Glenn Hughes se představil pražskému publiku poněkud rozpačitě. Navzdory suverénnímu vystupování postrádala hudba energii a dynamiku. I slavné skladby z dílny Deep Purple vyzněly mdle a obyčejně. Hughes se totiž neobklopil nápaditými muzikanty. Největší podíl na nevydařeném vystoupení měl ale zvukař.
© Roman Akak Glenn Hughes zavítal do Česka už celkově potřetí, přičemž pražské fanoušky poctil svou přítomností poprvé. Znáte to, na něco se těšíte a nakonec to dopadne katastrofálně... Takhle jsem netrpěla ani loni na společném koncertě kapel Sweet a
Slade, od nichž totiž člověk nemohl ani nic moc očekávat. Od Glenna Hughese jsem však bláhově čekala energický koncert, plný mystiky a s pulsujícím napětím, jak jej znám z desek. Naživo mě ale mistr a jeho nevýrazní kumpáni coby doprovodná kapela vůbec nebavili. Z mých oblíbených skladeb se stal paskvil bez smyslu a vyjádření, s prázdnými slovy a vyčpělými manýry. Dvě hodiny se pomalu táhly, naštěstí se aspoň v rámci možností kapela pozvolna vybudila k lepším výkonům, a závěr byl tak nejsilnější částí setu.
Glenn Hughes vynechal předkapelu, jistě věřil, že publikum rozdivočí jeho pověstná baskytara. Pominu-li však hrstku fanatických fanoušků, minimálně polovinu večera se většina v sále snažila jen rozpačitě přijít na chuť tomu, co se odehrávalo na pódiu. Ovace a relativní nadšení se dostavily až po několika pivech a při slavných skladbách od
Deep Purple, které ovšem trpěly množstvím puchýřů na kráse. Ale nepředbíhejme. Mistr Hughes se objevil na scéně nenápadně okolo půl deváté. Místo vitálního, dlouhovlasého mladíka z koncertních plakátů, které jste si mohli koupit za symbolickou dvacku v předsálí, zaujal pozici u mikrofonu opotřebovanější pán v letech v černé rozhalence s neumělým rozcuchem krátkých vlasů. Na rtech mu hrál křečovitý rebelantský úsměv. Rád se poslouchal a rozhodně nešetřil přehnaně afektovanými hvězdnými gesty a doslova hýřil slovem
"love".
© Roman Akak Už při prvních tónech bylo jasné, že někde něco drhne. Pochvalu si rozhodně nezaslouží zvukař. Obešla jsem téměř celé Retro, abych našla místo s dobrým zvukem, který byl nejlepší snad až na záchodech. Hughesův zpěv byl utopený a vylézaly jen jeho řezavé výšky. U zpívajících kytaristů, resp. baskytaristů formátu Glenna Hughese se obvykle bere s rezervou jejich zpěv. Tentokrát tomu bylo naopak. Na hlasové exhibice, které se občas snažil předvést, už mu hlas sice někdy nestačil, ječák má však stále poměrně čistý a silný. Jeho hra na basu byla ale naprosto fádní, plochá a přetechnizovaná. Nejlepší pasáže byly, když zpíval Hughes s tichým hudebním pozadím. To jediné mělo nějakou výpověď.
Na kvalitě nepřidala ani doprovodná kapela. Postrádala jsem jakoukoli komunikaci mezi nástroji. O nějaké improvizaci, která je typická pro umělce ze staré rockové školy, nemohla být ani řeč. Hráči nevytvářeli potřebné napětí, které se jim záhadně podařilo vnést na alba. Koncert neměl spád, postrádal dynamiku a radost ze hraní, to mi připadalo jako mechanická povinnost. Je jasné, že úlohou kytaristy bylo jen decentně doprovázet Hughese, ale jeho party by snad zvládl i můj patnáctiletý bratr. Jindy si potrpím na sóla a vyhrávky, tentokrát mi přišly jako ztráta času. Bubeník vůbec nedržel skladby pohromadě, svým plechovým třískáním je spíše rozbíjel na nesourodé části. Nejslabším článkem byl ale jednoznačně klávesista. Ten seděl staticky a s kamennou tváří za svými hammondkami a bez zájmu zahrál snad jen to nejzákladnější. Zvuk hammondek mám v sobě prostě zakódovaný úplně jiný, živelnější, rozpínavější, mohutnější. Klávesista nedokázal do své hry propašovat ani náznak emocí.
© Roman Akak Hughes přehrál skladby ze svých sólovek, především z poslední "Music For The Divine". Některé byly neúnosně překombinované, jindy nás krmil lacinými cajdáky. Jinak krásná balada "A Whiter Shade Of Pale" od Procol Harum byla procítěnější a méně urážlivá snad i v podání Barbory Opplové v semifinále SuperStar. Nejvíce to však odnesl oddaný fanoušek
Deep Purple, který si zamiloval desky "Burn" či "Come Taste The band". Ať už to byla "Mistreated", kterou ostatně Hughes nezpívá ani na originálu, nebo "You Keep On Moving", postrádala jsem jejich šťávu, vzrušující gradace i třaskavou tajuplnost. Jejich silně narušené statické základy okradené o nosné melodie udržoval jen sborový zpěv publika
"I'v been losing my mind...". Akorát se mi potvrdila nedostižnost Blackmoreovi rázné kytary a Lordových nadpozemských kláves. Nejlépe vyzněla v Hughesově podání snad až závěrečná "Burn". Nicméně věřím, že to pohřbil především zvukař.
Fotogalerie:
© Roman Akak
© Roman Akak
© Roman Akak
© Roman Akak
© Roman Akak Glenn Hughes, Retro Music Hall, Praha, 17.11.2006
-
To snad není možné!!! (Klára, 19.11.2006 13:34) Reagovat
Tak takhle zaujatou recenzi jsem snad ještě nikdy nečetla!Nevim kdo mohl něco takového napsat o absolutně užasném koncertu, jako byl tenhle!Glenn byl v užasné kondici a co se tyče "přehnaného" používaní slova love...tak to mělo být vyjádření díků všem jeho fanoušků, kterých si strašně moc váží!Ale to pochopí pouze, ten kdo o Glennovi něco ví a nezná ho pouze z Deep Purple.V žádném případě s touto recenzí nesouhlasím a naopak bych tímto chtěla Glennovi poděkovat za opětovný neuvěřitelný zážítek a jeho perfektní vitalitu, která je vzhledem k jeho věku více než úctyhodná!
-
Autorka článku (Parenica, 19.11.2006 14:38) Reagovat
Tohle není snad ani možné! Upřímně mám utkvělou představu, že autorka byla v nějakém pajzlu místo v Retru či snad totálně na sračky. Totální snůška nesmyslů.
-
Pro slečnu Červenkovou (Jirka, 19.11.2006 20:24) Reagovat
Jste divná .. myslím úchylná .. zkuste dělat něco, co Vás baví .. najděte si přítele ..
-
Nesouhlasím (Fero, 19.11.2006 22:48) Reagovat
Recenzentka zcela jistě byla na jiném koncertě. Odnáším si velmi silný zážitek, viděl a slyšel jsem koncert plný emocí, energie a radosti z hudby. Vynikající výkony všech na pódiu předčily moje očekávání! Za rok jdu na Hughese znovu, protože je to tutovka!
-
:-):-) (Jana H. - Retro Music Hall, 20.11.2006 00:41) Reagovat
Je mi jasný, že se tu opět do mně začne zas někdo trefovat jako za starých časů, ale - nezlob se autorko, dost s tebou nesouhlasím. Jestli se ti zdál tenhle koncert bez energie, tak nevim, jedině že bychom šoupli starýho dobrýho Hughese do zásuvky na 220. Sice jsem dorazila díky jistým organizačním záležitostem o něco později, ale dovolím si tvrdit, že to byl jeden z nejlepších koncertů,ne-li nejlepší, který kdy v Retru byl. Stejně tak opotřebovaný pán v letech je dost na místě, ono mu totiž hezkých pár let taky je a podívej se na jeho věkové vrstevníky jistě vypadají spíš na krmení holubů.Pravda, na plakátu byl o něco větší fešák, každopádně je věc promotérů co tlačí vpřed a tento koncert byl v produkci nejmenované spoelčnosti, abychom jim zde nedělali reklamu. :-)