Je to stříbrné, kulaté, upřeně z toho hledí býčí lebka, dělá to kravál a vůbec to nevypadá jako cédéčko. Co to je? Takovou hádanku uhodne jen málokdo, pokud tedy nemá doma novou desku pražských Status Praesents. Ha, to jsem to vlastně prozradil, tedy ano: přesně tak vypadá "Crematory Country" ostrých hochů, kteří jsou ostří jen na pódiu a ve studiu, jinak jsou krotcí a milí jak úředníci. Ale takoví ti vstřícní a hodní úředníci, žádné hnusné byrokratické bestie. Když album začne, skoro si řeknete - jasně, to jsou maníci, kteří se potřebují vyřvat. Jenže tak to u nich bylo vždycky, teď se víc zaměřili na humor, nadsázku. Anebo fakt stárnou a s tím country to bude čím dál horší.
Samozřejmě že "Crematory Country" lze přeložit všelijak - jako kremační country nebo jako country z krematoria. Nevím, čemu je to blíž. Kdyby mně hráli tohle na pohřbu, asi by se mi na onen svět odcházelo snadněji, otázkou ovšem je, zda by tam se mnou nešel ještě někdo méně kytar chtivý... Nechme ale krafání. "Crematory Country" začíná pěkně zostra s "Cool Boy", zběsilou hardcorovou vypalovačkou s téměř akustickými přechody, což činí ještě lepší otvírák, než jaký měla minulá "Aatra". I v dalších kouscích pokračují Status Praesents v podobném duchu, "We Are", "You Are Dead!" či "Punisher" staví na hodně ostrém crossoveru, refrény jsou spíš než na melodiích postaveny na vyřvávaných sloganech typu "We are / Yes we are / United souls 4 hard core" nebo "There is a hole / In your head / Blood is running out / You are dead". Občas do toho zapípá nějaký scratch, rytmický skok, jinak se to sune, jak praví kapela, "It's new breed called machometal / This metal fusion". Nový druh to není, vždyť o macho-metalu SP mluví už pár let, ale taková fúze hardcore a metalu to je.
První pořádný výkyv přichází se šestou "Mandolin King", v níž, jak název napovídá, zaslechne fanoušek nástroj, který obvykle s tvrdým rockem ruku v ruce nejde. A funguje to, je v tom energie i bez nabroušených riffů, stačí brnkání, vztek a ironie současně. Je to akorát polovina "Crematory Country", takže nastává zlom a já si vzpomínám na slova jednoho kamaráda-hudebníka, člena pražské crossoverové scény: "Víš, mně na Statusech vadí, že to mydlej tak nějak furt stejně." Nikdy jsem s ním moc nesouhlasil, ale u novinky jsem si ho v pár momentech vybavil. Úvodní tóny kytary v "Listen To My Words" by si kapela měla zakázat, použila je v bleděmodrém už několikrát v minulosti, dvojitě štěkané refrény také občas čpí samovyčerpáním, na "Crematory Country" je také oproti předchůdcům méně jasných melodií. A změnu v podobě country nelze brát jako posun, je to recese, šikovná, vtipná, účinná, ale pořád jen recese.
Jak to tedy je se čtvrtou deskou Status Praesents? Je hodně dobrá jako ty minulé, nebo spíš průměrná? Já bych řekl, že je slušná, jen jsem začal v projevu kapely postrádat nějakou změnu, nebo ještě lépe překvapení. Ano, je tady to country, ale to je prostě sranda, ne změna projevu. Buď víc hardcore jako v závěrečné "Prox", anebo výraznější posun třeba k elektronice. Takhle je "Crematory Country" prima deska, oni SP jsou moc dobří hudebníci na to, aby natočili cokoli, co by zavánělo průšvihem. Jen ke dřívějším osmdesátiprocentním hodnocením tomu něco chybí.
CD k recenzi poskytla skupina Status Praesents.Album: Status Praesents - Crematory Country
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 38:44
Skladby: Cool Boy, We Are, You Are Dead!, Punisher, Machomet, Mandoline King, Katana Taka, The World I See, Listen To My Words, How Far, Of Horses, Prox