Při zpětném pročítání svého Top Tenu jsem zjistil, že vlastně teď poslouchám téměř jen české a slovenské nahrávky. Kdo ví, čím to je, určitě ne tím, že by naše hudba byla o tolik kvalitnější než zahraniční. Ale je to vlastně jedno - vždyť hudba je jen jedna. Jdeme do toho:

1. Richard Müller - Richard Müller a hosté
Richard Müller mě dostal už prvním a druhým albem Banketu. Skvělý (i když ne rozsahem) zpěvák, výtečný šoumen, který dokáže napsat skvělé texty i melodie nebo si je někým jiným nechat napsat. V poslední době o něm bylo slyšet hlavně v souvislosti s jeho drogovou aférou, vystoupením v "Peříčku" a podobně, což možná prospělo i publicitě této desky, která se hned po vydání dostala na první příčku v prodejnosti v naší republice. Ale v tomto případě jde počet prodaných kusů ruku v ruce s kvalitou. Horáčkovi, Müllerovi a ostatním spolupracovníkům se i přes skutečnost, že se jednalo v podstatě o "firemní zakázku", podařilo natočit album, které je stejně dobré od začátku do konce, není hloupé a zbytečné ani na chviličku a určitě se v Müllerově diskografii zapíše zlatým písmem. Ale na druhou stranu se docela těším na další album, které by snad mohlo přinést více autorských věcí samotného Richarda. Je totiž skvělý skladatel a je škoda, že svého umu využívá méně, než by snad mohl.

2. Jana Kirschner - V cudzom meste
Nějak se přihodilo, že na prvních příčkách mých nejoblíbenějších alb poslední doby jsou dva slovenští interpreti. Ale asi si to zaslouží. Ne že by album Jany Kirschner bylo kdovíjak objevné a originální, ale přece jen podobného kvalitního popu je vždy málo. Sice si nemyslím, že bych se za několik let k albu příliš často vracel, přece jen se melodie z této desky pravděpodobně časem oposlouchají. Ale třeba ne. V současné době se prostě jedná o skvělé písničky, která mi dodávají dobrou náladu.

3. Pet Shop Boys - všechno
Pet Shop Boys jsou prostě moji miláčci. Klidně se přiznám, že jsou mou nejoblíbenější kapelou a že v přístupu k nim jsem určitě zcela nekritický. Jenže oni jsou skvělí :). Vzhledem k tomu, že kromě alb mám od nich i spoustu maxisinglů a raritních nahrávek (inu fanoušek), kdykoli, když nevím, co bych si pustil, vždy něco od PSB je po ruce. Jejich letošní koncert ve Vídni mě absolutně nadchl (ten minulý rok v Praze samozřejmě taky) a už se nemůžu dočkat, až s dalšími fanoušky vyrazím v půlce července do Polska, kde budou hlavní hvězdou festivalu v Gliwicích. Pro někoho jednoduchý pop, pro mě nádherná, stále objevná a originální hudba s téměř básnickými texty. A navíc si PSB vybírají ty nejlepší světové remixéry, kteří z jejich písniček dělají další klenoty. A o tom, že jejich hudba je pokaždé jiná, může svědčit i to, že má nejoblíbenější skladba z posledního alba "Nightlife" - "Footsteps" v hlasování českých fanoušků o nejlepší skladbu z této desky obsadila až poslední místo. Nevím, proč nechápou, že je to nádhera... :)

4. Wubble-U - Petal (maxisingl)
Tenhle singl jsem sháněl několik let, abych ho čirou náhodou nedávno koupil za 29 korun. Takhle veselou a chytlavou taneční hudbu prostě můžu. Dubový remix titulní skladby je taky hodně příjemný a dvě béčka, i když ze zcela jiného těsta než "Petal", neurazí a potěší. Pouštím si to před usnutím. A po probuzení.

5. Decline - mp3 z webu
Přiznám se, že pro Decline mám slabost. A hodně mě zklamalo, že jejich nové album "Den se otočí" nevyšlo počátkem května, jak bylo plánováno, ale vyjde až v září. Do té doby často kontroluju jejich web, kde občas přibude nějaká nová (či stará) skladba v mp3. Z nové desky tam naleznete dvě verze titulní písničky z pera Tomáše Varteckého (akustickou verzi a taneční mix) a dále naprosto skvělý remix písničky "Akvárium". Na novou desku se těším jak malý Jarda, protože Decline hrají přesně ten pop (i když to umí i rockově rozpálit), který na našich rádiích chybí a který mám strašně rád.

6. Monkey Business - Why Be In When You Could Be Out
Ačkoli by repertoár desky snesl přísnější selekci, pecky jako "Party Shit" či hlavně úvodní "Saturday Night Is Over" jsou natolik skvělé, že celé album poslouchám často a rád. A navíc je mi na nich sympatické, jak se starají o svůj oficiální web.

7. Tata Bojs - Futuretro
Sice už ne úplně nejnovější deska, ale rozhodně skvělá. Tata Bojs opět dokázali, že chtějí na každé nové nahrávce být jiní, originálnější a lepší. Tentokrát se rozhodli jít více k tanečnějšímu zvuku a rozhodně udělali dobře. A nic na tom nezmění, že mou nejoblíbenější písničkou je úplně jednoduchá popůvka s názvem "Maličká".

8. Různí - Compact Disco
Domácí výběry s taneční hudbou jsou mým prokletím. Mám je totiž asi všechny (samozřejmě TÉMĚŘ), všechny se mi líbí, ale na druhé straně jen těžko dokážu odlišit skladbu od skladby. Má je cenu poslouchat jen celé, jednotlivé písničky si těžko vytáhnete. Ale líbí se mi snaha Intellygent Recordings (v tomto případě) a dalších umožnit mladým nadějným projektům alespoň takto se se svou tvorbou prezentovat. Doufám, že se konečně dokopu k tomu, abych napsal recenzi...

9. The Mission - Neverland
The Mission se nikdy nijak zvlášť neposlouchal, ale asi před třemi lety jsem si na kazetě v jednom výprodeji náhodou koupil toto album a úplně mě uchvátilo. A asi před měsícem jsem ho někde asi za stovku uviděl na cédéčku a samozřejmě skončilo u mě doma a opět jej sjíždím tam a zase zpátky.

10. Wanastowi Vjecy - Hračky
Ačkoli mě nové Wanastovky zklamaly přeprodukovaností a absencí hitových písniček, na jaké byli Kodym s P.B.CH. vždy machři, přece jen je novinka stále lepší než většina ostatní domácí tvorby. Doufám, že dalším albem se opět vrátí mezi mé nejoblíbenější kapely, protože jejich "Lži, sex a prachy" stále považuji za jednu z nejlepších "porevolučních" nahrávek.

To tedy poslouchám já. A možná, že něco z toho posloucháte i vy.