První ročník vyhledávací soutěže Colours Talents dal druhou šanci Posmrtným zkušenostem, jež v devadesátých letech neúspěšně debutovaly u velké gramofirmy. Vzhledem ke stáří a pověsti kapely by se zdálo, že z této šance vzejde dobré album. Realita v podobě nahrávky "Aither" je však jiná. Alespoň dle recenze našeho redaktora.
4/10
Posmrtné zkušenosti - Aither
Celkový čas: 55:00
Skladby: Kahleberg, Liberatión, Išlo dievča, Aither, Voo-Doo, Pehuenchos, 2 dny, Slunce, Pocta Henry Mancinimu, Monastiraki jam, Tanec nočních květin (Peristeri), Adélka, Evoluce 2002, Pro Tebe (4U), Tarifa, 2, Vlkolínec, Iguo, Moře
Vydavatel: Indies
Vyhledávací soutěž, která coby kýžený hudební objev
vytáhne na světlo kapelu, jež má za sebou dvě alba a dost možná také nejlepší léta své kariéry, je špatná vyhledávací soutěž. Už proto, že nesplnila svůj účel. Nahrávací smlouva, která vítězi vyhledávací soutěže umožní pouze několikadenní pobyt ve studiu, navíc bez producenta, je špatná nahrávací smlouva. Už proto, že většina účastníků takové soutěže nemá s profesionálním natáčením mnoho zkušeností. Deska, které chybí vkus a přesvědčivost, je špatná deska. Bez ohledu na nepříznivé podmínky vzniku, sebeoriginálnější přístup k věci nebo koncertní kvality autorů.
Dance plus latina plus jazz plus lidovka plus funk plus reggae plus hip hop plus smyčce plus kdovíco ještě. Z německé hory na Kubu, z Kuby na Slovensko, ze Slovenska do Jižní Ameriky, z Jižní Ameriky do Athén, z Athén do Španělska a odtud na Vanuatu. Čeština prolínající se s angličtinou tragikomické výslovnosti. Duševno, Voo-Doo a vzývání bohů versus civilizace a politická angažovanost. Mluvená, rádobyvtipná scénka. Záznam padajících dvojčat z 11. září spolu s projevem George W. Bushe. Melodické motivy z "Růžového pantera" a "Profesionálů". Beatbox. Může tohle všechno někdy držet pohromadě? Ba co víc, může si to myslet léty poučený muzikant? Může to vůbec někoho bavit? Jistě, může.
Pro mě je však "Aither" (čti éter - pozn. kor.)
Posmrtných zkušeností neonové srdce nad Pražským hradem - křečovitý pokus o umění, zajímavý a zábavný jen pomíjivě. Nejsem znechucen, nejsem pohoršen. Jen se mi nepodařilo najít třeba nepřítomné a třeba skryté kouzlo aranžérské přeplácanosti, jež mrví valnou část dobrých nápadů a melodií. Stejně jako objevit v místy dost falešném zpěvu Miloslava Kočího ono charisma, na něž mě upozornila řada recenzí, či přijít na chuť většině dle mého spíše bezradných textů.
P. S.: Názor, že recenze má být objektivní, je špatný názor.