Po razantním odchodu z Lucie a přesycení kytarami v Kollerbandu Davidu Kollerovi asi nezbývalo nic jiného než vydat sólovou desku. Na jeho výtečný eponymní debut už dávno sedá prach, a tak je třeba novinku "Nic není nastálo" brát spíše jako novou etapu v jeho kariéře než navazování na cokoli z jeho minulosti. Obklopil se známými (Marek Minárik, basa) i méně známými (Michal Nejtek, klávesy; Michal Pelant, kytara) muzikanty, zavřel se s nimi do studia a pracoval. Co je výsledkem? Ač se vydavatelství logicky snaží posluchače přesvědčit, že na desce "přichází s novými písněmi volně navazujícími na to dobré, co kdy Lucie vytvořila či vytvořit chtěla," skutečností je, že album patří bezpochyby k tomu posluchačsky nejtěžšímu, na čem se kdy Koller podílel.

Pokud čekáte jasné hity, na jaké byla Lucie přeborníkem, na "Nic není nastálo" je kromě titulního songu a několika dalších skladeb ("Jižní kříž", "Čas nejde vzít zpátky") nenajdete. Prvních několik poslechů může dokonce svádět k podezření, že je deska jen slabým odvarem dřívějších Kollerových nahrávek, protože melodie nejsou prvoplánové a refrény neoplývají chytlavostí. Kdo ale dá albu šanci, začně postupně zjišťovat, že tohle je nahrávka pro vnímavé a trpělivé posluchače, pro lidi, kteří i v mainstreamu hledají něco nového, nevšedního a aranžérsky propracovaného. Kollerova snaha dát šanci novým hudebníkům i textařům (mimo jiné Márdi z Vypsané fiXy, Jasmína Šťastná či Miroslav Kuželka) vyústila v desku, která se sice dlouho prokousává do uší, tam však napevno nadlouho zahnízdí, protože umožňuje objevovat další a další hudební vrstvy.

Kladem největším se jeví angažování klávesisty Michala Nejtka, jehož styl hry na klavír je v českém popu unikátní a dodává několika skladbám nádech něčeho vskutku nečekaného. V pilotním singlu "Nic není nastálo" z něj vyluzuje zvuky na samé hranici klaviatury, klavírní balada "Žádný city" díky jeho hře zabrnká na emoce. Hluboký zážitek přináší "Záchranář", k němuž Nejtek zaranžoval smyčcový doprovod, opět zcela v jiných intencích, než co byste v českém popu čekali. Deska ale samozřejmě není postavena jen na klavíru. "Ano", "Jižní kříž" či otvírák "Pěkný svátky" dají pořádně zaznít i kytarovým strunám a místy se přiblíží jemnější verzi Kollerbandu.

Koller a spol. vytvořili v podobě "Nic není nastálo" muzikantsky i textově nejednoduchou nahrávku, jakých v Česku vzniká málo. Nečekejte Lucii, nečekejte hity, ale dejte té desce šanci. Zaslouží si to.

P. S.: Šanci "Nic není nastálo" rozhodně dá desítka redaktorů musicserveru, kteří se budou podílet na chystané makrorecenzi.