Makrorecenze 'Contra Factum' Gáby Al Dhábby

03.08.2006 14:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

I když druhou řadu Česko hledá SuperStar nevyhrála, čekalo se na její debutové album "Contra Factum" s velkými nadějemi. Nakonec i přes její velký autorský vklad, kvanta práce a spousty aranží z desky vyšla téměř slátanina, jejíž nekvality důkladně propírá naše makrorecenze.
Gába Al Dhabba - Contra Factum
© facebook interpreta
Někdy se při výběru makrorecenzí prostě netrefíte. Po výtečné a v naší makrorecenzi vydatně pochválené prvotině Petra Bende "pb", kterou taktéž produkoval Milan Cimfe, byla velká šance, že debutové album Gáby Al Dhábby "Contra Factum" přinese podobně čerstvý vítr na domácí popovou scénu. Už hlavní recenze na musicserveru, v níž dal Dan Hájek desce pouhé tři body, naznačila, že se někde něco hodně nepovedlo. Makrorecenze jeho mínění jen potvrzuje, ale u dvou příspěvků ukazuje, že přece jen se najdou i lidé, jimž se nahrávka líbí. Ale že jich je opravdu málo. Světýlko na konci tunelu každopádně přináší shoda několika redaktorů, že v Gábě dříme velký potenciál, který snad bude jednou využit.

Benjamin Slavík - 2/10

Na druhou sérii výroby nových figurek českého showbusinessu jsem se díval. Gába mi byla sympatická. Působila jinak než ostatní. Měl jsem z ní pocit, že jí jde o to dělat věci jinak. Že nechce být pouze zpěvačkou, co natočí několik desek, bude chodit po večírcích a bude jednou z v primárních médiích všudypřítomných šílených zpěvaček. Desce jsem věřil, věřil jsem, že se to bude dát poslouchat. Tvář, kterou si vybudovala v soutěži, okamžitě s první skladbou nové desky ztrácí. Produkce dobrá, zvuk dobrý. Nevím, co ta holčina chce, o co jí jde. Texty jsou, jak už to u nás bývá, šílené. Hudebně to je prapodivný mix nebo spíše splácanina všeho možného. Je tam pop na všemožné způsoby, r'n'b included. Pokusy o poprock. Nejlepší písnička má pro změnu naprosto zoufalý a nepochopitelný název - "Stará čundračka". Písničky nemají nic. Ani nápad, melodie, nejsou tam hity pro rádia - prostě vůbec nic. Dokonce ani sexy fotky v bookletu, co by mě obměkčily a řekly - tuhle holku si kup. Muziku dělat neumí, ale to snad nevadí, ne? Gábu mám stále rád, ale rozhodně ne jako zpěvačku. Její retro-kolotočářský popík na české scéně opravdu nechyběl.

Lukáš Franz - 3/10

Měl jsem problém s tím, abych tuhle desku vůbec doposlouchal. Bože, proč dneska někdo natáčí ten typ alb, co všichni nenávidí už několik desítek let? Ten typ, kdy je všechno okolo (produkce) tak hezké, milé, přívětivé a dobře zmáknuté - pokud teda ujíždíte na zvuku podle Lucky Bílý (fakt mě nic lepšího/horšího zrovna nenapadá) - ale samotné písničky - au, au, au. Nezáživný, nudný, angličtina, čeština, faktšíleněotřesnýtexty - nic. Prostě nic tady nefunguje. Přitom jsme si všichni mysleli, že Gába bude tím pověstným želízkem v ohni, černým koněm druhý řady SuperStar. Jenže velký voči. Nejhorší je, že u debilních desek mladejch zpěvaček se při chvílích nejhorších utíká do bookletu, kde se samotná aktérka debaklu prezentuje v tom nejlepším možným světle. Mluvíme o zevnějšku! Bohužel, ani to tady neháže tolik, kolik by (asi) mělo. A proč teda tři, když tolik kecáš, ty kreténskej recenzente? Protože to i přesto fakt není horší než debut Vlastíka Horváthů, což si přeberte, jak chcete. Prostě až se vás někdo zeptá, co je špatná deska, řekněte mu o "Contra Factum".

Tomáš Tenkrát - 3/10

Dost rozporuplné recenze mne popíchly k tomu, abych zjistil, jak že to s tou Gábou je. Když jsem slyšel úvodní "Pandořinu skříňku", zježily se mi vlasy hrůzou. Takhle uječenou a překombinovanou věc jsem opravdu nečekal, potom jak se pořád oháněla tím pop-rockem, folk-rockem a bůhví čím vším ještě. Každopádně celkově to není nic moc, odbíhá od stylu ke stylu, deska je roztěkaná - nekompaktní. Poslouchal jsem ji čtyřikrát, ale vždy jen na dvě půlky, čtyřicet minut v kuse se tím kouše docela těžko. Obdivuji ji, že si napsala hodně hudby i textů, ale ruku na srdce, také podle toho poté hodně věcí vypadá. Chybí jí větší nadhled, některé texty jsou dost krkolomné. "Contra Factum" je také minimálně z poloviny vata, a tak vás místo pobavení deska dusí šedivým ničím. Některé skladby jsou zase velké muzikálové klišé, a tak jediná skladba, která mě baví, je "Bárka", a to ještě tak, že sám od sebe bych si ji asi neposlechl. Nebaví mě to, "Contra Factum" je prosto nápadů. Kvalitní pop si představuji jinak.

Tomáš Parkan - 4/10

Na debutové album Gáby Al Dhábby jsem četl v tištěných médiích a na internetu dost rozdílných recenzí, tedy jak ty pochvalné, tak i ty kritické, ale musím se přiznat, že mě názor kolegy Hájka v hlavní recenzi hodně překvapil. Říkal jsem si, že to přeci nemůže být tak hrozná deska, a ono ouha. Po poslechu "Contra Factum" ani já nesdílím o moc lepší názor. Ta deska je šíleně chaotická, a to hlavně po stránce aranžmá a celkové koncepce desky. V chaosu různých stylů a textových sloučenin se ztrácí myšlenka, která možná v některých písničkách je. Svým způsobem připomíná "Contra Factum" kámen zvaný slepenec, který tvoří nepravidelné úlomky slepené tmelem. Tenhle kámen je sice v podstatě k ničemu, není ani moc hezký, ale na druhou stranu zvětrává na kvalitní zeminy, což u téhle desky znamená to, že pokud by se některé nápady lépe uspořádaly a třeba i roztrhaly na dvě desky, nebylo by to zase tak špatné. Ovšem, co je zdaleka nejhorší a v čem se s kolegou Hájkem naplno shoduji, je pocit neskutečného kýče, nehledě na to, že stejně jako v SuperStar i na desce zpívá falešně, což je téměř trestuhodné. A co tedy zbývá? Snad jen zajímavost samotné Gáby Al Dhábby a také její skladatelský potenciál, kterým neoddiskutovatelně vládne. Písničky jako takové nejsou rozhodně špatné, celkový dojem z desky ale kazí vše okolo, včetně samotného projevu Gáby.

David Věžník - 4/10

Nejlepší na Gábině cédéčku jsou komentáře pod recenzí kolegy Hájka. Další zklamání pro ty, co se těšili na makrorecenzi, jak se teda ukáže, že ten Hájek spadl z palmy, následuje. A odpověď na otázku, k čemu ty recenze vlastně jsou? No přece k tomu, aby si ti, co je nepíšou, mohli aspoň vylít srdéčka v komentářích pod nimi. "Contra Factum" je jako uragán. Žel ve špatném smyslu slova. Gábě to zpívá, o tom žádná, kdo neřeší texty, odpustí. Všechno pohřbívá právě producent, kterému evidentně chyběla kontrola (jakýsi producent producenta). A tak je na desce pop, rock, d'n'b, breakbeat, jazz, gregoriana, blues i hospodská halekačka. Možno libovolně zkombinovat třeba i do jedné skladby a napchat na to nějaké slavné hosty. Jistě, v postmoderně je dovoleno vše, ale slovy Václava Hrubeše, tohle už je skoro nehoráznost. "Contra Factum" je jako kompilace, která nedrží pohromadě jako celek, a kde nedrží pohromadě ani jediná skladba (za nejlepší lze považovat "Na schovávanou", kdyby se do ní producentsky hráblo, a "Dies Irae", kdyby taktéž). Koukali jsme tenkrát s Laďkou Něrgešovou stejně tupě, když Gába říkala, co poslouchá. Laďka protože se nechytala, já protože jsem nerozuměl. Teď vůbec nevím, jestli bych to chtěl vědět. Kvůli tomu pelmelu posluchači v hlavě nezůstane takřka nic než mírné znechucení a z toho, milí Gábini fanoušci, fakt nemůže vzejít nic lepšího než čtyřka.

Honza Balušek - 5/10

Nejen na domácím písečku neexistuje moc desek jako "Contra Factum". Desek, které skvěle zní, obsahují kvanta různých aranžérských vychytávek, hudebních nápadů, směsí stylů, ale naprosto postrádají to, co dělá každou dobrou desku dobrou deskou - pořádné písničky. Když zůstaneme u SuperStar, z níž Gába vzešla, přesným opakem je debut Anety, kde jsou skladby nahrány najatými muzikanty stylem kytara/basa/bicí, ale i přes to, že většina byla vybrána z katalogu, se zpěvem Anety dohromady fungují. Rozhodně je třeba ocenit, že si Gába většinu písniček sama napsala, neméně velký podíl má samozřejmě také Milan Cimfe, který je odpovědný za zmíněný zvuk a aranže, ale občas by nebylo na škodu dát Gábě méně prostoru a do písniček více hrábnout (kupříkladu její pseudoanglický rap, který kazí už "Let vážkám závidím" kolegy Bendeho, je vždy vyloženě amatérský). Nehledě na výsledek debutové desky je autorský a pěvecký potenciál Gáby nesmírný, stejně tak aránžerský Cimfeho, snad se protnou i v budoucnosti v příznivější konstelaci hvězd, kdy pro ně bude obsah důležitější než forma.

Hynek Just - 5/10

Některým superhvězdičkám z naší oblíbené soutěže bylo přičítáno k nedobru, že nedostaly příliš prostoru pro sebevyjádření. Často, nebojme se hovořit o naprosté většině, působí jejich tvářičky na bookletech a hlásky na nahrávkách jen jako nutné zlo pro to, aby se deska dobře prodala - a závěrečná fáze celého projektu, který začíná o mnoho měsíců dopředu konkursem, byla naplněna. Jinak se jedná spíše o desky dobrých najatých rutinérů a tu lepších tu slabších profesionálních producentů. U Gáby je to trochu jinak. Ta dostala prostoru příliš. Snad po vzoru Anety, která si u vydavatelů vydobyla cosi, co nazývá vlastní cestou, snažila se i Gába zapůsobit maximálně autorsky. Avšak ouha. Být podepsaná pod všemi texty a pod naprostou většinou hudby ještě nestačí. Ještě to chce mít schopnost texty skládat, respektovat alespoň základní pravidla verše a mít potuchy o aranži a skladbě. To, k velké škodě jinak sympatické a charismatické holky od rány s výborným hlasem, Gábě nikdo neřekl. Nebo to slyšet nechtěla. Takže se do toho opírá, z plných sil a vervou, kterou až bere dech, od začátku do konce. Zpívá, křičí, prakticky bez ustání texty plné pubertálních klišé, muzikantům prakticky prostor nedává, na takový luxus jako je dynamika rezignovala zcela. To, že ji zkušení harcovníci z Čechomoru či Sta zvířat a sám Péťa Bende přišli pomoct, nějak nepomohlo. Valící se Gába převálcovala všechny. Velká škoda, že ten válec je dutý. Chce se věřit, že to je jen výsledek jejího oslnění první seriózní studiovou zkušeností, to má pak každý právo ztratit trochu soudnosti. K čemu jsou ale pak na místě producenti? Že by Milanu Cimfemu Gába svýma čarodějnickýma očima uhranula?

Pavel Parikrupa - 5/10

Uf! Jeden si až musí oddychnout, když se mu podaří doposlouchat celou debutovou desku Gabriely Al Dhábby. Na první poslech je patrné, kolik si Gába a její producent a spolupachatel Milan Cimfe dali s "Contra factem" práce. A to je možná největší rána mezi uši posluchače: vždyť v tom množství slov, stylů, zvuků a všeho kolem se může utopit. Jistě, je to úplně jiná liga, než Jankovičové a Foretové, ale nějak se to nepodařilo ukočírovat. "Contra Factum" je celkem spolehlivý bolehlav a nikdy bych neřekl, jak jednou budu na nějaké desce postrádat jasný refrén, jednoduchý slogan, něco, čeho se dá chytit. Nevím, o čem ty písničky jsou - moje chyba? Ze záplavy složitostí a mouder se občas vynoří něco vtipného ("Byl jsi mým dvorním pánem / abdikovals hned nad ránem / Nekonečný pole lán / ledabyle obdělán"), ale to jsou jednotlivosti. Booklet moc hezký, angličtina dost špatná. I přesto, že mne deska nepotěšila, mile mne překvapilo, jaký má v sobě Gába autorský potenciál. Škrtat, zjednodušovat, ať vynikne hlas (ten tu je) a melodie (pokud jsou).

Michal Koch - 7/10

Nijak mě v té soutěži nenadchla. Jisté kouzlo osobnosti nešlo Gábě upřít, nicméně falešné tóny v množství větším než malém mě prostě tahaly za uši. A tak jsem od téhle desky nečekal vlastně vůbec nic. A stalo se něco, čeho bych se nenadál. Ona se mi ta deska líbí. Myslete si, kdo chcete, co chcete, ale je to tak. Možno diskutovat, jestli je žánrově pestrá nebo už malinko různorodými nápady přeplácaná, zda by jí lehké zjednodušení neslušelo, a také jestli by někdy příliš afektovaný zpěv nešel ještě vypilovat. Ale vážení: tohle je první deska stále ještě v dobrém i špatném slova smyslu nadějné mladé zpěvačky, jehož přípravu navíc provázelo jistě svazující velké očekávání. A takovýhle debut, na kterém je co poslouchat od začátku do konce, takový se podaří málokdy. A často znějící výtka o složitosti textů se u mne obrací ve velkou pochvalu, neboť ty nejednoduché verše jsou napsány překvapivě zručně a rozhodně nejsou blbé. Nemusí snad každý zpívat má mě ráda nebo ne, trhám ostny kaktusu, nebo ano? Zkrátka nelze říci, že by nebylo co vylepšit, ale tahle deska zasluhuje uznání, protože vůbec není špatná. A to do svého bodování ze zásady nezapojuji fakt, že je Gabriela autorkou či spoluautorkou drtivé většiny písní, za což jí náleží též poklona. Jen mám drobné obavy, jak se s tím zpěvačka popasuje naživo, leč to není předmětem recenze desky.

Radek Antl - 7/10

Zpočátku jsem zapochyboval: Co dělá debut Al Dhábby mezi makroreckami, vyhrazeným výjimečným? Pak se ale kolega Michal Koch, chlapík, co v hudbě vyznává podobné hodnoty jako já, postavil posměchům na její adresu s tím, že se mu "Contra Factum" docela líbí, a dodal mi tak odvahy stisknout tlačítko play. První, dost povrchní náslech doprovodil úlek, vyvolaný hlavně ne výjimečně falešným zpěvem a celkovou roztěkaností... Při bližším ohledání jsem ale seznal, že "Contra Factum" je mi v mnohém sympatické. Práce to není zrovna nejčistší, Gábě však vrásky nečiní. (Neutáhnu to? Tak neutáhnu, proč to tajit?) Body dohání naprostou přesvědčivostí, buldočím odhodláním postavit se za svou věc a neustoupit ni krok. Nechybí zdravá agresivita, ona rvavá chuť žít, již dnes postrádá nejedna rocková hvězda. Texty mi nezřídka připadnou milé, osobité a nakonec i chytré. Vezmeme-li navíc v potaz autorskou zásluhu, která se u SuperStars často nenosí... Pasoval bych ji na mnou kdysi hodně adorovaného Landu v sukních, nebýt nehudebních aktivit plešatého pána, jenž dost možná smýšlí dobře, činí ovšem nešikovně. Jelikož však oněch aktivit jest, pronesu pouze, že Al Dhábba je pro mě dosti nadějným příslibem do budoucna, a přes nejednu výtku jí uděluji stejnou známku jako Anetě.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY