K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy

07.10.2006 05:00 - Honza Balušek | foto: facebook interpreta

Už je to přes dva roky, co na musicserveru vyšla první makrorecenze - byla na "Nanoalbum" Tata Bojs. Od té doby jsme jich publikovali už téměř sedmdesát. Mnohdy se v diskusích pod nimi rozpoutaly zbytečné názorové přestřelky, za nimiž stálo nepochopení toho, k čemu hromadné recenze slouží. A právě na to se snaží odpovědět dnešní článek.
"Proboha... Tohle nemyslíte vážně! Musicserver by měl přehodnotit personální obsazení redaktorů, protože některé recenze nemají snad ani trochu toho, co by měla recenze mít! Co takhle trochu nadhledu! Nezlobte se na mě a odpusťte mi to ošklivé slovo, ale kdo dá tomuhle albu 2/10, je debil, který neví o hudbě nic." (čtenář Marek k makrorecenzi "Armády špásu" J.A.R.)

"Snažíte se tady o odbornej názor, ale jak si to čtu, tak nevím, na čem jsem. Jeden píše, že "Tripping" je troska, druhej že "Tripping" je skvělý. Každej píše jiný písničky a co se mu líbí. O tom to je, že to někoho zaujme a někoho ne. A když je ta deska nejprodávanější asi v 17 zemích, tak na ní něco bude. Navíc ROBBIE JE SUPER!!!!" (čtenář wil k makrorecenzi "Intensive Care" Robbieho Williamse)

"2/10 - 8/10? No tady je vidět, že kritici jsou zbyteční. Ale ve svém vlastním zájmu byste se měli aspoň občas shodnout, jinak přijdete o práci." (čtenář kdojsem k makrorecenzi "I'm Not Dead" Pink)

Tata Bojs - Nanoalbum
© facebook interpreta
Tolik stručné ukázky z diskuzí pod vybranými makrorecenzemi. Je tomu už dva a čtvrt roku, co na musicserveru vyšla první makrorecenze. Detailně rozebrala "Nanoalbum" Tata Bojs. Původně měla být i poslední, prostě takový nevšední experiment. Jenže nazírání na desku z různých pohledů se zalíbilo jak čtenářům, tak redaktorům a občas i vydavatelům, tudíž se od té doby staly hromadné recenze nedílnou součástí našeho serveru. Do dnešního dne jich vyšlo už téměř sedmdesát včetně jedné speciální na DVD (té cti se samozřejmě dostalo opět Tata Bojs a jejich "Nanotour"). Stejně jako si makrorecenze začaly budovat širokou oblibu mezi čtenáři (u recenzí nejsou výjimkou dotazy, zda na tu a tu desku bude makro), stejně tak se v diskusích pod jednotlivými články objevovaly názory (viz výše), z nichž jasně vyplývalo, že někteří lidé smysl makrorecenze naprosto nepochopili. Právě to bylo podnětem, proč vznikl tento text - aby objasnil, že hlavním důvodem makrorecenze skutečně není, aby deset redaktorů dostalo originální CD. I když to je bezpochyby příjemný bonus.

Důvodem, proč makra píšeme, není snaha dokázat, že je mezi redaktory musicserveru vždy deset lidí, kteří dokáží zcela fundovaně ohodnotit určitou desku, neboť daného interpreta a jeho X předchozích nahrávek mají v malíku. To skutečně ne! Od toho je hlavní recenze, kterou vždy píše člověk, jenž daného interpreta zná a jeho hudbu má více či méně rád. (Ano, není to úplně vždy, přiznávám; nikoho, kdo by zbožňoval opusy Crazy Froga, jsme v redakci nesehnali...) Na rozdíl od jiných webů či magazínů se nesnažíme potopit vybraného umělce tím, že by recenzi psal člověk, který jeho hudbu nesnáší. Hlavní recenze je tedy ve většině případů jakýmsi odrazem názorů člověka, jenž je s hudbou obsaženou na desce seznámen a něco si o ní myslí. Účelem recenze je informovat fanoušky muzikanta, co od nahrávky mohou čekat. Vždy jde ale o postoj jednoho redaktora, byť třeba výtečně erudovaného.

Makrorecenze na to jde jinak. Snaží se o něco, čemu osobně říkám hledání obecné pravdy. Když si projdete recenze jedné nahrávky na pěti různých webech, ve třech novinách a dvou časopisech, dost možná získáte deset zcela odlišných názorů. Totéž najdete v každé naší hromadné recenzi, jen to máte na jednom místě. Ano, je pravděpodobné, že se fanouškům r'n'b bude líbit nové album Justina Timberlakea. Ale bude se líbit člověku, co poslouchá hlavně rock? Český pop? Undergroundovou elektroniku? Mohlo by, ale jak to zjistit? Jak jinak poznat, zda je nahrávka kvalitní v různých ohledech a ne jen ve svém žánru a pro své fanoušky? Právě na to se snaží odpovědět makrorecenze. Proto kromě lidí, kteří interpreta znají či ho mají dokonce rádi, se makrošek účastní i ti, kteří o něm nic neví, nemají ho rádi či klidně ho i nesnášejí, případně inkriminovaný žánr vůbec neposlouchají. Je to vlastně princip tabula rasa - nepopsaný, čistý list, jakým by byl při poslechu i fanoušek zcela jiného stylu. A to je důvod, proč se redaktoři ve svých příspěvcích občas vyznávají, že deska pro ně byla prvním kontaktem s daným interpretem či žánrem. Otázka položená makrorecenzí tedy je: Je album natolik dobré, aby oslovilo i toho, kdo by si je jinak vůbec nepustil?

System Of A Down - Hypnotize
© facebook interpreta
Za dobu, co tyto články na musicserveru vycházejí, vyšlo najevo několik zajímavých skutečností. Jsou dva momenty, kdy si kapela může navzájem potřást rukama, že pro ni makro dopadlo dobře. Zaprvé tehdy, když je rozptyl hodnocení v celé bodové škále (z poslední doby třeba "Armáda špásu" J.A.R., kteří dostali jak 2/10, tak třikrát 9/10), tudíž jejich hudba vzbuzuje velmi rozdílné reakce a buď ji lidé milují, nebo naopak nesnášejí. Za druhé tehdy, což by asi chtěli všichni, když celá desítka redaktorů, jež je složena i z těch, kteří danou muziku vyloženě nemají rádi, desku pochválí. Podařilo se to například Kryštof, jejichž "Mikrokosmos" dostal známky jen od sedmičky do devítky. Podobně dopadlo i "Hypnotize" System Of A Down, kde byla sedmička dokonce jen jedna, devět redaktorů hodnotilo osm a výše. Právě SOAD ukazují, že dokážeme odhodit předsudky a ocenit vysoko i ryze žánrové nahrávky, jako jsou právě metaloví (samozřejmě s mnoha příměsemi) System Of A Down. Potěšitelný je i fakt, že se dokážeme většinou povznést nad okolnosti vzniku nahrávky a hodnotíme hlavně výsledek. Tak jsme mohli pochválit desku Sámera Issy "Break The Silence" a naopak do stoky poslat album Vlasty Horvátha "Místo zázraků", ačkoli po lidské stránce většině redaktorů určitě více vyhovoval sympatický Vlasta, než ulízaný model Sámer. A to nehledíme na to, že oba jsou produkty televizní soutěže.

Dotazy čtenářů občas směřují také k tomu, proč píšeme makro zrovna na tuhle desku, ale nikoli na tamtu. Bohužel domluvit makrorecenzi s vydavatelskou firmou není vždy jednoduché, protože místo jednoho výlisku na recenzi jich musí poskytnout jedenáct, což logicky navyšuje náklady s promotion spojené. Většinou se to daří, ale u nahrávek, jichž se v Česku prodá sotva několik desítek, to samozřejmě možné není. Že se jedná o album mimořádně kvalitní, v tu chvíli není důležité.

Jisté je jedno: makrorecenze se staly nedílnou součástí musicserveru a pomáhají mu budovat vlastní "ksicht", jenž je jinak díky stylové všežravosti poněkud nejasný. A dokud budou makra zajímat a bavit redaktory i čtenáře, budete se s nimi setkávat. Nikdy totiž není od věci zjistit, jak se na vaši oblíbenou či naopak neoblíbenou desku dívají jiní lidé.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY