Vladivojna La Chia poprvé přichází jako hlavní a explicitně vyřčený hlavní tahák nového alba ostravské Banany. Na obalu desky "Jungle" je zmíněna jako první, a Banana se tak nově stává doprovodnou formací, stejně jako Illustratosphere patří k Danu Bártovi, nebo Diana Ross k The Supremes.
Už potřetí k vašim uším a do vašich přehrávačů přichází se svým albem ostravská kapela
Banana a s ní magická
Vladivojna La Chia. Poprvé však stojí na obalu jako první jméno Vladivojny, a dává tak tušit, že už přerostla svou kapelu, a
Banana se tak stává doprovodnou formací, stejně jako je
Illustratosphere spojená a přesto oddělitelná od osobnosti
Dana Bárty. Možná, že o ní (kapele i Vladivojně) není tolik slyšet v médiích a
Banana jistojistě neslaví takový úspěch, jaký by si zasloužila, ale přesto se o Vladivojně hlasitě mluví nejen mezi kritiky, ale i mezi fanoušky. Přitom to je v civilní skutečnosti nenápadná mladá dáma, která se rozhodně nepodobá excentrické divě, jak ji znáte z koncertů Banany. Nová deska "Jungle" rozhodně stojí za poslech a rozhodně se nevymyká vysokému průměru a standardu, jaký je s Bananou spojován.
Na třetí nahrávce, která následuje eponymní debut a desku "Trip", dělá
Banana krok blíže průměrnému posluchači, a formu tak proměňuje z psychedelie a experimentu předchozích nahrávek spíše do uhlazenější podoby textově i hudbou, přimíchala elektronické prvky a i texty jsou srozumitelnější, než bývaly. Deska taky měla větší péči při přípravách, protože nevychází jen v Česku, ale ve více zemích Evropy. Dokončovala se tak až v německém Hannoveru. Snad díky ní
Banana konečně prorazí mimo klubová pódia a zaujme širší masy fanoušků, i když do rádií (a kór těch českých) je cesta pořád předaleká, ale i alternativní vysílačky jako Rádio 1 nebo
Rádio Student dokážou vychovávat v Praze a Brně velké skupinky hudebně nekonformního posluchačstva.
Vladivojna ale s kapelou nikterak neulítla do žánrů plných laciné líbivosti a stále si zachovává rukopis, ve kterém hraje hlavní roli originalita a svébytnost, podporovaná nesporným nadáním a která vytváří i přes zjemnění stále specifickou směsici podmanivých melodií a textů. I když byly texty Bananě vytýkány jako slabší část v celku, v mém případě fungují dokonale, protože ač je běžně příliš nevnímám, když Vladivojna hned v úvodním "Pasáčkovi" spustí:
"Sudokopytník v okovech tlí," je nutno uznat, že tady člověk nemá co do činění s bezduchými vokálními vatami do hudebního podkladu. Už jen to, jak podmanivým způsobem Vladivojna zpívá, nebudem si nic nalhávat, rozsahem a technikou už jsme všichni slyšeli lepší zpěvačky, ale její hlas a přednes, charisma činí z každé příležitosti, kdy ji slyšíte, jednoznačně identifikovatelný a v paměti ulpívající zážitek. Takhle je to i na "Jungle", kdy je jednoznačně tou nejdůležitější ingrediencí celé desky.
Není to celé o Vladivojně (tedy skoro), kapela
Banana sestává ze zručných hudebníků, kteří dokážou vyluzovat na svých nástrojích tóny, které stojí samy o sobě, podmanivé rockové melodie, víření strun kytar, drnkání basy vytváří podklad, který by přežil znamenitě sám o sobě a veřím, že naživo musí být o to znamenitější. Ale když se k tomu vrátíme kruhem, stejně se tu zase objeví Vladivojna, která nakonec všechnu pozornost strhává na sebe, a emancipuje se tak od svých mužských spoluhráčů a povyšuje sebe sama na novou úroveň.
Banana vydala už třetí album a u toho se obvykle s konečnou platností rozhoduje o bytí, či nebytí, růstu, či úpadku kapely. V případě Banany to, zdá se, asi neplatí a ta stále přebývá v kolonce naděje a talenty, aniž by zatím byl patrný nějaký výrazný posun. Počkejme si, už by si vymanění z undergroundu konečně zasloužili.