We Love 90s - rok 1995 (část I.)

03.04.2007 05:00 - Karel Veselý | foto: facebook interpreta

Pojďte s námi zavzpomínat na nedávnou minulost. V prvním díle věnovaném roku 1995 si posvítíme na megaúspěch desky Alanis Morissette, odkládané pražské koncerty R.E.M., One-Hit Wonders Scatmana Johna a Coolia, na první desku Foo Fighters, comeback Ivana Mládka a sochu Michaela Jacksona na pražské Letné.
We Love 90s
© facebook interpreta

Naše výpravy do minulé dekády pokračují výletem do jejího pátého roku. Zavzpomínejte s námi znovu na popkulturní fenomény z časů, kdy mnozí z nás/vás prožívali dětství či dospívání. V celkově už šestém díle se podíváme do letopočtu, kdy v bývalé Jugoslávii zuřila válka, lisovaly se první DVD disky, Jacques Chirac se poprvé stal prezidentem Francie, v Americe řádily hurikány, v Japonsku náboženští fanatici a ve střední Africe virus ebola. A co se dělo v populární kultuře? Pojďte s námi zpět do devadesátých let.

Články věnované roku 1993 najdete zde - část první a druhá.

Články věnované roku 1994 najdete zde - část první, druhá a třetí.

Cestovatelé časem:
B = Bourek, krasnej.net, Hype
JB = Honza Balušek
KV = Karel Veselý, Karl Muzzik Lab
LK = Luboš Kreč
PDK = Petr Kolář, Lidové noviny
TK = Tonda Kocábek, Radio 1
V = Vít Čondák, Postcrap, New Music

Stručné profily jednotlivých autorů si můžete přečíst ZDE.
Alanis Morissette - "Jagged Little Pill"

Alanis Morissette
© Archiv

Léto roku 1995 udělalo z neznámé kanadské zpěvačky hvězdu světového kalibru. Díky hitům "You Oughta Know", "Hand In My Pocket" nebo "Ironic" se jejího třetího alba "Jagged Little Pill" prodalo třicet milionů kusů a dodnes je nejprodávanější deskou ženské interpretky všech dob. Na úspěch nikdy nenavázala a po rozchodu s producentem Glenem Ballardem z ní zůstal jen stín bývalé hvězdy.

JB: Ta deska byla a stále je fenomén a ukazuje, že někdy nemusí být nějaké album hudebně převratné nebo geniální, ale musí přijít ve správném čase. To se Alanis povedlo a zbytek kariéry už si jen může dělat, co chce, protože má vyděláno.
B: V tom autě je čtyřikrát k sežrání. Vzpomínám si, že Rock&Pop měl tendenci vytvořit dojem vlny holek s kytarou.
V: Já myslím, že R&P nám tu vlnu jenom naservíroval, vyvíjely ji samy gramofirmy. Ale k "Ironic" si vzpomínám na komentář nějakého amerického komika: "Na té písničce je zajímavé to, že ta holka vůbec neví, co slovo ironický znamená. Všechno, o čem tam zpívá, je otrava, ale nic z toho není ironie. A to je ta největší ironie téhle písničky." Měl pravdu.
PDK: Předělávka onoho klipu, kde místo Alanis byla taková malá šikovná holčička, ve mně opět vyvolala otázku, jestli nejsem pedofil. Byla k sežrání. Méně už Alanis a ta písnička, kterou mi definitivně znechutila Aneta, sbírka motýlí.
R.E.M. - nejnemocnější kapela na světě

R.E.M.
© Archiv

Během turné k albu "Monster" postupně onemocněli tři ze čtyř členů americké rockové kapely a rozpis turné se třikrát měnil. S ním i jejich pražské koncerty. Dvakrát zrušené vystoupení se nakonec odehrálo v srpnu 1995.

V: Co dodat? Něco tak nepravděpodobného se ani nedá vtipně okomentovat.
KV: Být rockovou hvězdou je zdraví nebezpečné.
B: V jedný věci měl Petr Fiala nepřekonatelnou pravdu - holky na gymplu vždycky poslouchaly jenom REM, to bylo k zbláznění.
PDK: Jo, jo, zvlášť, když rockovým hvězdám pořád VŠICHNI UBLIŽUJÍ. A bacily jsou, jak známo, strašně zákeřní...
TK: Matně si pamatuju, že jsem šel na koncert na Slávii, prodral se davem, a když mi řekli, že to je zrušené, tak mi to bylo líto asi tak deset minut.
Scatman John

Scatman John
© facebook interpreta

Svých patnáct minut slávy si v roce 1995 odkroutil koktající jazzman John Paul Larkin známý spíše jako Scatman John. Taneční mix "Scatman (Ski Ba Bop Ba Dop Bop)" vzal útokem dancefloory i hitparády a následné album "Scatman's World" se prodávalo po milionech. Poté, co opadl úspěch na západě, Scatman ještě několik let žil v Japonsku, kde se jeho desky prodávaly až do jeho smrti v roce 1999.

PDK: Příšerná nálož. Muž s vzezřením Borata prováděl šílené věci. Škoda, že se za něj Velká Británie dosud oficiálně neomluvila!
JB: Scatman byl asi od A do Z projekt producentů, ale dobře udělaný, v rámci možností originální. Kdy jindy se hvězdou diskoték stal šedesátiletý koktající stařík?
V: Myslím, že nejlepší bylo, jak se pak v několika estrádách objevovala Eva Pilarová se svým oblíbeným čardášem. A úplným vrcholem bylo její umělecké spojení s jakýmsi elektronickým všeumělem, kde taky scatovala a refrén zněl: "Já nejsem scatman". To byl opravdu silný zážitek.
KV: Eva Pilarová? Já jsem zase ze stejných důvodů obdivoval Janu Koubkovou.
LK: Ukrutnost ukrutná. Typická letní sračka jako "Mambo Number 5" od Lou Begy.
TK: Tý jo - vy mě překvapujete! Mně to teda ani v nejmenším nevadilo, určitě ne definitivně od momentu, kdy jsem zjistil, že to je nějakej stárnoucí jazzman, kterej jen tak z legrace kývnul na nějaký producentský nápad, aniž by si evidentně od toho něco sliboval, aby pak ta jedna jediná blbost zajistila nejspíš i jeho děti až do důchodu... A pamatuju si, jak ten jeho nezúčastněnej výraz v klipu správně kontrastoval s těma asi o třicet let mladšíma, uměle optimisticky nadšenýma, který byli v žebříčcích za ním...
Foo Fighters

Foo Fighters
© Archiv

Přibližně rok po smrti Kurta Cobaina debutoval se svojí skupinou bubeník Nirvany Dave Grohl. Na eponymní album nahrál všechny nástroje a díky "This Is A Call" a "I'll Stick Around" ho prodal více než milion kusů. To se ostatně povedlo každému z pěti desek kapely, která se etablovala mezi stálice amerického rocku.

V: Nirvanu jsem si nikdy doopravdy neoblíbil, ale Foo Fighters radši rovnou ignoruju.
KV: To album mi nepřišlo úplně špatné. Z alb Foo Fighters nejlepší. Navíc to bylo dost velké překvapení, že zatímco Novoselic považovaný za Cobainova spoluautora propadl, Grohl uspěl.
B: Na rozdíl od Nirvany mi Foo Fighters přišli vždycky docela dobrý. Pěkně napsaný písničky, dobrej zvuk a Grohl je výrazná osobnost. Moc to nesleduju, ale příde mi, že je to čim dál lepší.
V: Já to taky moc nesleduju (není nad odbornou debatu na vysoké úrovni, že), ale z mojí pozice ("rock-hater") mi Foo Fighters tehdy připadali jako taková "průměrná americká rocková skupina". Průměrná ne ve smyslu kvality, ale jako střed tehdejší scény. Takhle by tehdy zněli všichni, kdyby na to měli vybavení a předpoklady. A přitěžující okolnost je, že je pořád ještě hrají v "Noci s Andělem!"
PDK: Souhlasím s V. Kdyby Grohl nehrál v Nirvaně, ani by mě nenapadlo si to poslechnout. S vědomím, že tam hrál, mi klipovky vždy stačily.
LK: Foos jsou jedna velká bublina. Muzika, kterou dělají, není nic extra. Vlastně jsem nikdy nechápal, proč je všichni tak žerou, vždyť od smrti Cobaina už to bude 13 let, tedy dost času, aby ta nirváňácká aureola vyprchala.
TK: Ta by vyprchat mohla, kdyby si to "nenechal projít hlavou". Ale ztotožnil bych se s názorem, že nebýt Nirvany, asi by Foo Fighters sotva byli tam, kam se automaticky zařadili.
JB: FF jsou sice "obyčejná americká rocková kapela", ale vždy uměli skládat hitovky a natáčet fakt vtipné videoklipy. A to naprostá většina "obyčejných amerických rockových kapel" neumí.
Ivan Mládek

Ivan Mládek
© Archiv

Hvězda české country z 80. let a autor řady zlidovělých humorných písní zažil nečekaný comeback v polovině 90. let, kdy mimo jiné úspěšně vystoupil na rockovém festivalu v Trutnově. Zatímco Mládek pak slavil úspěchy na půdě komerční televize, na coververzích jeho starých písní svoji slávu postavila skupina Děda Mládek Illegal Band.

PDK: V Trutnově jsem nebyl, ale myslím, že ještě pár týdnů předtím hrál Ivan s původním Banjo Bandem v komplet sestavě v Bunkru. Víc lidí jsem tam nikdy nezažil: punkáči, hippíci, rockeři, motorkáři, neuvěřitelná směska lidí. Vedro jako v prádelně, pohnout se nedalo. Ivan smažil největší hity, žertoval se spoluhráči ("Možná se divíte, že se Ivo Pešák furt tváří jako debil. Nedivte se, on je debil." Případně: "Už jsem říkal, že Pešák je debil. Ale možná vás překvapuje, že se jako debil kouká i kolega Mrázek. Nedivte se, on je taky debil."). Nejvíc ovšem bylo, když publikum začalo, tuším, že při písničce "Jenda Benda" freneticky skandovat: "Ivane, hobluj!" Ivan vzal své čtyřstrunné banjo, předstoupil až na kraj pódia a fakt začal hoblovat jako starej zkušenej metalista. Výbornej zážitek. Že se z toho pak vyvinulo "Čundr-country show" a další obludnosti, je věc druhá.
TK: Souhlas. Já byl dokonce na Trutnově v backstage a dodnes si živě vybavuju, jak slezli z podia a byli tak trochu vykulený z tý reakce. A hned na ně baflo několik novinářů, co oni na to. A jedinej Pešák naprosto civilně řekl něco v tom smyslu, že když tam ty lidi dva dny v kuse poslouchaj bigbít, tak že by tam měl stejnej úspěch kdokoliv, kdo jim to trochu zpestří. Ten střízlivý nadhled mě tehdy dost překvapil. Teď si mimochodem nejsem jistej, jestli to náhodou nebyl ten samej ročník, co na něm lidi vypískali Ilonku Czákovou s jejím "Amsterdamem".
Coolio - "Gangsta's Paradise"

Coolio
© Archiv

"One hit wonder" a gangsterský rapper Coolio se v roce 1995 prosadil díky popovému singlu "Gangsta's Paradise". Zazněl ve filmu "Nebezpečné myšlenky" a Cooliovi vynesl trojnásobně platinový prodej jeho druhého studiového alba. Kromě hitíku "C U When U Get There" o dva roky později už do žebříčků nikdy nepromluvil.

V: Pokud jde o mě, tak já bych Cooliovi z fleku napařil doživotí.
KV: O tom ta píseň je, ne? Gangsta's Paradise = být v lochu.
PDK: Kupodivu jedna z mála věcí tohoto žánru, kterou zpětně hodnotím jako docela povedenej song. Kdyby na mě tehdy ten pán nekoukal odevšud a ta písnička nezněla všude, neměl bych nic proti.
LK: "Gangsta's Paradise" mám v podstatě rád dodnes. Slyšel jsem ale od Coolia několik dalších věcí, včetně jedné celé desky, a to mě nedostalo ani trochu. A "Nebezpečné myšlenky" taky nebyly úplně blbý film - tedy z pohledu puberťáka, který v roce 1995 chodil do osmičky a hodně se mu líbilo, jak ty černý teenageři jsou strašně kůl. Yeah, nigga!
TK: Okamžitě mi naskakujou dvě věci - jednak geniální cover "Amish Paradise" od Al Yankovice, jednak to, že když hrál v Praze, tak tam bylo zoufale málo lidí a Rodriguez aka DAR aka 41200 (nebo jak si tehdy zrovna říkal) pak někde v reportu z akce spílal českému národu, že ignoruje největší světové hvězdy a když už sem přijedou, jak si to vůbec ti burani můžou dovolit, tam nepřijít.
JB: Pro mě to byla asi první rapová pecka, kde jsem si říkal, no hele, oni umí složit i melodii! Abych pak zjistil, že refrén je vykradený od Stevieho Wondera.
Jacksonova socha na Letné

Michael Jackson
© Archiv

V rámci promokampaně na svoji novou desku nechal Michael Jackson vztyčit po celém světě své sochy v nadživotní velikosti. Jedna z nich se objevila i v Praze na letenské pláni, odkud shlížela na město. Bylo to už v době, kdy Jacksonovo nabubřelé ego začalo dosahovat groteskních rozměrů.

V: Osobně jsem ji neviděl, ale to už snad bylo každému jasné, že se Jacksonovi Jackson vymyká kontrole.
PDK: Splněný sen o megapyji v Praze.
TK: To je fakt. To už mohl překonat jen ten Václavův billboard.
JB: No jo, samej alternativec. Já ho neviděl v Praze, ale se školou jsme byli v Londýně a tam jsem několik kamarádů přesvědčil, že jsme se na tu sochu jeli podívat k Tower Bridge (teda myslím, že stála tam). Mně nevadí, když to někdo chce udělat velké, že to opravdu udělá VELKÉ.
Vzpomínání na rok 1995 bude pokračovat ve druhém díle, ve kterém se podíváme, kam se ztratil Richey James Edwards z Manic Street Preachers, na album Davida Bowieho "Outside", norské country-techno Rednex, nástup Garbage, Chaozz a Těžkého Pokondra a také fenomén post-grunge.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY