O tom, že se blíží pražské vystoupení kanadské legendy Frontline Assembly, mimochodem několik týdnů před konáním beznadějně vyprodané, hovořily v uplynulých dnech hned dvě věci. Když pominu poznámku v diáři, kterou jsem si tam zapsal už s několikaměsíčním předstihem, pak to byl fakt, že mě co chvíli oslovovali kamarádi a známí s dotazem, zda se chystám první zářijový pátek do Abatonu. "Jasně, to je samozřejmost," říkal jsem většinou. "Tak se tam uvidíme," zněla blesková odpověď. To by samo o sobě nebylo nic zvláštního, kdyby se ovšem nejednalo převážně o jedince, o kterých vím, že se jejich hudební záběr pohybuje všude možně, jenom ne v oblasti electronic body music. Naopak vím o spoustě lidí, kteří na temné elektronické hudbě vyrůstali, nikdy jsem je neviděl oblečené jinak než do černého a vstupenky se jim sehnat už nepodařilo. Celou situaci pak zhodnotil kamarád, když pronesl: "Já bych ten koncert udělal na strahovské Sedmičce a lístek bych prodával za pět tisíc. Byla by tam skvělá atmosféra a měl bych jistotu, že tam budou pouze lidi, kteří tam patří."Ať se bavím s kýmkoliv, každý má k Abatonu výhrady. Jistě, je to (nejen) z centra trochu z ruky, spojení není přímo ideální, nemluvě o interiéru, který vypadá jako těsně před dokončením stavebních prací. Dal by se popsat všelijak, jenom ne slovem útulný. Na druhou stranu fakt, že jeho budova leží poněkud odlehle, dává účinkujícím volnější ruce při volbě hlasitosti jejich vystoupení. Zcela odlišná je pak situace v klubech nacházejících se v hustěji zalidněných částech Prahy.V předsálí hlavní scény, kde probíhal čilý prodej triček a cédéček účinkujících, dvojice DJs svým setem stupňovala očekávání návštěvníků. Do playlistu zařazovala převážně pomalé a klidné kusy žánrově spřízněných kapel. Zaznamenal jsem beznadějnou "Hurt" od reznorových Nine Inch Nails, nebo valivou pecku "Monogamy" od někdejších klasiků pražské elektronické scény Vanessa. Něco málo po osmé ochranka konečně zpřístupnila vchod a začala pouštět natěšené černooděnce do hlavního sálu. Vzhledem k davům valících se po schodišti vzhůru a celkové únavě po pracovním dni, místo na plac pod pódiem jsem raději zbaběle zvolil pohodlné místo na galerii, odkud jsem měl veškeré dění jako na dlani.Jen co se sál zcela zaplnil, na scénu nastoupili "otvíráci" Stromkern. Na úvod zvolili pomalejší a nutno říct že ne zrovna výrazné skladby. Celkovému dojmu nepřidal ani špatný zvuk, s nímž se potýkali od samého začátku. Inu role předskokanů je neúprosná. Tuhle formaci jsem poprvé zaregistroval až v souvislosti s pražským koncertem a nutno přiznat, že mě o svých kvalitách zrovna nepřesvědčili. Ač se nebráním hudebním experimentům, rapované pasáže mi do jejich ne zrovna původního ebm úplně nepasovaly. V některých chvílích ve mně zpěvák vyvolal myšlenky na německou elektronickou scénu, konkrétně na dvojici Deine Lakaien. Podobnost tu byla zřejmá. Druhá polovina vystoupení byla ve znamení rytmičtějších kusů a taneční beaty vyvolaly v publiku hlasitou odezvu a potlesk.Příprava scény pro hlavní chod večera, během které byly přímo před bicí soustavu nainstalovány dva samostatné bubny, se o něco protáhla. Ke každému z připravených nástrojů byly doneseny nezbytné ručníky a láhve s vodou. Muzikanti se začali řadit k nástrojům zhruba patnáct minut před desátou. Své nejvěrnější fanoušky obdarovali plechovkovými pivy. Při prvních tónech úvodní "Buried Alive" už byl kotel v pohybu. Když se nad ním vztyčil do maskáčového trika oděný Bill Leeb s mikrofonem v ruce, přivítal ho nadšený les rukou. Koncertní sestavu Frontline Assembly v současné době tvoří dvojice kláves, respektive sampler, živé bicí a zpěv. V některých skladbách vypomáhá kytarista, který se v druhé části vystoupení, například ve stařičké vypalovačce "Gun", chopil paliček a společně s Leebem, který zatím odložil mikrofon, vypomohli bubeníkovi s rytmikou. Vizuální stránku obstaraly projekce operací, náboženských symbolů, střídané záběry pochodujících armád, padajících bomb a atomových výbuchů. Obě složky pak dohromady vytvořily poměrně jasný, a ne zrovna optimistický pohled na současný svět, který sdílí Bill Leeb se svými spoluhráči. Poslední, čeho se pražské publikum dočkalo, byla hitovka "Mindphaser". Potřásání rukou, odhazování bubeníkových propriet a propocených ručníků do publika znamenaly úplný konec. Kapela zmizela a nereagovala ani na pískot a potlesk. Až když se v sále rozsvítilo, dva z hudebníků se objevili a s přátelském hovoru s fanoušky rozdávali autogramy.Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě vážnější kaz na tváři páteční elektro-industriální sešlosti. Pro mnoho jedinců to byla společenská událost a příležitost zase potkat známé tváře z dob, kdy se ebm a gothic party konaly pravidelně. Když se sálem neslo sborové "Mesmerised by a decade of faith / Flowers and remorse / A fading vision lost in time / Tragedy on course," uvědomil jsem si, jakou mají Frontline Assembly na hudební scéně pevnou pozici a v našich končinách stálou základnu věrných příznivců. A to u kapely, která existuje dvě desítky let, stále vydává desky a koncertuje, rozhodně není málo.Stromkern, Frontline Assembly, Abaton, Praha 1.9.2006Setlist koncertu: (bez záruky)
Buried Alive
Vigilante
Dead Planet
Bio-Mechanic
Maniacal
Backlash
Millenium
Prophecy
Unleashed
EncorePřídavek:
Gun
MindphaserFotogalerie: