Už někdy po sedmé večerní jsme se brodili tou úchvatnou nahnědlou sněhovou břečkou k rockovému klubu Golem. Došli jsme sice "trošku" dřív, protože koncert začínal až kolem desáté, ale zase jsme měli možnost vidět zvučení a další procedury, kterými si nástroje a reprobedny musí před koncertem projít. Celkem jsem byla zvědavá na One Season Band, ale k mému nemalému překvapení jsem zjistila, že na programu bude ještě předkapela. Ta ovšem v harmonogramu, jenž byl k sehnání na sajtech Golemu, nebyla. Nažhavení publika se ujala grupa Radiojam. Dle mého se sem jejich tvorba moc nehodila. Je pravda, že svou hudbu dělají dobře a mají to chlapci promakané, jenže ušiska, která se těšila na rockový cvrkot, byla zklamána a musela si nějakou tu půlhodinku počkat. Zklamání a neuspokojenost hudebního zážitku byly umocněny takovou klidnou jednotvárností. Neříkám, že je to špatně, prostě to nudilo. Bubeník Marek Šlapanský patří ke zlínské bicácké špičce, a jeho bubnování bylo jako vždy kvalitní, a pan kytarista svůj projev také náležitě prožíval. Ale to nestačilo. Našli se dokonce i tací, kteří - jen co Radiojam dohráli - zvedli kotvy a Golem opustili. No co naplat, proti gustu žádný dišputát.

Michal Pavlíček dal někdy před čtyřmi lety dohromady náhodné uskupení, které si začalo říkat One Season Band. Spolu s kytaristou René Ryparem, svým synem coby bicmenem, zpěvákem Tomem Hajíčkem a basákem Milanem Cimfem ukazují publiku ojedinělá a energií kypící představení. René je vystudovaný kytarista a při koncertu je z něj cítit, že právě pro tuto hudbu se narodil, že to je jeho území. Tomáš Hajíček není žádná monstrózní příšera, jak ho mnoho lidí vidí. Je to příjemně výřečný člověk, který umí dokonale strhnout publikum. Když se hledal zpěvák do této formace, nemohlo být vybráno líp. Michal Pavlíček je jméno samo o sobě a můžu jen potvrdit, že tento člověk patří ke špičce. Prostě rockoví mágové pospolu v celé kráse. Každý do hraní dával ten správný chemický kousek, aby to vytvořilo ideální kumulaci výbušného náboje, kterým za chvilku načichla každá píď sálku. "No konečně!!!" znělo z úst rockerů prodírajících se davem dolů před jeviště, jen co se muzikanti začali pohybovat na pódiu.

Koncert je v plném proudu, energie všude okolo a Tomáš Hajíček dává pořádně zahulit svým melodicky vyřvaným hlasivkám. Jakmile formace předstoupila před publikum, bylo jasně vidět, kdo je tady pánem. Ale přece... Až teď, jak se koncert pořádně rozjel, šlo poznat, že nějaká ta nervozitka na začátku byla. Teď se už do hraní zapojovali skutečně všichni, vzájemná komunikace mezi muzikanty se rozproudila kosmickou rychlostí a dosahovala čím dál vyššího stupně: Milan Cimfe spolu s Tomem skákali na pódiu a všichni si hraní úžasně užívali, René s Hajíčkem hráli ve skupině Krucipüsk (jednou jsem měla možnost vidět jejich živé vystoupení a stálo to zato). Věřím, že kdyby v Golemu bylo víc lidí, podlaha se bude třást a strop drolit.

Je tak jedenáct hodin a jamové uskupení jede na plný plyn. Koncert se sice pomalu blíží ke konci, ale nevadí, Milan třepe hlavou při povedené předělávce od The Prodigy. Pak ušní bubínky rozechvěje dalších pár skladeb. Michal Pavlíček kytarista odbíhá sprintem do zákulisí. Co to? Přiskřípl si prst, asi za deset minut se objeví na pódiu a s omluvou oznamuje úraz. Skupina odehraje ještě tak dvě skladby a Tom Hajíček odchází se slovy "Jdeme se podívat, jak je Michalovi, je to přece jen kamarád. Možná se ještě vrátíme, dejte zatím pivko...". A je půl dvanácté a výborný koncert skončil. Bohužel měl malou reklamu - jeden z důvodů, proč tak skomírala návštěvnost. Band na jednu sezónu se rozutekl do zákulisí, někteří ještě uklízí nástroje a návštěvníkům nezbývá nic jiného, než se zaobalit do vrstev látky a vydat se do mrazivého lednové skororána.

One Season Band, Golem, Zlín, 20.1.2006