V roce 1997 vydala Kateřina Brožová své první sólové album "Zpívám si", za které byla oceněna nominací na cenu Hudební akademie populární hudby v kategorii objev roku. Od té doby uběhlo ale dlouhých devět let, během kterých Kateřina stihla vydat nejen další dvě alba sólová, ale také jedno album swingové a jedno vánoční - na obou si vyzkoušela spolupráci s Laďou Kerndlem a orchestrem Felixe Slováčka. Tento rok se však rozhodla jít opět známou vyšlapanou cestičkou a na předvánoční trh vypustila svůj čtvrtý sólový počin "Kateřina". Vsadila na něm na spolupráci s producentem Danielem Hádlem a jako materiál zvolila předělávky osvědčených hitů svých oblíbených interpretů. Dámy a pánové, tahle deska má zatraceně slušný "drajv"!

Od prvního slůvka úvodní skladby totiž dokáže Kateřina nastolit příjemnou domácí atmosféru. Snad je to těmi mňoukavými nosovými spodky nebo lehce falešnými výškami, které vás obepnou a nepustí, ale - ať tak, či onak - právě díky nim si uvědomíte, že i interpret písně je vlastně jen člověk z masa a kostí. Jako vy a já. Pokud si pak album pustíte během čekání na pravidelný odpolední seriálový blok, nejednou se přistihnete, že si nevědomky (a odvážně!) pobrukujete s Kateřinou. Složité a rozmanité melodie jsou zjednodušeny, košatá aranžmá okleštěna a pořádně "naechována", ohraní a nepřesní živí bubeníci zase nahrazeni strojově přesnými smyčkami - to vše za doprovodu malebně roztomilých smyčcových motivů. Holt, Lionel Ritchie by dnes již s originální verzí hitu "Hello" díru do světa neudělal... A nejde jen o něj - totéž platí pro George Michaela, zpěvačku Shanice či The Bangles a jejich opus "Eternal Flame".

Další věcí jsou texty. Všechna ta komplikovaná, všeobjímající a nadčasová původní témata - navíc ještě v "blbé" angličtině - jsou nahrazena snadno předpověditelnými českými texty typu "dávno nejsem jedinou / láskou nevinnou," díky nimž si většinu skladeb zazpíváte s Katkou už napoprvé! A vše, co bylo napsáno o coververzích světových hitů, platí také o dvou původních skladbách, které album uzavírají. Kateřina Brožová prostě na svém čtvrtém sólovém albu nezklamala a naplnila všechna vysoká očekávání do puntíku. Zlí jazykové však budou i nadále tvrdit, že ta česká popová hudba stojí za zlámanou grešli a že už dávno umřela - vztyčuji jim prostředníček. Buďme neskonale vděční za to, že tady stále máme Michala Davida či Kateřinu Brožovou - české Don Quijoty, kteří i nadále budou bojovat s větrnými mlýny. Já jim držím palce. A myslím to upřímně!

PS: V závěrečné tabulce samozřejmě nemá být v kolonce "Hodnocení" jednička, ale desítka. Během opakovaného poslechu alba jsem však - bohužel - v extázi vykousal z klávesnice obě nuly. Přijměte tedy za mou nedůslednost hlubokou omluvu.

PPS: A teď na chvilku vážně... Závěrečná skladba "Poslední ráj" opravdu není až tak špatná jako zbytek alba. Ve svých nejlepších pasážích je naprosto srovnatelná s horšími písničkami Heleny Vondráčkové.