Divadlo Archa uvádí 4. a 5. listopadu 2000 další část hudebního festivalu Helsinky v Arše. Díky tomu, že Helsinky jsou stejně jako Praha "evropským městem kultury roku 2000", nastal příhodný čas představit současnou finskou hudební scénu. Divadlo Archa zde již uvedlo svéráznou skupinu Leningrad Cowboys či nynější hvězdu world music Värttinä. Kromě hudebních projektů zde diváci mohli shlédnout i představení "Krapp's Last Tape" v podání finského souboru Circus Maximus a v pražských ulicích i pouliční soubor Sirius Teatern. Celý projekt bude zakončen 3. prosince 2000 koncertem skupiny Apocalyptica.

Nyní se na scéně Archy objeví v sobotu 4. listopadu 2000 performanční skupina Mieskuoro Huutajat a asi nejžhavější hvězda finské progresivní scény, akordeonista Kimmo Pohjonen; v neděli 5. listopadu 2000 pak etnicko-experimentální skupina Ima-C a skupina Angelit z laponské vesničky Angeli, kterou nedávno oslovila ke spolupráci islandská zpěvačka Björk.

Mieskuoro Huutajat - třicetičlenný "mužský sbor řvounů" byl založen v roce 1987 ve finském Oulu. Skupina nezpívá, ale řve - řve americkou i sovětskou hymnu, úryvky z finské ústavy, klasickou poezii. Soubor se například objevil v dětském vysílání, kde řval encyklopedickou skladbu o zelenině a letos údajně také poprvé zpívali. Televize si od nich objednala příspěvek do cyklu písní o lásce. Kdo zavítal letos v červenci na Hradčanské náměstí, mohl tento podivuhodný sbor již slyšet. Mezi přiznané zvukové inspirace sboru patří Severní ledový oceán, zákazníci v supermarketu a finský skot: kdo kdy viděl, slyšel a cítil řvát Sirviöův sbor, ví, že je to míněno vážně.

O akordeonistovi Kimmo Pohjonenovi se mluví především jako o spoluhráči Roberta Frippa, rozhodně to však není žádný art-rocker. Klasicky vzdělaný Pohjonen je čtyřnásobným držitelem finské výroční ceny pro nejlepšího tradičního muzikanta, přitom ho dnes už chararakterizují spíš přízviska "digitální harmonikář" či "Jimi Hendrix akordeonu". Pohjonen hrával tradiční hudbu, rock, avantgardu a letos uvedl skladbu pro sebe a orchestr; především však rozvíjí možnosti sólového vystupování s knoflíkovou harmonikou. Pomocí elektroniky její zvuk zkresluje, používá ji i jako bicí nástroj, nechává ji znít ve smyčkách a v živé improvizaci vrství její zvuk. Pracuje s kvadrofonním zvukem a vytváří paralelní partitury pro osvětlení. Jeho vystoupení jsou scénickou událostí.

V druhém večeru (5. listopadu 200) se představí skupina Ima-C se svou unikátní směsí minimalismu, drum'n'bass, tanečních rytmů, finských etnických vlivů, improvizace a avantgardy. Pojítkem toho všeho je experimentální vokalizace zpěvačky Outi Pulkkinen a "ječíčí" harmonika Jouko Kyhäläy. Třetím členem kapely je počítačový hudebník Tommi Lindell.

Skupina Angelit je známa i pod názvy Angelin Tytöt či Girls of Angeli. Pochází z laponské vesničky Angeli, která se nachází v severním Finsku. Sestry Ursula a Tuuni Länsmanovy reprezentují hudbu nejmladší generace Sámijců, příslušníků původně kočovného národa "indiánů Evropy", které na etnické scéně proslavila i Mari Boine. Tradiční sámijský zpěv joik je prostředkem sebeočistného rituálu, ale i běžného dorozumění. Halekání s nádechem šamanského transu může mít mnoho podob. Pro mladé generace je atraktivní i proto, že joikování na veřejnosti je nejstaršími Sámijci dodnes pokládáno za hřích. Nejstarší tvorba sester je čistým folklorem, jejich nejnovější snímky pak ukazují, že sestry chtějí být součástí světového proudu world music: aniž by ubraly z autenticity vokálního projevu, paralelně pod ním rozvinuly rytmy odkazující k triphopu a acidjazzu.

{Tisková zpráva divadla Archa.)