých dáváš něco ze sebe. Já jsem celkem rád, že v záplavě revivalů, u zrodu čehož jsme stáli, se na to už koukáme s odstupem. Když jsem The Cure hrál prvních šest let, od roku 1990 do roku 1996, tak to bylo něco, jako když miluješ svoji holku, pak se ten vztah s tou holkou pokazil a dneska ji prostě nesnáším, nemůžu se na ni ani podívat, je hnusná a odporná, ať jde do háje. Ale není to tím, jaký jsou The Cure, je to tím, jaký jsem já. The Cure jsou stejný, je to pořád dobrá kapela. Novou desku si rád poslechnu, ale poslední rok jsem zjistil, že hrát už mě to nebaví a že to dělám jen z jednoho důvodu, a to kvůli fanouškům. Ale to člověk také nemůže dělat věčně. Chtěl jsem, aby lidi měli ten koncert bohatší. Ve Futuru bude první koncert, kde nebudou vůbec žádný The Cure. A bude to teď pravidlo - nula Cure.

Ani přídavky?

To ne. Budou Depeche Mode, U2... to mě baví. No, nikdy asi nemůžem říct nikdy, ale budem se snažit se tomu vyhnout.

Vy jste revival hráli v době, kdy to ještě nebyla móda. Jak se díváte dneska na ostatní revivalové kapely?

Já to nějak nehodnotím. Já tuším, co ty kapely k tomu vede. Ty důvody jsou asi : "...sešli jsme se, máme rádi písničky téhle kapely, jsme muzikanti a chceme hrát, víme, jak je těžké prosadit se s vlastními skladbami, ale chceme hrát, tak proč nehrát cizí repertoár s tím, že obejdeme určité stadium každé kapely, tj. dostat písničky mezi lidi, aby si je s námi zpívali." Takhle to funguje. Pro ty kapely je pak příjemné, že si s nimi celý klub zpívá tu písničku, ale ten dojezd, když si pak uvědomí, že jí z cizího talíře, je pak horší. Jsou i lidi, kteří si to nikdy neuvědomí, ale mně to vadí.

Je to jednodušší. Důvod je také ten, že lidi nemají dneska zájem jít na koncert nové kapely. Plno produktivních muzikantů, kteří chtějí hrát a nemají tu možnost, si řekne: "uděláme revival". U některých je to ještě o vydělávání peněz. Od poloviny 80. let začalo to, že si média uvědomila, jaký je všechno hrozný byznys. Všeho je dnes strašná spousta - premiér filmů, divadel, TV kanálů... Zvou tě na tři až čtyři párty týdně, na tři zajímavé koncerty. Někteří prostě chtějí TAKÉ hrát, TAKÉ mít tu kapelu, TAKÉ být na podiu, ukázat to vybavení, to je dneska ještě hlavně na venkově, ta potřeba to ukázat.

Vrátíme se k rádiím. Vy jste mluvili o IFPI jako o průměru - na kterých rádiích konkrétně jste nejúspěšnější?

Teď tu řeknu takovou hříšnou myšlenku. My se třeba pohybujeme v různých hitparádách, ale nikdy jsem nepřišel na to, jakým způsobem a proč se tam pohybujeme. Vzhledem k tomu, že jezdíme po celé České republice po rádiích a povídáme si tam s těmi lidmi, jak to u nich funguje, tak zjišťujeme, že úspěchy v těch rádiích nejsou založeny na tom, že by je třeba posluchači nějak vyvolali korespondenčně, je to založené na něčem, čemu já vůbec nerozumím. Na co ses to ptal? Jo. Tradičně nás rádi hrají na Radiožurnálu a na Frekvenci 1, kde nás berou jako " hezkou českou skladbu" - tak mi to řekli, Evropa 2 nás hraje, Bonton nás hraje, a nově City - to nás donedávna bojkotovalo, takže překvapení. Radio Impuls nás hrálo a teď nás zas pro změnu začalo bojkotovat, protože řekli, že jsme moc depresivní kapela, že jsme moc podobní The Cure ... Já jsem tam volal - co taky můžu jiného udělat, já potřebuji, aby nás hráli - a ptal jsem se, v čem je problém… V podstatě jsem to jenom chtěl slyšet, o co tam jde. Řekli mi, že o tom přemýšlí, že to mají v balíčku, u kterého se rozmýšlí, jestli ano nebo ne. A že z toho cítí depresi, že by ztratili posluchače. Přitom když bylo Radio Impuls v plenkách, tak jsme tam chodili hrát unplugged, vlastně jsme to rádio křtili. Ale to je jedno.

Jste kapela, která hodně koncertuje, od malých klubů až po velké festivaly. Vybíráte si nějak místa, kde hrajete, nebo co je vlastně pro vás určující pro to, kde udělat koncert?

Tohle období právě skončilo. Teď nám poprvé bude dělat koncerty agentura, takže jsme se dohodli s Cyrilem Hořánkem z MaFo Agency, který nám udělá klasické turné, které bude nějakým způsobem zaplacené. Protože když hraješ v "díře", tak tam hraješ za 2.000,-, doprava stojí 2.500,-, telefony a plakáty tě vyjdou na další peníze a ty peníze na to musíš vzít z jiného koncertu. Takhle už to dělat nechceme, protože tohle koncertování za každou cenu nemá pro kapelu přínos. Když totiž přijdeme do nějakého klubu a řekneme, že tady chceme hrát, nějak se dohodneme a oni nám řeknou, že nám nemůžou dát víc jak 2.500,-. Jenže 2.500,- pro ně není absolutně žádný risk, to je prodaných 30 piv a 20 panáků. Oni ty peníze na baru vydělají a vykašlou se pak na propagaci. Což je zamotaný kruh. Pak nám dávají ty 2.500,- a já vidím, jak se pod židlí válejí plakáty, co jsme jim tam poslali. Teď je nutné se dostat z tohoto kruhu - bohužel agentura znamená, že je vyšší cena za vystoupení, že pak už ta agentura bere třeba 8 - 10.000,-, což už si ne každý klub dnes může dovolit. Takže koncertů bude méně a nebude to kdejaká hospoda. Klub když platí takovouto částku, tak už se musí snažit ty plakáty vylepit, musí se snažit třeba zavolat do místního radia a kapele koncert pomůže mnohem víc, přijde víc lidí. Tam, kde musí pořadatel zaplatit normální honorář, více se snaží, lépe koncert zpropaguje a nakonec je to lepší pro všechny. Klub vydělá víc peněz, víc tam lidi utratí, a když je víc lidí na koncertě, tak je to lepší zážitek, lidé se naučí chodit na koncerty, protože úbytek návštěvníků na koncertech je proto, že většina koncertů stojí za... Je tam málo lidí a za málo peněz hrají jen horší kapely, což je pořád dokola

. Mluvili jste o tom, že jste kapela, která se na jednu stranu hraje v radiích, ale na stranu druhou vystupuje převážně v rockových klubech pro rockové publikum. Jaký jste měli třeba ohlas na letních festivalech?

Filip Kolací nám řekl, že se mu naše hudba moc nezdá a že na festivalu v Trutnově nás letos nechce. Tedy on to vlastně řekl jinak - že on jediný byl pro, že má hrozně rád Tomáše Varteckého (producent Decline - pozn. aut.), ale že mu to ostatní dva dramaturgové zakázali. Samozřejmě všichni vědí, že on je jediný dramaturg, že není žádný jiný dramaturg tohoto festivalu. Proč z nás dělá voly, proč neřekne rovnou, že jemu se to nelíbí, že tam Decline nechce, já se na něj zlobit nebudu. Takže v Trutnově jsme nehráli. Jinak jsme hráli v Karlových Varech, v Českém Brodě - tam je situace opačná, tam se jen zeptáme kdy, v Roudnici... Je ale problém s tím zařazením, protože v poslední době mám pocit, že máme úspěch jen v rádiu, ale pro běžné lidi je Decline dost nestravitelná a odporná kapela. Jsme takový zastaralý póvl, kapela, která měla možná co říci před 15 lety (když nám bylo 12 let), že hrajeme starou hudbu, je to vlastně bigbít, zpívá se tam, to aranžmá je jak z konce 80. let a takoví ti pokrokoví tím pohrdají. Jsme taková nepopulární kapela, pro některé je nestravitelné už jen to, že nás hrají v radiích. Přitom když třeba Lucie začínala, tak dělala 30 televizních pořadů ročně, což už nikoho nezajímá. Jednou jsi holt byl v Rande, tancovals tam s věšákem, jedl hady a hotovo. Někteří nás berou jako takové ty partičky typu 4 kluci, co tancují, Lunetic a tak. V kostce vzato, jsme pro rockové publikum komerčňáci a pro to komerčňácké publikum jsme moc bigboš a nikdo neví, co s náma. Když se ale dostaneme na velké pódium - a z toho mám radost - tak to většinou dopadne dobře. Jednou jsme hráli na festivalu v Litomyšli, kde bylo asi 1500 lidí, a ten koncert byl úžasný, byla to taková ta velká show. Což ale samozřejmě bylo těmi U2 a Depeche Mode, my se můžeme opřít o některé naše skladby, jako je třeba "Akvárium", které strhne lidi hned, ale nebýt těch převzatých skladeb, tak by to taková show nebyla.

Na prvním albu s Vámi spolupracoval Jan P. Muchow, což je taková progresivní osoba, novou desku vám produkoval Tomáš Vartecký, který krom toho, že je přítelem Anny K, je i kytaristou Kurtizán z 25. avenue, což je poměrně tvrdá kapela. Jak jste na Tomáše vůbec přišli a v čem s odstupem vidíte rozdíl mezi oběma producenty?

Pro Tomáše to byla vlastně první produkce, takže se strašně snažil tam vytvořit atmosféru, aby nás dostal do nálady, ve který budeme schopni podávat co nejlepší výkon - vařil nám, vozil nás, kam jsme si řekli, víno nám vozil, byl hrozně starostlivý a to samé se dá říci i o té péči hudební. On je sice známý jako kytarista Kurtizán z 25. avenue, ale bylo by to takové krátkozraké ho vidět jako člověka, který má zúžený obzor jen na tuhle muziku. Má úžasný rozhled a hodně nám rozuměl v tom, co chceme dělat. To Honza Muchow taky, ale Honza programově u té první desky řekl, že nás chce natočit takové, jací jsme. Což se mu u desky "Podzim" skutečně povedlo. On říkal, že nechce udělat svoji desku s nějakými muzikanty, ale že chce zachytit nás takové, jací jsme. Možná, že to byl trochu luxus, ale určitě se mu to povedlo. Prostě nehodnotíme kriticky práci ani jednoho z nich. Jsou to jiní lidé.

Přesto když jste dělali s Honzou Muchowem, bylo to album takové elektroničtější, kdežto s Tomášem jsou to přirozenější písničky...

Mám dojem, že na té druhé desce bylo víc studiových fíglů, mašinek a technologií. Ale je pravda, že sice tam bylo 4x více samplů, ale ta deska je více písničková.

Na závěr byste mohli udělat pozvánku na křest

Zveme vás všechny, všech pohlaví a věků, do klubu Futurum 30. listopadu 2000, je to čtvrtek, na křest našeho druhého dlouhohrajícího alba, které se jmenuje "Den se otočí". Rádi vás tam uvidíme a budeme se snažit, abyste se tam setkali se samými pozitivními zážitky. Zdraví vás kapela Decline.

Děkuji za rozhovor