Už je tomu třiadvacet let, co výrazný skladatel Petr Hapka spojil síly s příležitostným textařem, tehdy redaktorem týdeníku Mladý svět Michalem Horáčkem, a společně dali vzniknout dvanácti šansonům pro zpěvačku Hanu Hegerovou "Potměšilý host". Je tomu devatenáct let, co toto duo vydalo první dlouhohrající setkání více zpěváků interpretujících jejich písně "V penziónu Svět". Od té doby se pánové drží stejného modelu s mnohaletým odstupem vydávaných desek, na nichž se potkávají významné osobnosti (Hana Hegerová, Michael Kocáb, Daniel Landa) s čerstvými objevy své doby (Richard Müller, Lucie Bílá, Jana Kirschner), zpěváci z Česka a Slovenska. Poslední z nich, "Strážce plamene" vyšla vloni, po pětileté odmlce, a po jediném týdnu dobyla domácí žebříčky prodejnosti, jistě nejen díky často hranému singlu s Janou Kirschner a Jaromírem Nohavicou "První noc v novém bytě". Michal Koch desku v hlavní recenzi ocenil osmičkou. Deset autorů makrorecenze vyřknulo známky od pětky po devítku a společnými silami udělilo přesně sedm a půl.

Upozornění: Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

Benjamin Slavík - 5/10

Tady možná bude chyba na mé straně. Konkrétně v mém věku. Novou desku dua Hapka-Horáček jsem slyšel několikrát, a stále nic. Nic mi tu nevadí, nic mě tu nepotěší, nic tu se mnou nic neudělá. "Strážce plamene" můžu poslouchat z jakékoliv strany, ale pořád jsem na nule. Je tu hodně hostů. Nevím, jestli má Horáček zapotřebí zaplétat se s Ladnou, Nohavica asi bude starej kámoš z hospody a slečny v letech Basiková a Kirschner dodávají albu křehkost a něžnost. Možná když na mě tahle deska vypadne někdy za dvacet let a já už budu trošku jinde, tak se mnou něco udělá: třeba něco najdu v Horáčkových textech a poklidná pohoda mě nebude budit, ale naopak uklidňovat. Já ale doufám, že toho se nedočkám. Mám totiž pocit, že tohle album je pro vyprahlé staříky, co mají slušný vkus. A do téhle grupy bych nerad kdykoliv patřil. Nebo si za ty roky řeknu, že jsem měl pravdu. Docela tomu věřím. Teď už víc než na začátku téhle recenze.

Miroslav Böhm - 6/10

Nové album pánů Hapky a Horáčka přikládá do jejich hudebního ohýnku další solidní várku líbivých a lehce kýčovitých melodií, které tady už - minimálně v jejich podání - několikrát byly. Pravda, pokaždé byly zatraceně povedené, ale tentokráte se na desce dá najít příliš mnoho slabších míst, které jednoduše řečeno nudí. Naštěstí mají také své protipóly, které nejvýrazněji zastupuje mrazivě geniální píseň "Na hotelu v Olomouci" či český zpěv Jany Kirschner (byť v písních méně povedených). "Strážce plamene" je deska hodná svého názvu. Nezpůsobí žádný hudební požár, ale ani nenechá již hořící plamen uhasnout. Ten si totiž v poklidu zakouřeného báru, až tam někde vzadu u piána, hoří směle dál. A zve vás k posezení v koženém křesle, u sklenky v dubu uzrálého koňaku a včera nedokouřeného doutníku. S trochou toho šanzónu v podání plakátových jmen české pop music, který vám dá zapomenout na uspěchaný svět tam někde venku. Ale když já si raději zajdu na ředěnou desítku do zaplivaného rokáče. Jen tak si mezi bandou roztěkaných puberťáků poslechnout pár bezejmenných mániček, co to mlátí do kytar hlava nehlava. A vo tom to je.

Kateřina Červenková - 7/10

Duo Hapka & Horáček je samozřejmě záruka kvality, osvědčená značka, která si již dlouho drží svoji vysokou kvalitu. To ostatně dokázali i tentokrát. Oba jsou téměř chorobní perfekcionisté a neodvážili by se vypustit do světa cokoliv, s čím by nebyli absolutně spokojeni. Jen jsou na můj vkus až příliš konzervativní, pročež zní většina jejich tvorby stejně. Takže pracovní tým dvojité há opět vsadil na spolupráci s mnoha interprety, například s Janou Kirschner nebo Hanou Hegerovou, i na příjemně lehké písničky. V pomalém tempu vyprávějí Horáčkovy poetické obrazy, které Hapka umě zhmotnil do jemné hudby. Krásné a melancholické texty jsou tradičně podbarveny líbeznými melodiemi s drobnými gradacemi. Nenazývala bych to vykrádáním sebe sama, "Strážce plamene" je prostě několikátou variantou na stejné téma, kterému hrozí, že bude již brzy naprosto vyčerpané. Kdo však má rád šansony, přijde si zaručeně na své, lepší u nás neuslyší. Album je poměrně vyrovnané, ale ať mi zpěvačky prominou, více se mi líbí skladby, ve kterých zpívají pánové. Především pak musím vyzdvihnout titulní skladbu "Strážce plamene" s bezprostředním, ale citlivým zpěvem Františka Segrada.

Dan Hájek - 7/10

Nebylo to pro mě první a asi ani poslední setkání s tvorbou osvědčené dvojice Hapka & Horáček. Někdy jsou prvotní setkání ta nejlepší a napevno si je uchováte ve své paměti. Tak jako třeba první lásku, i když jste ji prožili ještě ve školní lavici a na záchodě jste típali jednu ze svých prvních cigaret. Každý nešvar je třeba zkusit a nechat prověřit účinky, jestli jsou jen krátkodobé, nebo trvalé. Životní selekce je nedílnou součástí rozjímání lidského tvora. "V penziónu Svět" bylo nezkrotné zalíbení, kterému přispělo ono "Štěstí je krásná věc". "Citová investice" byla díky králíčkovi Azuritovi už zamilování skrze růžové brýle a dopad do reality se "Strážcem plamene" je již spíše pokračovatelem v setrvačnosti. Neříkám, že tvorba těchto mistrů je vyčpělá, bez elixíru života a nápaditosti textů nebo hostů na desce. Ale povedené momenty vyměňuje sázka na jistotu, Dan s Jarkem pomáhají o sto šest, ale už odolávám náporu prověřených atmosfér jednotlivých písní. Už to není neodolatelné jako napoprvé - i mistr Mastroiani se sekne jako onen tesař. Prosekal jsem se skrze dým zahuleného baru, kde klavírista hraje a vypráví své příběhy, "Strážce" ukázal to dobré a sbohem ještě nedávám.

David Věžník - 7/10

Bylo to jako Hádej, kdo zpívá při večeři. Nohavica, Kirschner - jasně, o tom se psalo... Landa - dobrý, na Landu... Jé, "Náměstíčko", tu mám rád... Ale kdo tu fláká "než mě alegránu objal chlad"? Jo, Segrado, tak ten má na to grávo... Ale, kdo je tohle? Kurňa, to je hlas! Stivínová? Ne. Kirschner?! Páni, ta se vypracovala! A i ve "Sněžné sově", kde je mimochodem skvělý efekt vokodéru použitý v jediném místě, čili přesně ta producentská vychytávka, jaké můžu. Ale jinak s tou deskou mám celkem potíž. Totiž - neexistuje snad nikdo, kdo by řekl, že poslední žijící velký český skladatel dělá šitózní muziku. No jo, jenže se pozná po pár tónech. A teď - je to styl, nebo vyčerpanost (v kontextu s "Nemůžeš usnout" s pořadovým číslem 3)? Když se písně podobají na ty z minulých alb, ale dokonce i na ty z první půlky nového alba, co to je? Nejradši bych "Strážce plamene" nechal bez hodnocení, neb dvojice H+H se dá srovnávat jen sama se sebou. Leč publicista musí předkládat názory. Ten můj? Klasický H+H. Objektivní kvalita lahodící uchu, mozku i rádiu.

Radek Antl - 8/10

Půvab mocniny há na třetí (Hapka krát Horáček krát hosté) spočívá nejen v příležitostném setkání výjimečných a naprosto rozdílných charakterů, ale hlavně v jejich otevřené hře na noblesu. Všichni pozvaní, ať už běžně nosí moravský kroj či bombera, přijdou svátečně vyšňořeni, nechají si nalít archivního vína a na vyzvání pánů domu přednesou takový ty notičky na pomezí poetického vyprávění a lepšího klišé, aniž by kdokoli tušil podobu výsledku. Už to z desek Hapky a Horáčka dělá hezkou věc, už proto nelze mít chvilky z vilky těchto gentlemanů vyloženě nerad. Lze snad jen srovnat chvilky dávnější a chvilky nedávné. A říci kupříkladu, že dnes už to sice není tak výjimečná událost jako dříve, protože během ní máte čím dál častěji pocit deja vu, ale pořád je minimálně nevšední a příjemná. S takovým výrokem budu zcela souhlasit. Stejně tak řeknete-li, že nikdy nebylo půvabněji falešného zpěvu jako Landova v syrové "Otevřete okno, aby duše mohla ven". Či to, že byť konkurenci nemá nejslabší, nikdo nikdy nebude nakládat s písněmi Hapky a Horáčka citlivěji než paní Hana; snad jen sám Hapka. A vůbec, říkejte si, co chcete. Já i tentokrát tleskám a děkuji.

Jaromír Koc - 8/10

Pokud v Česku před někým opravdu smekám, je to dvojice Hapka & Horáček. Sám jsem se divil tomu, že jsem v době své nejtěžší puberty, kdy jsem ve světové hudbě považoval Twenty 4 Seven a 2 Unlimited za vrchol dokonalosti, dokázal v okamžiku přesedlat na jejich písně. Nové album je pro mě do jisté míry velmi milým překvapením. Možná jsem čekal o trošku více deprese, více smutku, více melancholie, ale ať už je důvodem cokoliv, necítím ten příjemně nepříjemný pocit mrazení, který si pamatuji ze starších děl. Profláknutý hit "První noc v novém bytě" mi však ani po těch týdnech úmorného hraní ve všech rádiích stále neleze na nervy a ostatní písně, z nichž dobrou polovinu bych si s naprostým klidem dokázal představit slyšet z rádií v budoucnu, mě prostě bez výjimky ve všech případech oslovují. To, že je pan Hapka jako hudební skladatel génius, beru jako boží dar, ale dlouho jsem měl problém připustit si, že obdobně to prostě musí být i v případě textařského umu pana Horáčka. "Strážce plamene" je pro moji hitparádu za minulý rok ve svém žánru to nej, co se u nás urodilo. Jako výborné tak vnímám i rozšíření palety zpívajících. Jediným zklamáním je asi délka nové desky. Pokud vezmu v potaz, že materiál na novou desku vznikl v průběhu tří let a půl roku k tomu, mohli pánové přidat nějaký ten skvost navíc. Tajný tip na hit - Dan Landa a "Díkůvzdání".

Tomáš Parkan - 9/10

Každá deska dua Hapka a Horáček je pro českou hudbu zásadní událostí a kdo tvrdí něco jiného, ten se mýlí. Je znát, že si pohrají s každým tónem a s každým slovem, a to jak ve fázi vzniku písničky samotné, tak i při vzniku alba. Je spíš zajímavé sledovat, koho si pro tentokrát vyberou, aby jejich skladby zpíval (o nějakém přemlouvání asi nemůže být řeč). Vždy se na desce najde nějaký interpret, kterého obzvláště jejich hudba představí v naprosto odlišném světle, v případě této desky to je Landa a Nohavica. Souhlasím s kolegou Kochem, že vrcholem desky je "Na hotelu v Olomouci" v podání Szidi Tobias. Naprostým bonbónkem je pak reminiscence písniček Suchého a Šlitra "Hlava kance" Františka Segrada. Ovšem rozhodně se neshodneme u "Sněžné sovy", která mě naopak uhranula nejvíce. Výborný pěvecký výkon Jany Kirschner ještě násobí skvělé aranže s elektronickou modulací hlasu a Pavlíčkovou kytarou. "Strážce plamene" má pouze jednu malou vadu na kráse. Při poslechu skladby "Vidoucí, ale neviděná" je mi, a nevím proč, nějak nepříjemná výslovnost Jany Kirschner. Setkal jsem se s tím u ní poprvé a doufám, že i naposled. Jinak je to skvělá deska a je jedno, jestli přináší něco nového - mně přináší řádnou porci kvalitní hudby a připomíná dnes již trošku zapadající šanson.

Honza Průša - 9/10

Petr Hapka opět skládá své podmanivé melodie na opravdové texty Michala Horáčka a to, že se oba svou prací hlavně baví a písně píšou v první řadě pro sebe, je základní devizou jejich tvorby. Naopak překážkou k poslechu "Strážce plamene" jsou zažité zvyklosti, obrázek, který v sobě máme o každém zpěvákovi hluboko zakořeněný, v kontextu toho, jak doposud vypadala jeho tvorba. Slyšet Jarka Nohavicu v písni "První noc v novém bytě" je hned na úvod obrovský nezvyk, podobný jako když Karel Kryl nazpíval "Sám s děvčetem v dešti". Když tohle potlačíte, otevře se vám cesta k desce a až pak ji lze vychutnat takovou, jaká opravdu je. A stejně, nejvíc se mi nakonec líbí, když své písně zpívá sám Hapka, a jedním z vrcholů desky pro mne zůstává "Nemůžeš usnout III.". Druhým je ohromující "Vidoucí, ale neviděná". Překrásný text skvěle doplňuje jedna z nejsilnějších Hapkových melodií a Jana Kirschner s výbornou češtinou dokazuje, jak úžasná je zpěvačka a jak perfektně pochopila, o co v písni jde. A dokonce se H&H podařilo potlačit mé antipatie k Danielu Landovi. To, co nedokázal "Králíček Azurit", vynahrazuje nečekaně dobře interpretovaná "Otevřete okno, aby duše mohla ven".

Vašek Trávníček - 9/10

Jednou větou: perla střídá perlu. Dvojice Hapka & Horáček touto deskou jen potvrzuje své postavení mezi českými skladateli. Album "Strážce plamene" je pestré a přitom drží natolik pohromadě, že z něj žádná píseň nevyčuhuje. Nečekejte druhou "Dívám se dívám", tohle CD je o jemných písních, které vyžadují citlivější vnímání a dohromady tvoří opravdový poklad. Zlatou osou desky jsou pro mne tři skladby: "Kdo by se díval nazpátek" Hany Hegerové (zřejmě nejdokonalejší ženský výkon na desce), "Neodolatelná" Jarka Nohavici (platí o něm totéž, co o Hegerové mezi muži) a "Nemůžeš usnout III.", kterou zpívá sám autor Petr Hapka. Jeho kolega z autorského tandemu Michal Horáček není básník, který by měnil svět. Nepřichází s něčím úplně novým, nenajdeme u něj něco typického, rukopis, společný charakter nebo poslání textů. Jeho síla spočívá v tom, že své pocity dokáže vměstnat do několika málo slov, která vytvoří originální a mnohdy až dech beroucí obrazy: "Chtěl bych se svěřit s tím, že mě drtí / práce jak želva, týdny jak chrti / nízký břeh stáří / mocný proud smrti / o tom, jak mu šlapu vstříc / tobě, lásko, chtěl bych říct" (vzpomínaná "Nemůžeš usnout III."). V písni "Neodolatelná", kterou opanoval Jarek Nohavica, volí působivé obkročné rýmování. Zkrátka a dobře, na "Strážci plamene" se potkala výjimečná kvalita textů s výjimečnou kvalitou hudby. Všechna čest, pánové.