Ještě před několika týdny bych nevěřil, že se to vůbec může stát. Že v Česku někdo natočí skvělou ultrapopovou desku, kterou si budu přehrávat stále dokola a nebudu se jí moct zbavit. Cartonnage se to s "Curiously Connected" povedlo. Díky jim za to. Poprvé jsem zároveň hrdý na to, že jsem Čech a že jsem popař.
Ani nevím, co je na tom vlastně tak těžkého, a proč to tak nedělá více kapel. Je přece skvělé při nahrávání alba dát dohromady několik věcí, nejlépe v následujícím pořadí:
a) složit chytlavé písničky, v nichž silný refrén znamená SILNÝ REFRÉN.
b) pohrát si se zvukem tak, aby každá skladba zněla jinak. A moderně. Světově.
c) nebát se občas do aranžérského hrnce přilít různé podivnosti jako třeba pseudooperní zpěv, countryovou kytaru, úchylné elektronické vychytávky, mužské backvokály, francouzský zpěv...
Z nějakého důvodu je to většinou tak, že ti, kdo umí za a), ignorují nebo nedokáží b) a c). Ti, kdo naopak b) a c) umí, neumí, či spíše je
pod jejich úroveň nahrávat písničky, které by si lidi
mohli zpívat.
Cartonnage ale na nějaké škatulky a pózy kašlou a klidně natočili album, které může pro česká rádia znít z velké části undergroundově, ale v Británii by byli lepší částí mainstreamu. Je okouzlující sledovat, jak za sebe dokáží poskládat tvrdou kytarově-elektronickou vypalovačku "I Smell Danger" a smyčci a steel kytarou přeplněnou baladu "Brand New Day".
Co je to ten ultrapop?
V pátém Týdnu v popu jsem definoval, co pro mě znamená být ultrapopařem, ale pro zopakování a trošku upraveno: Ultrapop je pro mě pop s nadhledem, inteligentní pop, nebo jak tomu chcete říkat. Pet Shop Boys, Mylene Farmer, z mladších třeba Robyn, prostě lidi, kteří jej dokážou občas povýšit na umění nebo se ironicky sami shodit. Nejvíce mě ale baví, když se cit pro silnou písničku spojí s moderními přístupy. To je nejvíc. Ale je toho málo.
Jejich dalším velkým plusem je nekousavá angličtina a zpěv Vandy, jenž by se dal označit převážně za
andělský. V rychlých věcech je tak její projev k hudbě (ne)čekaně kontrastní, zatímco v těch pomalejších se klidně nese nad vrstvami zvuků. A ve francouzsky zpívané "Patisserie" je vyloženě
rozkošná. Samostatnou kapitolou je pak úlet "Oh Depressed Man", jenž by se dal popsat slovy jako elektronická-pseudooperní dechovka. Nebo tak nějak.
Cartonnage prostě natočili desku, jakých se v Česku rodí málo. Nezakomplexovanou, zábavnou, svěží a plnou výborných písniček. Producent a člen kapely Armin Effenberger se nespolehl jen na své studiové umění (podílel se třeba na poslední desce
Sunshine), ale za základ zvolil písničky, až kolem nich pak nabalil koláže zvuků. Minimálně pro tuhle kapelu to je správná cesta.