Třetí film Karla Janáka, o němž ví i širší česká veřejnost, protože kolik z vás tuší něco o existenci televizního snímku "Vetřelci v Coloradu" (2002) a osmnáctiminutového "Sadu" (1996) s !Issovou, Vilhelmovou a Krškovou! v hlavních rolích. Třetí soundtrack. *Do třetice všeho dobrýho se říká s oblibou.* Karel Janák přišel a udělal v české kinematografii vítr, jelikož se jako jediný odvážil suplovat americkou produkci zaměřenou na teenagerské publikum, které si žádá to, co se s přibývajícím věkem snaží každý více, či méně skrývat. Holky, kluky, sex, tělesný tekutiny, prasárničky, dvojsmysly a tak podobně. Je to móda natřískat do teen komedií a la "Prci, prci, prcičky" (ano, čeští distributoři v překladu opět nezklamali, Američané se určitě ještě teď válejí po zemi ve "smrtelných" křečích smíchu) co nejvíc módní hudby, která koresponduje s pocitama hlavních hrdinů (a playlistem MTV, když se vrátíme o pár let dozadu, do dob Sum 41 a jiných naštvaných chlapečků). Soundtracky ke "Snowboarďákům" a "Rafťákům" tak byly svým způsobem pro český trh něčím novým. Módní hudba se u nás nehraje, a tak Janák zaúkoloval Mirka Chyšku, ten si sehnal tým a módní hudba, korespondující s filmem, byla na světě. Oblíbenost zaručena, kvalita klesající.

"Ro(c)k Podvraťáků" je podle všeho nejambicióznější Janákův projekt, po vzoru Západu dokonce ustoupily tolik populární skladby do pozadí a soundtrack je spíš o scénické hudbě, už podle tracklistu na konci recenze. Necháme stranou, že podle traileru to vypadá, že od barevných filtrů až po zápletku se režisér inspiroval u Guye Ritchieho a jeho špinavých londýnských gangsterek "Snatch." (dementní překlad "Podfu(c)k"), "Lock, Stock and Two Smoking Barrels" ("Sbal prachy a vypadni"), důležitější je v tuhle chvíli ten hudební koktejl kolem.

Cuba Libre se nekoná! Chyška, Smetáček, Krejčoves, Janda!, (opět) Bárta a další natočili něco, kde se neustále střídají zaměnitelné riffy, navíc připomínající nabídku Paula z Time Life. Těžko si představit, jak vypadá film o moderní kapele (kde spolu navíc hrají čtyři naprosto rozdílní lidé!), když skladby, co mají být "její", znějí jak něco z osmdesátých let a nepustil by si to už ani otec cílové skupiny filmařů. Ani v autě. Občas to vyjede ze zaběhlých kolejí (například "Doteky"), ale zázrak?

Všechny čtyři (potenciální) rádiové hity textoval Ota Klempíř a všechny čtyři vám budou i po třech poslechnutích jedno. Všichni zúčastnění svoje nástroje ovládají, produkce se za ty tři desky také mohla jenom zlepšit. Ale co, "Ro(c)k Podvraťáků" je přesto tím nejslabším, co ze sebe Mirek Chyška pro Karla Janáka dostal. Je to nuda. Jediným pozitivem je fórek se zařazením bonusových Vivaldiho kousků "Autumn" a "Spring" ze "Čtvera ročních období", který po těch kytarách ze středověku působí jako balzám na (d)uši. Někde jsem četl, že ani ten film není nic moc. Takže výjimka potvrzuje pravidlo?*