Už po vydání debutu "pb" se z řad diváků "SuperStar" ozýval pro Petra Bende šťastný verdikt: Je jedním z nejtalentovanějších absolventů této televizní soutěže, který by to jednou mohl dotáhnout hodně daleko. Jak daleko, měla napovědět druhá studiovka "Život ve vteřinách.cz", na níž se Bende takřka úplně osamostatnil - převzal roli hlavního producenta, veškerý repertoár si složil sám. Vzhledem k novým zkušenostem, které za poslední rok nasál, i většímu prostoru, který dostal (coby čerstvý finalista sledované reality show byl vystaven silnějšímu tlaku než rok poté), se očekávalo, že nahrávka bude lepší než prvotina. Avšak v souvislosti s novinkou zní mnohem více zklamaných ohlasů než v případě "pb", snad pro právě jmenované aspekty - nedostatky dříve tolerované už tolerovány nejsou. A přitom ani novinka není žádný propadák, jak naznačil Vašek Trávníček v hlavní recenzi (7/10) i někteří redaktoři, kteří se zúčastnili této makrorecenze. Někteří naopak seznali "Život ve vteřinách.cz" zbytečným, přičemž nejvíce nespokojeným je Benjamin Slavík, jehož 1/10 hovoří za vše. Průměr hodnocení? 6/10.

Upozornění: Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

Benjamin Slavík - 1/10

Zhruba před rokem jsem recenzoval Bendeho debut a v zásadě ho pochválil (##!!!###). Aby bylo jasno: právě tahle recenze je snad jediný kousek z mé klávesnice, za kterým si dnes, po roce, absolutně nestojím. Ba naopak, divím se, co jsem to vůbec napsal. Teď je tu Bende vcelku rychle s albovou dvojkou a když porovnám obě desky, přijde mi současnější placka otřesnější než předchozí nahrávka: netahal bych do toho Petrův šílenej účes jak z osmdesátek a ani "SuperStar", která ho prostě udělala. Přijde mi hodně paradoxní, že spousta jeho fanoušků fňuká, jak bude Petr kvůli "SuperStar" vždy zatracován a podceňován, přitom on jediný je přece ten muzikant. Ten muzikant, který si celou hudbu složí sám, a co se týče textů to samé. Ta pohádka o vyzrálém muzikantovi, co mu pomohla soutěž k prosazení, tedy funguje jako přesně opačná předpojatost - všichni mu to v Česku baští proto, že on je ten ze "SuperStar", ale žádná rychlokvaška, jen poctivý a pracovitý muzikant. Hudba je nudná, tuctová, česky rádiová. Texty ještě horší. Tak mě napadá: Kdyby se dal Petr do kupy s klukama z J.A.R., mohlo by se to v Česku líbit. Co vy na to?

Tomáš Tenkrát - 5/10

První album Petra Bende bylo asi vůbec to nejlepší, co někdo z druhé řady "SuperStar" vyplivl. S druhým albem se nikam neposunul, "Život ve vteřinách.cz" úplně lehce a téměř ve všem navazuje na "pb". Opět je to pop-rock balancující na tom tenkém provázku uprostřed prostoru, který odděluje patos a neúnosnost od příjemné a nenáročné hudby, která neurazí. Někdy mu jedna noha spadne doleva, jindy doprava. Stane se ale i, že do té již neúnosné mainstreamové žumpy spadne celým tělem - "Masturbace nové generace" je zabitá příšerným textem. Někdy však dochází i ke kumulování hudební vaty a muzika je najednou nápadů prosta a hudba jen plyne dopředu, ale vaše uši pomalu usínají nudou - "Spát s tebou" (mně nic neříkající muzikálové aranžmá a nezajímavý refrén - už jsem ho někde slyšel) a "Brigáda mozků... utíkej" (ta se zase snaží být rockově nabitá, ale omšelý a slaboučký refrén z ní dělá spíše trapnou). Chválím "Prameny", ty mě baví kvůli lehce mrazivé náladě, která se povedla zaznamenat, ale i "Přicházej světlo dnů", která jako by volně navazovala na "Nad horů svítá". Myslím si, že Petrovi tahle folklórem lehce načichlá poloha sedí nejlépe. Nicméně stejně minimálně šest písniček přeskakuji.

Kateřina Červenková - 6/10

Petr Bende si získal mou přízeň svým sympatickým projevem, skromností a rockovou, nekonvenční duší. Těšila jsem se, až se zbaví pout "SuperStar" a pořádně se předvede na vlastní pěst. První album mě však nenadchlo, nebo ještě lépe - nechalo mne absolutně v klidu, nevyvolalo ve mně žádné pocity. Omlouvalo ho ale to, že jej musel natočit rychle. Ovšem o svých kvalitách mě nepřesvědčil ani tentokrát, kdy už se nemůže vymlouvat. Nové album "Život ve vteřinách.cz" je stejně fádní. Z přehrávače se na mě začaly valit líbivé melodie, nevýrazný pop-rock a chlad. Což o to, deska je natočena poměrně precizně, nemůžu říct, že by to nebyla muzikantsky slušně odvedená práce, jen je to takové odtažité, vlažné, nedotažené. Nevěřím mu žádný pocit, což mi kazí dojem z jeho překvapivě čistého zpěvu. A navíc, skladby mi občas připadají trochu krkolomné, postrádají lehkost. V "SuperStar" se Bende tvářil jako pravověrný rocker, ten se však někam vypařil a Bende se uchýlil k jistějšímu, jemnějšímu zvuku. Jen zřídkakdy nastoupí kytary, které v rámci možností přitvrdí a společně s naléhavým zpěvem vytvoří zdání rockové písničky. Na kráse albu moc nepřidaly ani dechy v pozadí. Nuže, Petr Bende zatím nenaplnil moje očekávání, je vidět, že se ještě trochu hledá.

Martin Dobiáš - 6/10

Petrův debut "pb" jsem slyšel jenom párkrát, ale ani během těch několika poslechů si mě nedokázala deska zcela získat. Vše mi připadalo stejné, některé zbytečné písně mi vyloženě vadily a zpěv mi při poslechu některých vynikajících instrumentálních pasáží spíš překážel. Podobný pocit jsem měl i po prvním poslechu novinky "Život ve vteřinách.cz". Jenže pak přišly poslechy další a monsieur Bende začal pronikat pod mou kůži. Na desce je mnoho melodických vychytávek, všechny nástroje zní čistě a umí na sebe řádně upozornit. Když je třeba, tak pánové ze skupiny hrábnou do strun pořádně a kytary řvou jako o život ("Masturbace nové generace"). Příjemným kontrastem k rockovějším a nudnějším částem alba je samotný závěr celé stopáže. Pár posledních skladeb jako by ani nepatřilo do té celkové kompozice. Kryštofovská "Nemusíš se bát", kde se Bende představuje i jako velmi šikovný klavírista, "Samba s Karlíkem" zase pluje na rytmu funky a jazzu a ryze taneční záležitostí je "Střed světa". No jo, jenže instrumenty můžou hrát sebelépe, ale důležitou součástí písní jsou i texty. A právě v nich se nachází asi největší nedostatek alba. Některé slovní obraty jsou nesrozumitelné a pro obyčejného posluchače až moc komplikované. Každopádně je slyšet, že se Petr nebojí experimentů a když do příště napraví některé chyby (zejména po stránce textů), mohla by se z něj stát opravdová superstar.

Lukáš Franz - 6/10

Petr Bende na nové desce dokazuje, že je ze všech účastníků "SuperStar" nejdál. Pravděpodobně vždycky byl. Hudebně mu nikdo nesahá ani k pomyslnýmu kotníku, má to koule, drajv a tak všechno, co potřebuje český naučený publikum. Pop pro masy. Bende ví, co chce, a z jeho produkce je to cejtit. Když si za sebou pustíte všechny desky, co nám tahle reality show dala, jsou jenom tři čtyři, u nichž přestanete plnit pytlík. Petr Bende tam má rovnou dva zástupce. Na "pb" mi neskutečně vadily texty, který se v mnoha okamžicích opravdu nedaly. Bohužel, tenhle nešvar neodplul kamsi do dálky, ale pořád na skladbách parazituje. Královskou rodinou se pak stávají slova jinak příjemně znějící "Masturbace nové generace". Buď je to tak debilní, nebo tak geniální, plný metafor a narážek. Můžete si vybrat. A to je další plus. Když se hudebník snaží svoji hudbu zinteraktivnit. Lepší než debut, ale nějak zvlášť mě to nezasáhlo. Šest a půl. Můžu nechat?

Dan Hájek - 6/10

Spojka číslo dvě hlásí z fronty klidný a setrvalý stav. Ticho před bouří může narušit až brzké střídání pěchotních sil. Své druhé desky shodně vydali Vlasta Horváth a Petr Bende. U Petra asi nebyl problém rychle udělat další desku, jelikož už to nějaký ten pátek nevzdával v boji o výstup na pomyslný Everest vydávání cédéček, v šuplíku měl určitě dostatek materiálu. Malá a mylná inspirace mu přihodila vesměs ten samý team, který pracoval na "pb". Přijde mi, že i "Život ve vteřinách.cz" má podobnou strukturu skladeb, prostě nic nového. Jedinou a asi největší změnou je fakt, že už tu není Gabriela Al Dhábba a její post ve skladbě "Nemusíš se bát" převzala Lucka Vondráčková, úspěšně navrátivší se bumerang to ale není. Brigáda vojáků v mém mozku zcela nevyslechnula můj rozkaz, a tak v druhém souboji tito dva hráči na jednom bojišti (o zájem stejné cílovky) vycházejí s rovnocenným výsledkem. Vlasta zapracoval, kdežto Petr brnká na stejnou notu, škoda. Další souboj bude asi již promíchán třetí vlnou vítězů, poražených, a tak výsledek porovnání sil je značně nejistý. A co na to Aneta? Mlčí...

Michal Koch - 6/10

Poté co mě nadchla minulá deska "pb", připravil mi Petr Bende první lehké zklamání na koncertě v Akropoli. Všechno bylo sice zahráno a zazpíváno velmi precizně, ale jako by si Petr hrál a zpíval v první řadě pro sebe, nikoliv pro lidi v hledišti. A úplně stejný pocit mám z téhle desky. Perfektní zvuk, vymakané aranže, bezchybný zpěv. Ale celé to působí studeně jak čenich vyšlechtěného čokla. Nejvíc opravdových emocí vnáší do jinak v celku banální smuténky o rozchodu "Nemusíš se bát" hostující Lucie Vondráčková. V dobrém slova smyslu se zbytku alba vymyká rovněž výtečná "Samba s Karlíkem", v jejímž textu jsou užity verše Václava Hraběte, čímž ale Petr Bende odhalil další nedostatek ostatních skladeb: jeho vlastní texty tentokrát nemají nápad a maskují to rádobysložitostmi a hrou na jinotaje, které v nich nejsou. Méně zvukového perfekcionismu a více nápadů a emocí, to je moje doporučení pro příště. Pořád si myslím, že Petr na to má, ale tahle deska si k mému srdci cestu nenašla.

David Věžník - 7/10

Možná to byl správný poměr hajpu, talentu a produkce, ale prvotina byla přesně vono. Velmi. Dvojka už tolik vono není. Co za to může? Hlavně dramaturgie desky, která dostala na holou. Celou dobu vše OK, až k závěru, kde se posluchači snaží autor ukázat co nejvíc dalších svých tváří: teskná balada, samba, disco(!) a kameloťárna. V tomto pořadí. A to je teda nic moc. Bende se taky zhoršil coby textař (nebo je to teď výraznější) a servíruje mnohdy nesmysly (letící zvony a taky koně či masturbaci). A ve finále vyměnil v pozici hostů nadějnou kolegyni (sic) za mladickou dinosaurku (sic!). Ale jinak je vše při starém dobrém: za rok nelze čekat žádné extrémní posuny v žánru či zpěvákově rozsahu. Petr Bende dál zůstává pop-rockerem s vůní folku, který umí napsat skvělou melodii ("Vidím sebe vedle tebe", "Přicházej, světlo dnů", "Samba s Karlíkem"), Milan Cimfe dál producentem, který písním dodává vkusnou produkci (aranže v "Múze" jsou nepřekonatelné). Celé je to sice jaksi podbízivější než "pb" (včetně ".cz" v názvu) a v kombinaci se zmíněnými negativy by to zasloužilo... na holou. Jenže pořád jsou tu i daleko horší a pořád je tohle prostě poctivá muzika. Takže nakonec oproti debutu ztráta jednoho bodu a zdvižený prst.

Honza Balušek - 7/10

Vzhledem k tomu, že v Česku stále chybí producenti, kteří by hvězdičkám vzešlým ze "SuperStar" dokázali napsat a zprodukovat opravdu moderní hudbu, je ve výsledku celkem jedno, jak dalece umí zpěvák či zpěvačka zpívat, protože jejich desky většinou nestojí za nic. Chybí jim totiž pořádné písničky. Proto všichni ti, kdo už před svým úspěchem v soutěži skládali své vlastní skladby, mají jednoznačnou výhodu, když jejich televizí rychle vyhoněná sláva vyšumí. A na špici všech, kdo si ze "SuperStar" umí napsat vlastní repertoár, je jednoznačně Petr Bende. Debutová deska byla výtečná, poměrně rychle za ní následující novinka pak za prvním albem zaostává jen o kousek. Opět na povrch vystupuje fakt, že Bende umí nejlépe pomalé skladby (nádherné "Prameny", emocemi nabitá "Nemusíš se bát" či závěrečný "Pařížský harmonikář"), výborný je i v kytarových vypalovačkách podbarvených elektronikou ("Masturbace nové generace" nebo "Vidím sebe vedle tebe") a dovede i překvapit ("Samba s Karlíkem"). Bohužel negativy jsou určitá chladnost a odtažitost celé nahrávky a texty, které se snaží vypadat, že v nich o něco jde - a nejde. Snaha se cení, ale hudba v tomhle případě vítězí nad texty.

Miroslav Böhm - 7/10

Když do mě skrze sluchátka napálil nejsympatičtější superstárový produkt refrén úvodní písničky "Vidím tebe vedle sebe", byl jsem mírně zaskočen. Zdá se, že rocková múza chodí na rande nejen s Wohnoutovic panem Bendou, ale že si sem tam povyrazí i s panem Bende. Ve zbylých dvanácti písničkách se mě sice Petr Bende převážně popovými melodiemi snažil vyvést z omylu, ale ony i tyhle ostatní věcičky mají svůj osobitý styl. A hlavně náboj. Stejně jako Bende - zpěvák. V dolních polohách místy připomene dokonce Dana Bártu, v těch vyšších zase Dalibora Jandu. Ostatně, celé album svým stylem, energií a texty působí, jako by právě v něm našel Dalibor Janda konečně svého nástupce. "Život ve vteřinách.cz" není nikterak objevné album, většina textů je příliš krkolomná a komplikovaná, takže se jejich snaha o sdělení utápí ve své vlastní složitosti a namyšlenosti, ale celkově neurazí. Naopak, místy navíc dokáže překvapit. Jisté je jedno. Petr Bende má talent a chuť s tím něco udělat. Po Kollerově rozporuplné druhé placce je možná na čase se pomalu začít rozhlížet po jeho nástupci. Je král opravdu mrtev? Ať žije král?