Ani ne týden po křtu novorozence broumovských Imodium, desky "Stigmata" si na tomtéž místě daly dostaveníčko dvě tuzemské formace, aby zde podnikly stejnou proceduru. Konal se tu křest nové placky Fourth Face nazvané "Sonido Triste". Kapela připravila návštěvníkům kromě hudebního zážitku jedno příjemné překvapení před samotným začátkem: namísto obvyklé tříciferné částky za vstup lístek tentokrát vyšel pouze na pade. To se ale částečně vykompenzovalo, když jste si několik desítek minut museli počkat v horní části klubu, než se ve tři čtvrtě na devět začalo pouštět do jeho útrob.

Bylo něco před devátou, když jsem z reprobeden zaslechl Bohuše Matuše. Žádný šok, to se pouze zpěvák Adam z Hazydecay procvičoval na úvodní sloce jeho známé písně z nejmenovaného televizního seriálu. Tvrdé HC, od kterého se za poslední dobu Fourth Face odklonili, nabídla návštěvníkům právě tato hanácká formace. Hazydecay se obešli bez slyšitelnějšího náznaku elektroniky, ke které naopak Fourth Face stále víc natahují svoje prsty. Od první minuty sypali Hazydecay pod pódium jednu dávku hutných kytarových riffů za druhou. Jejich zemité hardcore nenechalo téměř nikoho líně postávat.

Nutno říct, že už během supportu byl klub velmi slušně zaplněn a nárůst diváků při setu FF nebyl takřka znatelný. O stabilní přísun energie se staral zejména jmenovaný zpěvák, jeho skoro deathmetalový řev střídaly klidnější zpěvné pasáže. Jedním z nejlepších momentů byl náznak balady "Wings For Stars", tím úplně nejlepším pak HC-punková vypalovačka "Lady Carneval". Ano, slyšíte dobře. Místo slavíka Gotta však na pódiu stála banda čtyř nabušených chlapíků; autor známé skladby Karel Svoboda by se zajisté otáčel v hrobě, kdyby tohle slyšel.

Na Fourth Face přišla řada něco po čtvrt na jedenáct. Po úvodním intru vtrhla na scénu značně obměněná sestava, než jak jí znají její skalní příznivci z let minulých. Časy se mění a dost znatelně se změnila i hudba této bandy. Fourth Face však nevsadili pouze na interpretaci novinkových skladeb, ale prošpikovali své vystoupení i mnoha ostatními fláky z historie. První vzpomínkou byla hned úvodní našlapaná "Ve jménu integrity" z úspěšné desky "Tváří v tvář". Už od počátku mě překvapil na tento kalibr muziky až nečekaně vybroušený zvuk. Stejně tak jsem uvítal skutečnost, že elektronika, kterou se to na novince hemží, byla naživo jaksi utopená a přehlušená instrumentální složkou. Upřímně řečeno: elektronika mi v repertoáru Fourth Face příliš nešmakuje.

Co však po celý koncert bavilo o poznání víc, bylo duo Petr Incédy (Inci) & Zbyněk Pošmura (ZBK). Označení "pěvecké" by nebylo na místě - pěvec je zejména druhý zmíněný, zatímco Inci se stará zejména o řev, křik, hulákání, zkrátka o ty hlučnější složky projevu FF. Když si navrch přibere ještě rap, dvojice se dokonale doplňuje, což bylo během koncertu slyšet jak u starých, tak u těch nových skladeb.

Po několika vlídných slovech, jež směřovala lidem okolo natáčení nového CD, se na pódiu objevila manažerka kapely. Ta bez ostychu provedla celým křtem, pozvala na scénu Zellera z Cocotte Minute, dalších pár hostů a celou sestavu předskakujících Hazydecay. Marně bych vzpomínal, kdy naposledy jsem viděl na jednom pódiu šestnáct lidí (nepočítaje kameramany). Bouchly bohemky, které nahrávku zkropily, a Zeller si následně vystřihl s kapelou skladbu "Flashback". Nešlo o náhodu, právě v tomto songu frontman Cocottů hostuje. Jelikož před týdnem účinkoval i při zmíněném křtu Imodia (mimochodem její zpěvák Thom pokyvoval hlavou opodál), zdá se, že se mu role zalíbila. Svých pár minut slávy si vychutnal i kytarista J.T., který se při představování kapely dočkal zdaleka největšího ohlasu.

V sále i nadále panovala výborná atmosféra. Ačkoli jsem se obával, že některé písně z nového alba díky své až popové melodičnosti vyšumí, vzhledem k agresivnímu podání zdařile sekundovaly svým starším sestrám. V druhé polovině představení, kdy už byl pokérovaný Inci bez trika, se na pódiu objevil i bývalý kytarista Jirka Ekrt. V tu chvíli byli na scéně dokonce tři kytaristé. Vedle Ekrta a J.T. ještě Dejf, svojí vizáží i sedmistrunnou kytarou velmi blízký Munkymu z Korn. Přídavková "Modlitba" s dramaticky protahovaným šeptaným začátkem rozpoutala pod pódiem závěrečný zběsilý tanec.

Malou kaňkou na celém večeru byla nakonec neúčast hlášeného Tomáše Hajíčka z Krucipüsk, stejně jako i absence bývalého zpěváka George (ten se ale v Rock Café nacházel), jehož mám s Fourth Face neodmyslitelně spojeného. I ten setlist mohl být o tři čtyři skladby delší. Přesto všichni ti, kteří dali před kvalifikačním fotbalovým duelem s Německem přednost večeru ve společnosti hudby, nelitovali. Dočkali se totiž kvalitní porce tvrdé agresivní muziky a o tu přece není nikdy nouze.

Fourth Face, Hazydecay, Rock Café, Praha, 17.10.2007

Fotogalerie: