Uspávači hadů

22.07.2008 05:00 - Zuzana Macháčková | foto: facebook interpreta

S poslední deskou "Lost Highway" se Bon Jovi rozhodli zapůsobit na své fanoušky country vychytávkami. Na rozdíl od "Have A Nice Day", což byl jejich nejslabší počin, se tentokrát trefili a odehráli úspěšné turné. DVD "Lost Highway: The Concert" zachycuje koncert v Chicagu.
5/10

Bon Jovi - Lost Highway: The Concert

Skladby: Lost Highway, Summertime, (You Want To) Make A Memory, Whole Lot Of Leavin', We Got It Going On, Any Other Day, Seat Next To You, Everybody's Broken, Till We Ain't Strangers Anymore, The Last Night, One Step Closer, I Love This Town, It's My Life, Wanted Dead Or Alive, Who Says You Can't Go Home; Bonusové tracky: (You Want To) Make A Memory, Lost Highway, Wanted Dead Or Alive, Who Says You Can't Go Home, Whole Lot Of Leavin', Hallelujah + rozhovory se členy kapely, diskografie, nákresy scény a trailer
Vydáno: 25.11.2007
Celkový čas: asi 84 minut
Vydavatel: Universal
Myslete si o Bon Jovi, co chcete, ale podle mě je to kapela, která už několik let dělá pořád to samé. "Livin' On A Prayer" a "Wanted Dead Or Alive" - to byly hity, o tom žádná. S albem "Crash" ještě v roce 2000 dokázali, že jsou superkapela pro malé i velké děti a "It's My Life" si s nimi pokřikoval každý teenager. Co na tom, že tu skupinu poslouchali už jeho rodiče. Ale od té doby se Bon Jovi vezou na vlně jednoho velkého klišé a kýče.

"Lost Highway" tedy muselo překvapit i ty největší škarohlídy, kteří je dávno zatratili. Nicméně jeho úspěchy byly nejvýraznější v Americe, kde zkusit skladby s prvky country, trochou banja a sem tam houslemi, je jako přinést ženě na rande květinu. Sázka na jistotu. Bon Jovi se pokusili udělat koncepční desku a její story odvyprávět prostřednictvím každého koncertu z jejich turné. Nikdy předtím neodehráli na jediném koncertě album vcelku a s přesným pořadím skladeb jako na studiové nahrávce. Výsledek je asi tak zábavný jako jízda po jedné z těch dlouhých nudných amerických dálnic, kolem vás jen nic, nic, tráva, tráva, poušť, nic. A ještě vám do toho zdechne auto. Asi porucha nebo co. Jenže ani tahle událost nezdramatizuje jinak nezáživnou jízdu. Ani největší hity jako "It's My Life" nefungují. Chce se mi spát. Proč? Jon Bon Jovi zpívá "It's My Life" jako by ležel na smrtelné posteli. I na večírku v domově důchodců by bylo veseleji.

Diváci v koncertní hale se dobře baví, tancují, jsou šťastní, zřejmě si užívají. Ale jo, když k vám na vesnici přijede jakási dříve slavná kapela zahrát pár starých vypalovaček a nové songy v žánru, který je u vás nejoblíbenější, taky si trsnete. I když žijete ve městě, občas zatoužíte po úplně obyčejné taneční zábavě z venkova. Ale vizuální podoba koncertu je velmi nezajímavá. Kamera pořád zabírá Jona a občas se do záběru vejde i někdo jiný z kapely, případně fešnou houslistku, která je snad jediným prvkem, jenž trochu rozvíří jinak celkem statický obraz.

Zvuk je na dnešní poměry standardní, obraz nijak zvlášť ostrý a bonusy zahrnují rozhovory všech čtyř členů kapely. Ti však vesměs přemítají nad tím, jak je úžasné, že jim to ještě po tolika letech hraje a lidi je pořád mají rádi. Výrazný rozdíl mezi bonusovými skladbami a těmi, co odezněly na koncertě, nevidím ani neslyším, takže se jedná zbytečnost a moc na tom nespraví ani předělávka Cohenovy "Hallelujah". Pravda, má trochu rockovější podobu než ukolébavka ze "Shreka" a spolu s "Wanted Dead Or Alive" je asi tím nejlepším na celém DVD.

Nekritizuji Bon Jovi za to, že se zkusili proměnit ze stadiónové rockové kapely v countryovou bandu do menší haly. Country se mi líbí a kapely ovlivněné tímto žánrem taky poslouchám. A nemám žádné předsudky vůči veteránům z New Jersey. Ale jejich písně nepřinášejí už několikátý rok vůbec nic nového a možná částečně statickým nafilmováním a částečně projevem kapely celé vystoupení působí jako koncert uspávačů hadů.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY