Jak jsme se sem, sakra, dostali?

24.06.2007 05:00 - Miroslav Böhm | foto: facebook interpreta

Debutová deska "On The Way To Wonderland" partičky Sunrise Avenue to s cestou na svět neměla zrovna jednoduché. Nebyl to typický scénář o hodném strýčkovi producentovi, který vzal kapelu pod svá křídla a prosadil ji až na samotný vrchol hitparád. Tahleta cesta byla mnohem hrbolatější a výsledek s ní má mnoho společného.
5/10

Sunrise Avenue - On The Way To Wonderland

Skladby: Choose To Be Me, Forever Yours, All Because Of You, Fairytale Gone Bad, Diamonds, Heal Me, It Ain't The Way, Make It Go Away, Destiny, Sunny Day, Only, Into The Blue, Romeo, Fight 'Til Dying, Wonderland
Celkový čas: 58:34
Vydavatel: EMI
Bylo jich pět. A říkali si Sunrise Avenue . Vše začalo ve finských Helsinkách v roce 2002, když zpěvák a kytarista Samu Haber potkal jiného zpěváka a kytaristu - Janne Kärkkäinena. Řekli si tenkrát, že udělají díru do světa. A proč taky ne, když byli ze země tisíce jezer, která zrovna v rockových rajónech zažívala hodně úspěšné období. Nightwish, HIM a The 69 Eyes začali dobývat Ameriku, Apocalyptica se dokázala odvázat od rutinního parazitování na osvědčených rockových gigantech a dala definitivně zelenou vlastní tvorbě (jak úspěšné to pokoušení bylo, již rozebírat nehodlám) a The Rasmus vypustili "prodejního krakena" v podobě své páté desky "Dead Letters". A tak si tahle dvojka z Helsinek doplnila kapelu do tradiční (hard)rockové sestavy - o basu, klávesy a škopky -, nahrála pár demáčů a začala hojně navštěvovat hudební vydavatelství.

Bylo jich sto dva. A všechny tyhle návštěvy byly do jedné neúspěšné. Kapela si tak nakonec album nahrála sama a fakt, že se dostalo na recenzi až ke mně, je jasným důkazem toho, že tenhle krok jí vyšel. Soudě však dle debutového alba "On The Way To Wonderland" už kapela další podobný krok v plánu nemá. Sto dva neúspěšných návštěv má totiž svůj důvod a ten se dá vystihnout slovy "No a?". Písničky na debutu jsou intuitivně napsané, takže najít cestu k nim není až tak složité, ale najít cestu ke kapele samotné, a k albu jako celku, chce již přece jenom špetku vytrvalosti. A té navíc infantilní písničky jako "Destiny" akorát házejí klacky pod nohy.

Přesto se na albu najdou i povedené kousky s jednoznačně hitovým charakterem, které kapelu pasují do pozice čistě rádiového koně, který na každé album zařadí tři, čtyři zajímavé písničky a zbytku jen připlácne nálepku "podprůměrná vata". Zajímavého napětí se také podařilo dosáhnout spojením jednoduchých popových melodiích na "jeden poslech" s přebuzenými doprovodnými akordy a naechovanými klávesovými riffy, které zvuk posouvají o krůček blíže k hardrocku. Jinak však album působí naprosto všedním dojmem a vyvolává typické otázky všech mladých kluků zalezlých ve stísněných zkušebnách - proč oni ne, a proč zrovna Sunrise Avenue ano.

Na svém debutu jsou Sunrise Avenue nejzajímavější, nejnabuzenější, nejnabitější inspirací a emocemi, co kdy budou. A výsledkem je album, které je v některých polohách vcelku příjemným a chytlavým zpestřením pro libovolné popové rádio. Vzhledem k faktu, že s produkcí měli Sunrise Avenue volnou ruku je škoda, že se snažili zalíbit všem. Někde se v tom totiž sami ztratili. Jako by nevěřili v sebe sama. Bylo jich pět... Ne, je jich pět. Sedí před koncertem v zákulisí vyprodané haly a musí si říkat: "Sakra, jak jsme se sem vlastně dostali?"


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY