Po čtyřech albech obvykle přijde u slavné kapely čas na výběr největších hitů, nebo koncertní desku. Dnes už klasikové amerického tvrdého rocku Queens Of The Stone Age si, dobrovolně, či nedobrovolně, vybrali to druhé. Živák "Over The Years And Through The Woods" vychází v podobě audio nosiče a DVD záznamu koncertu. U kterékoliv jiné kapely by to možná byla jen nudná povinnost splnit si nahrávací smlouvu, u QOTSA je to zároveň velmi realistický záznam vývoje kapely, která se z undergroundové obskurity dokázala za několik let vyšvihnout mezi stadionové jistoty. Se vším, co k tomu patří, samozřejmě.

Snad žádná kapela v novodobé historii rocku (kromě Monkees a Sugababes) neprošla tak drastickou výměnou posádky jako Queens Of The Stone Age. Od roku 1997, kdy se QOTSA vynořili na troskách stoner-rockových klasiků Kyuss, se v kapele vystřídalo osmnáct členů (říká Wikipedia). Nejde ale o nějaké machinace nahrávací firmy, která vyhazuje škaredé členy a nahrazuje je pohlednými. Tím hlavním, kdo tahá za nitky, je zpěvák a kytarista Josh Homme, který je podle svých kolegů značně komplikovaná osobnost. Dokáže k účasti v QOTSA přesvědčit slavné rockové bohy, jako jsou Mark Lanegan (Screaming Trees) a David Grohl (Nirvana, Foo Fighters), ale na druhou stranu umí ze sestavy vyštípat dlouholeté spolupracovníky, jako jsou Alfredo Hernandez nebo Nick Oliveri. Právě s ním je spojená neslavnější epocha kapely mezi léty 1998 a 2004, která vyvrcholila vynikajícím albem "Songs For The Deaf", jež je katapultovalo do první ligy. Kapela prodávala miliony kusů a sbírala jedno ocenění za druhým, jenomže pak Homme Oliveriho vyhodil z důvodů, které nikdy nebyly úplně vyjasněny (říká se, že Oliveri zmlátil Hommeho přítelkyni, ale kdo ví?). Loňské "Lullabies To Paralyze" Homme natáčel s Alainem Johannesem z Eleven a kytaristou A Perfect Circle Troyem Van Leeuwenem. Letos tedy přišel čas na živé album, které zakončí čtyřalbovou smlouvu s Interscope. Název naznačuje, že ho máte brát jako průvodce temnými zákoutími historie kapely i Hommeho duše.

Přiznám se, že QOTSA mám nejradši na první syrové desce beze jména a spíše než stadiónový rock mi k nim sedí intimita malého koncertu. Z té ale už kapela dávno vyrostla. DVD je naštěstí pojato trochu jako hudební dokument, takže než se dostaneme na pódium v lonýnské Brixton Academy (respektive v aréně Kokos ve stejném městě), sledujeme Hommeho, jak si na ztemnělé ulici brnká "This Lullaby". Když potom už máte dost rockových klišé pochodujících kytaristů, prolíná režisér Chapman Baehler pohled na kapelu s archivními záběry alternativních členů kapely. Je to někdy trochu matoucí, když najednou za bicími nesedí Joey Castillo, ale David Grohl, ale je to umělecká licence. QOTSA samozřejmě odehrají všechny největší hity jako "No One Knows," "Feel Good Hit Of The Summer" nebo "Go With The Flow", projdou všechny čtyři desky, přidají "The Fun Machine Took A Shit And Died", nechvalně známou ztracenou skladbu (kapela pásku s hotovou písní našla až po odevzdání kompletního posledního alba), a dvě skladby z experimentálních dýchánků Dessert Sessions 9 a 10 "Fun Machine" a "I Wanna Make It Wit Chu". Koncert na DVD obsahuje dvacet písní (zvuk je v 5.1, nebo ve stereu), na CD jich je o šest méně. Pro fanoušky jsou určené bonusy, které mají skoro stejnou délku jako koncertní záznam. Zvukovou i obrazovou kvalitou to je často fans-only záležitost, ale vidět Hommeho a Oliveriho společně na pódiu s Markem Laneganem a Davidem Grohlem v rámci turné k albu "Songs For The Deaf" je k nezaplacení. Za pozornost stojí i bonusová verze "Burn The Witch", ve které s kapelou hraje i vousáč Billy F. Gibbons ze ZZ Top. Hodně zajímavé jsou i záznamy "Mexicola" a "The Bronze" ještě z časů první desky. Archivní záběry jsou doplněné komentářem členů kapely, takže můžete vzpomínat s nimi.

Co mi trochu vadí, je docela hnusný obal a žádný booklet. Trochu zarážející mi taky přijde, že ze zásadního člena QOTSA Nicka Oliveriho se najednou stal jen jeden z příležitostných kontributorů k tvorbě kapely, takový další host. Homme prostě umí pěkně přepisovat historii, co říkáte? Jinak, "Over The Years And Through The Woods" je pěkné shrnutí dosavadní kariéry kapely, která zatím nevydala špatnou desku. Doufejme, že to bude platit i nadále, ať už se kapela vydá tím, či oním směrem v té, či oné sestavě.