OTK jsou bezesporu klenotem naší alternativy. Aktuální deskou "Okolo" hledají drobné životní důležitosti v kontextu osudových rozhodnutí jednotlivce. Album, které je provázáno jednotícím pojítkem návratu do přírody, útěku z města či cesty k vlastní samotě pryč od lidí, přináší devět silných a syrově přímočarých, přesto zvukově vyšperkovaných písní. A stejně, jako je z desky jasně patrný silný přírodní podtext s dobrovolnou osamělostí, i deska se nejlíp vychutná v klidu a nezávazné samotě vlahého podvečera někde v lesích, na poli, v sadu, u opuštěného rybníka nebo v horách. Se sluchátky na uších, lhostejno zda s batohem a buzolou, ale hlavně bez zábran a bloků - se schopností být otevřen každému vjemu.

"Okolo" je oproti předchozímu albu "Sona a kuva" přímočařejší. Jasné a syrové, bez tolika zvukových kudrlinek. Kapela, která za uplynulých pět let z půlky změnila své personální obsazení, si ale pořád jasně uchovává svůj ksicht a výraz, a to hlavně díky charakteristickému zpěvu Ondřeje Ježka. V souvislosti s jejím návratem ke kořenům rocku je mnohem více patrné, jak dobrými instrumentalisty všichni muzikanti jsou. Tady nejde nic ošidit efektním elektronickým zvukem, na "Okolo" se každý tón musí poctivě odehrát a to se daří opravdu znamenitě.

Texty Ondřeje Ježka se pohybují spíše v náznacích. Často jen nastíní určitou oblast nebo vytýčí daný směr, aby pak, spolu s výraznou mezihrou, nechal posluchači vše domyslet, poznat souvislosti, aktivně se zapojit. Posluchačova imaginace je tady velmi důležitá a lidé bez fantazie, kteří musí mít vše přesně naservírované na talíři, by při poslechu desky zůstali ztracení už v úvodu, zasypaní strhující "Lavinou" (mp3 ke stažení).

I co se bookletu týká, postupovala kapela nadmíru originálně. Čtyřnásobně děrovaný a přeložený na šest dílů dal jeho autorovi, klávesákovi Honzovi Klempířovi dostatek prostoru k milým hrátkám - a tak se text skladby "Kořeny" toulá z jedné strany na druhou, prorůstá bookletem sem a zase zpátky, nebo u "Kreativity" naznačuje, jak to vypadá, když život začíná plout v několika dalších rovinách.

I bez dobarvujících květnatých zvukových kouzel se OTK povedlo nahrát výjimečnou desku. Soudržnou, rockově syrovou s občasnými odkazy k tvorbě klasiků naší alternativní scény (nepřeslechnutelní Psí vojáci v závěrečné "Svět jako vědomí"). Desku, která umí stále a znova odhalovat svá i vaše skrytá místa a stát se tak příjemným společníkem, katalyzátorem, zdrojem inspirace i drogou. Něčím, co nejde odmítnout.