Lepivá a (ne úplně) prázdná deska

05.09.2008 05:00 - Michal Koch | foto: facebook interpreta

Kariéra Olympicu by se dala rozdělit do několika soudržných období. Album "Kanagom" z roku 1985 stálo na počátku jednoho téměř hardrockového, které mnohé zejména starší tehdejší fanoušky zklamalo. Jak se vydařila reedice téhle desky ze supraphonské Zlaté edice?
5/10

Olympic - Kanagom (Zlatá edice)

Skladby: Kanagom, Tůdle - nůdle, Jen sám, Zloděj, Jako za mlada, Minus a plus, Tak se půlím, Žárlíš, Je to dej', Co je vůbec v nás
Bonusy: Vrať mi mojí hořkou lásku, Už je jí líp, To znáš, Dva klauni, Nehoda, What Is It We Are, Rip It Up, Long Tall Sally, Shake, Rattle And Roll
Vydáno: 08.08.2008
Celkový čas: 70:05
Vydavatel: Supraphon
Po dle mého názoru vrcholných dílech Olympicu, trilogii alb "Prázdniny na Zemi", "Ulice" a "Laboratoř" (byť poslední jmenované již malinko vařilo z vody), zastesklo se skladateli Petru Jandovi opět po obyčejných písničkách, nesvázaných žádným jednotícím tématem. Zároveň sledoval trendy v rockové muzice poloviny osmdesátých let a evidentně k němu nejvíc promlouvaly čím dál nabroušenější kytary, ovšem také se nechtěl odklonit od toho, co přinášelo nejvíce bodů u masového posluchače, tedy od k rozhlasu přívětivých melodií. Vzniklo tak album, které není ani kočkou, ani psem. "Kanagom" je deskou, která nastartovala poněkud neslané nemastné období, ve kterém kapela vydávala desky každou se dvěma třemi (dodnes fanoušky žádanými) hity a spoustou vaty okolo.

Titulní "Kanagom" (milé děti, kanagom bylo jedno z mála lepidel, které bylo k mání v socialistických prodejnách drogerie, lépe řečeno které často k mání spíše nebylo) a zejména pak textově krásně na hranici sentimentu balancující vypalovačka "Jako zamlada" jsou těmi zmíněnými šlágry alba, a byť za cajdák "Co je vůbec v nás" získal konečně po letech snažení Petr Janda vytouženou Zlatou bratislavskou lyru (přestože jak správně podotýká Jaromír Tůma v bookletu: "...v minulosti obeslal soutěž silnějšími příspěvky, jako byly 'Osmý den' a 'Jasná zpráva'"), je zbytek alba nudnou šedí.

Nevýraznou desku mohly v rámci Zlaté edice vylepšit bonusy, ovšem nestalo se. Pět slabých singlových písní z let 1973 až 1976 má sice sběratelskou hodnotu, leč jejich přifaření k albu z poloviny let osmdesátých nemá žádné opodstatnění. Dramaturgické zdůvodnění, že na tyto nahrávky v předchozích dílech nezbylo místo, mi připadá poněkud zvláštní. Anglická verze zmíněné olyřené balady "What Is It We Are" naopak napovídá, kudy mohla vést cesta k vyšperkování této edice: Olympic přece většinu alb vydal i v angličtině (v tomto případě se jednalo o titul "Hidden In Your Mind"), přičemž tyto desky nikdy na CD nevyšly. Bohužel Supraphon zřejmě neuvažuje jako třeba Opus, který přesně tak právě vydává reedice alb Miroslava Žbirky a Mariky Gombitové.

Poslední tři bonusy jsou sice opravdovými laskominami pro labužníky, neboť záznam tří klasický rock'n'rollových fláků v podání Mikyho Volka (kterého coby aktuálně do beatové Síně slávy uvedeného zpěváka tyto bonusy připomínají) jsou tím nejlepším, co se na této placce nachází. I tak ovšem tento bonus znovu ukazuje na nekoncepčnost celé Zlaté edice, neboť v tomto případě by bylo mnohem více záhodno vydat reedici celého živého LP "Rock And Roll" s patřičnými bonusy v podobě skladeb, které se na původní desku nevešly, ale na krátkém rock'n'rollovém turné v roce 1980 zazněly.

Průměrné album, zmatené bonusy, slušný zvuk. A také položka v diskografii, která ve sběratelské poličce nemůže chybět, aby řada nebyla neúplná - jiný důvod pro pořízení tohoto cédéčka nevidím.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY