Brněnská kapela Gulo čar, která ve své tvorbě míchá prvky funky, jazzu, soulu s typickou melodikou romské lidové hudby, nedávno vydala nové album "Gipsy Goes To Hollywood“ a vyrazila na turné. My jsme pro vás zachytili její skvělé vystoupení, které se uskutečnilo v rámci festivalu Jazzinec.
© Petr Tomm / musicserver.cz Kongeniální spojení energického, radostného funky s emocionálně silnou melodikou mající kořeny v romské lidové hudbě činí z brněnských
Gulo čar jeden z nejpozoruhodnějších zjevů tuzemské hudební scény. To ostatně není žádná novinka. Už před třemi roky si kapela za album "Baro drom" vysloužila Anděla v kategorii world music. Tvůrčí jádro
Gulo čar tvoří "kapelník" a baskytarista Vladimír a skladatel a klávesista Pavel Dirdovi. Bratři, kteří se na scéně pohybují už hodně přes deset let a kteří za sebou mají třeba účinkování v nadějné kapele
Synergy nebo v "doprovodném" bandu Idy Kelarové Romano Rat.
© Petr Tomm / musicserver.cz Prozatímním vrcholem jejich kariéry je ale dozajista nové album
Gulo čar nazvané "Gipsy Goes To Hollywood", které vznikalo pod vedením slovutného producenta, jinak též baskytaristy hvězdných
Living Colour, Douga Wimbishe. Tomu se na desce podařilo alespoň z části zachytit ohromnou vnitřní energii nových skladeb. Přesto, jestli si chcete vychutnat
Gulo čar se vším všudy, musíte za nimi bezpodmínečně vyrazit do klubu. To ostatně potvrdilo i jejich vystoupení v rámci programu letošního ročníku trutnovského jazz & funky & bluesového festivalu
Jazzinec.
© Petr Tomm / musicserver.cz U málokteré kapely cítíte při koncertě takovou radost a nefalšované nadšení ze svobodného muzicírování. Nadšení, které je navíc tak nakažlivé, že nikoho v dosahu zákonitě nemůže nechat moc dlouho chladným. V Trutnově si
Gulo čar získali zaplněný klub na svou stranu zhruba během patnácti minut. A pak už se jenom tančilo, pohupovalo a žaslo nad instrumentálním a pěveckým umem všech muzikantů, kteří už si stihli zahrát třeba před nesmrtelným Jamesem Brownem. Ať už to byla trubka Jiřího Majzlíka, klávesové a baskytarové exhibice bří Dirdových nebo pěvecká suverenita Ireny Horváthové. Handicap v podobě neúčasti nemocného bubeníka Libora Dirdy skupina vyřešila po svém. Za bicí soupravu si jednoduše sedl zpěvák Benedikt Mihok a bylo vystaráno. I v osmi se ale muzikanti jenom těžko srovnávali na malém pódiu, což druhý zpěvák Koloman Baláž řešil jednoduše tak, že sestoupil mezi publikum a jal se hecovat první řady.
Gulo čar střídali nové skladby, mezi nimiž čněla i bez hostujícího
Dana Bárty skvostná skladba "Manuša", se staršími kusy, občas zazněla nějaká coververze, ve které se kapela přihlásila ke svým vzorům, a dostalo se i na působivý jazzový jamík.
© Petr Tomm / musicserver.cz Ten večer však nebyl pouze o bezstarostné zábavě.
Gulo čar, v jejichž řadách je mimochodem hned několik sociálních terénních pracovníků, se ve spolupráci se společností Člověk v tísni pokoušejí na své aktuální koncertní šňůře nazvané
Likviduj! Tour poukázat na problém vytváření městských sociálních ghett. Sami pocházejí z brněnské čtvrti s vše říkající přezdívkou Bronx a jsou tudíž zářným příkladem, že cesta z ghetta je rozhodně možná. O tom před poněkud rozjíveným a ne zrovna soustředěným publikem krátce nesměle pohovořil Vladimír Dirda. A pak už se zase hlavně hrálo.
Gulo čar slavili úspěch a na konci mile rádi přidávali. Celkem snad čtyřikrát. Zdálo se, že kdyby bylo jenom na nich hráli by snad až do rána. A mě v tu chvíli napadlo, že jestli má nějaká tuzemská kapela šanci zaujmout i v zahraničí, jsou to právě
Gulo čar.
Gulo čar, New end, Trutnov, 16.3.2006