Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!

Stále slušní The Lemonheads

Vydáno: 29.01.2007 00:00 v sekci Recenze - Benjamin Slavík

Americká skupina The Lemonheads byla populární zejména v devadesátých letech, jejich kytarový styl měl vždy blíže k americkému grunge než k britpopu. Bylo tomu tak i přes fakt, že to, co Dando a jeho skupina hráli, bylo označováno jako power-pop. Po deseti letech se kapela vrací s novým bezejmenným albem.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
8/10

The Lemonheads - The Lemonheads

Celkový čas: 34:45

Skladby: Black Gown, Become The Enemy, Pittsburgh, Let's Just Laugh, Poughkeepsie, Rule Of Three, No Backbone, Baby's Home, In Passing, Steves Boy, December

Vydavatel: Universal

Nová deska amerických The Lemonheads (myspace.com) by měla zajímat v první řadě ty, kteří v devadesátých letech sjížděli všemožné kytarovky a jejich vkus byl spíše než kráse a zpětným pohledům melodického britpopu blízko syrovosti a agresivitě vlny amerického Seattlu. Vlny, kterou publicisté pojmenovali jako grunge. Paradoxní je, že právě The Lemonheads na svých nejslavnějších deskách měli melodií na rozdávání - jejich stylu se říkalo power-pop. Odkaz na grunge je tu proto, že i přes popovou složku hodnou Británie z nich Amerika vždycky páchla víc než z ostatních. Poslední deska, kterou The Lemonheads vydali, pochází z roku 1996, tedy už deset let zpátky. Za tu dobu se na hudební scéně událo mnohé, zato u skupiny nic moc; aspoň nic, o čem by bylo třeba mluvit. Teď jsou zpátky, jak si je fanoušci pamatují - s charismatem, nápadem, popovým vkusem a talentem na rádiový hit.

U starých The Lemonheads, nemůžu si pomoct, cítím velké vazby na skupinu, která ze Seattlu udělala chráněnou památku americké rockové scény. Kdyby měl zpěvák a kytarista The Lemonheads Evan Dando deprese podobné tomu, co ve své době prožíval Kurt Cobain, a kdyby tak samolibě neprožíval svou pozici rockové hvězdy, skutečně by jeho projev (a v návaznosti na něj i zvuk kapely) byl blízký právě Nirvaně. Nová eponymní deska je na tom podobně: opět je to pozitivní a bezstarostná verze '92 bestselleru "Nevermind". Není ale o Cobainových démonech, spíš o vzpomínkách na zlatá léta, na divoký život, kupu holek v backstage, drahé hotely, drahé drinky, ve vzduchu neustále visí výzva nepřehnat to.

"Ne! Nic jsem s Evanem neměla. On je jenom na patnáctky," vysvětlovala v devadesátých letech Courtney Love, zda něco s frontmanem The Lemonheads měla, či neměla. Zážitek z nové desky její slova potvrzuje a obsah zvýrazňuje. Dando je stále dandy hvězda. Dlouhý vlasy, balady, na které fanynky v prvních řadách zblázněně řvou, a vypalovačky, které vlastně působí právě jako ty balady, obojí s texty, jež se do takových skladeb hodí. Stejný pocit přichází dnes, přicházel i před lety. "Nikdy jsem nevěděl, co se mi stalo," zpívají v písni "Poughkeepsie", aby bylo jasné, že si to pořád stejným způsobem užívají a nic neřeší. Že The Lemonheads muziku dělají téměř výhradně pro sebe a pár známých, je další pozitivum, které albu pomáhá.

Svým způsobem kapela zestárla. To když některé nové písně mají folkový a písničkářský rámec mnohem víc než klima kytarové kapely. Přesně z tohoto důvodu jsou noví The Lemonheads v podstatě pouze o zpěvákovi - písničkář Dando a jeho doprovodná parta jedou od začátku do konce jeden hit za druhým. Hlasité kytary možná vzpomínají na divoké hardcore začátky z prvních a neprávem pomíjených alb. O produkci se podělil frontman s osvědčeným producentem nezávislé scény Billem Stephensonem.

Když si vzpomenete na všechno, co jste měli rádi, a jste k tomu muzikant a trochu vypočítavý básník současně, jde to rázem hladce - i klišé v textech a stokrát zahrané postupy dokážete podat neotřele, zábavně, takže nenaserete ani ty, kteří už hodně slyšeli. "Umím decentně lhát," přiznává Dando ve skladbě "Rule Of Three", "je to způsob, jak bejt v pohodě, když cítíš, že jsi fakt v hajzlu." V celkovém dojmu to je však od The Lemonheads poměrně poctivá hra, svým způsobem jde o nevinné flirtování.

Dělat si iluze, že album "The Lemonheads" nezapadne, je stejně naivní jako před maturitou počítat, že si vytáhnu právě tu jednu otázku, kterou jsem se naučil. Evan Dando a spol. na něm řekli vše, co chtěli a pamatovali si ze svých deníků, fotoalb a nevydaných out-takes záběrů ze zákulisí, k tomu přidali několik fíglů na zaručený hit. Na výbornou vzpomínkovou desku vzhlížející ke starým časům to stačí bohatě.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • a (a, 31.01.2007 21:49) Reagovat

    při pohledu na obrázek a název v "album týdne" bylo hned jasný že 1. je to "indie" 2. recenzuje slavík 3. hodnocení 7 - 10 z deseti

    a recenze je určitě zase hrozná hovadina, ale nechce se mi to číst když se to už dá odhadnout i podle názvu a obalu :)

  • presne tak (dirty mind, 01.02.2007 11:59) Reagovat

    Souhlasim s nazorem prede mnou, ktery to vystihl naprosto presne. Uz je to nuda, protoze clovek presne dopredu vi. Jo a Nevermind vyslo v r. 91, ne 92.

  • chytrolinum pode mnou (richard kutej, 01.02.2007 14:38) Reagovat

    pri cteni podobnych nazoru mne vzdycky rozesmeji vsichni ti chytraci, ktery skryti u klavesnic svych pocitacu a za anonymnimi nicky kritizuji praci nekoho jineho, aniz by sami dokazali neco vic, nez pisi vyse.....

  • a (a, 02.02.2007 12:15) Reagovat

    přesně tak, obzvlášť ten jeden ten co se skrývá pod přezdívkou richard kutej ten je nejhorší, nedokázal nic ale stejně kritizuje :) haha

  • K věci... (riku, 24.03.2007 20:35) Reagovat

    ...tohle album mě docela chytlo!!!

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Kochlea - Flegma 10/10
Recenze: Kochlea na desce "Flegma" plní zvukovody i nu-jazzovými náladami Ona zprofanovaná předpona nu- může schovávat ledacos: od dnes již prakticky vyčerpaných metalových crossoverů s rapem přes žánrové hybridy svědčící spíše o neschopnosti rozhodnout se, co vlastně muzikanti hraji, až k albům,... čtěte zde
Vydáno: 21.09.2019 09:00 v sekci Recenze
0
Taylor Swift - Lover 7/10
Recenze: Taylor Swift si na albu "Lover" připomněla všechny své dřívější podoby Pozici Taylor Swift coby královny mainstreamu poslední roky narušuje jistá holčina s dlouhým culíkem. Avšak zatímco Ariana Grande někdy až příliš tlačí na pilu ve snaze být originální, Taylor si své už dávno odbyla a začala... čtěte zde
Vydáno: 19.09.2019 13:30 v sekci Recenze
27
Michael Bublé, O2 arena, Praha, 17.9.2019
Naživo: Michael Bublé v Praze kradl mobily a srdce Více než pět let po své české premiéře se do pražské O2 areny vrátil se šarmem a šibalstvím sobě vlastním Kanaďan Michael Bublé. Hlavním tématem byla láska a vše kolem ní, a tak není divu, že si během skvělé show kromě... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 20:31 v sekci Naživo
6
Pohled do českých hitparád - 36. týden 2019
Jonas Brothers poprvé vládnou českým rádiím, nejžádanější album má Post Malone Albový žebříček působí v polovině září mnohem živěji než ten rádiový, zejména co se novinek týče. V éteru sice čerstvě z jedničky vyhrávají Jonas Brothers se "Sucker", jinak je v něm ale mrtvo. Zato nových desek vyšlo... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 15:20 v sekci Novinky | České hitparády
0
Nové desky 38/2019 - od The Lumineers přes The Goo Goo Dolls po Charli XCX
Nové desky 38/2019 - od The Lumineers přes The Goo Goo Dolls po Charli XCX S hudebními novinkami se doslova roztrhl pytel, a tak se můžete těšit na novinky od Goo Goo Dolls, The Lumineers, Emeli Sandé, Charli XCX, českých PSH, Devendry Banhart a Belle & Sebastian. Objevovat s námi můžete Angličany Sama Fendera,... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 07:15 v sekci Novinky | Nové desky
3
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Fotogalerie: Lemonheads poprvé zahráli v Praze (11.05.2012 16:30)
- The Lemonheads v květnu rozburácí Lucerna Music Bar (23.01.2012 09:37)
- Nové desky pro 24. týden (14.06.2009 05:00)
- Nové desky pro 41. týden (08.10.2006 05:00)
- Audio: Jukebox 35/2006 (30.08.2006 05:00)

ALBUM TÝDNE 37/2019

Lana Del Rey
Norman Fucking Rockwell

Není snadné s Lanou Del Rey držet krok, chápat její vize a dostat se pod její ledově neproniknutelnou krustu alternativní popové princezny. I na novém albu "Norman Fucking Rockwell" zpívá o svobodě, lásce a naději. Tentokrát komorně a hloubavě.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

So 21.09.
Deafheaven (USA) + Touché Amoré (USA) (MeetFactory, Praha)
Po 23.09.
Carnival Youth (LV) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 24.09.
Monarchy (AUS) (Café V lese, Praha)
Út 24.09.
We Were Promised Jetpacks (UK) (Chapeau Rouge, Praha)
So 28.09.
Alyona Alyona (UA) (Café V lese, Praha)
St 02.10.
Airbourne (AUS) (Roxy, Praha)
Čt 03.10.
New Order (UK) (Forum Karlín, Praha)
Čt 03.10.
Stereo Total (DE) (Café V lese, Praha)
Po 07.10.
Little Big (RU) (Sono Centrum, Brno)
Po 07.10.
Blackbear (USA) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lana Del Rey Lady Gaga Sia Kryštof Coldplay Rihanna Madonna Adele Ewa Farna The Cure Beyoncé Taylor Swift Rammstein AC/DC Ed Sheeran Linkin Park Metallica Britney Spears Kylie Minogue Mikolas Josef
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver