Uspěchaná symfonie všednosti

18.05.2008 05:00 - Dan Hájek | foto: facebook interpreta

Sarah Brightman si s novou deskou dala pořádně načas, ale na výsledku nazvaném "Symphony" to bohužel není téměř znát. Oposlouchané instrumentace a potenciál Franka Petersona ji zahnal do rohu, a novinka tak zůstává ve stínu předchozích alb, což nezměnili ani pozvaní hosté.
5/10

Sarah Brightman - Symphony

Skladby: Gothica, Fleurs du Mal, Symphony, Canto della terra (duet with Andrea Bocelli), Sanvean, I Will Be With You (Where The Lost Ones Go) (duet with Paul Stanley), Schwere träume, Sara qui (duet with Alessandro Safina), Storia D'amore, Let It Rain, Attesa, Pasión (duet with Fernando Lima), Running, Sarahbande (bonus track)
Vydáno: 17.03.2008
Celkový čas: 61:07
Vydavatel: Parlophone
Když se vám do rukou dostane nové album Sarah Brightman "Symphony", řeknete si, že už byl dávno na spadnutí moment, kdy měla přijít výraznější změna jejího stylu. Jenže hned první poslech vám vezme vítr z plachet, neb po vydařeném začátku, který doopravdy odpovídá hudebnímu ražení Nightwish nebo Tarji Turunen, vše sklouzne do okoukané formulky Franka Petersona. Textová výpomoc Klause Hirschburgera (ano, přesně ten, který měl prsty v písničkách pro Sandru nebo pro trio Hubert Kah, kterého byl členem) to nijak extrémně nezachraňuje.

Po krátké předehře "Gothica" přichází nejvýraznější track "Fleurs du Mal", pokud by takto byla koncipováno celé "Symphony", nebylo by to až tak zlé. Ale už po duetu "Canto della terra" s Andreou Bocellim vše upadne do rutiny a studiového tápání producenta Franka Petersona. Paul Stanley se v smyčcové nabubřelosti vedle Sarah v "I Will Be With You (Where The Lost Ones Go)" kompletně ztrácí, holt to není jeho domovská mašinérie Kiss.

Největší ránou pod pás (jako obvykle) jsou převzaté kompozice. Nejhůře dopadla křehká "Sanvean" z dílny Dead Can Dance. Co si budeme nalhávat, Brightman v hlasovém potenciálu oproti Lise Gerrard zaostává. Drasticky změněné aranžmá je pro mě největší tragédií tohoto roku, to si Peterson za rámeček prostě nedá a nechápu jeho odvahu se pod něco takového vůbec podepsat. Když se však od této části "Symphony" odpoutáte, vyplave na povrch fakt, že tato dáma přešlapuje na jednom místě a ničeho zásadně nového se nedočkáte.

"Symphony" je tak čistě průměrným počinem, který potěší jen skalní fandy. Sarah Brightman by se měla probudit z gotického snu, opustit Franka Petersona a vydat se do jiných hudebních vod, jinak ji tento balvan stáhne ke dnu.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY