Byl to den blbec. Nedařilo se mi vůbec nic. Můžu tudíž hovořit o štěstí, že se mi do Roxy vůbec podařilo dorazit. Ještě že tak. Kvůli tomu koncertu úterní den stál za to. Die Happy dokázali smáznout černý puntík, který se už pomalu v mé hlavě ten den začínal rýsovat. Do Roxy jsem vstoupila přesně s prvními tóny hudební produkce kapely Jaksi taksi. Velmi nepříjemně mě překvapila minimální zaplněnost klubu. Pár lidí na baru, partička poskakujících puberťáků pod pódiem a to bylo všechno. Jaksi taksi i této malé skupince lidí zahráli pár svých songů s plným nasazením. Nenadchli, neurazili. Předvedli standardní punk – rockový nářez, obohacený nepříliš kvalitními texty.

Během vystoupení mladíků z Jaksi taksi se řady diváctva trochu rozšířily, takže Die Happy už naštěstí nemuseli zkoumat vzorek podlahy v Roxy. Po krátkém intru se za bicími objevil Jürgen Stiehle a chvíli po něm zbytek kapely s Martou Jandovou v čele. Jako první spustili "Bitter To Better" ze stejnojmenné poslední desky. Marta od první chvíle dokázala svým projevem a bezprostředností strhnout diváky. Prostor mezi jednotlivými písněmi pak prokládala nadšenými proslovy o Praze a místních fanoušcích, se kterými samozřejmě sklízela velký úspěch. V její prospěch lze říci, že komunikaci s publikem zvládá bezchybně, nehází jen tak ledabyle slova do davu, to, co říkala, mělo hlavu a patu. Nechyběly ani vtípky na adresu jejích spoluhráčů, kterým samozřejmě chudáci chlapci nerozuměli. V průběhu téměř dvouhodinové show Die Happy naservírovali pražskému publiku deset věcí z nejnovější desky "Bitter To Better", jež okořenili několika singly ze starších alb, které fanoušci přijímali s nadšením. Nechyběly ani songy, které se objevily pouze na německé verzi posledního alba. Ani ty však nenechaly publikum chladným.

Během druhé poloviny koncertu už s Die Happy pařilo celé Roxy a také kapela se rozjela. Kytarista Thorsten Mewes začal anglicky komunikovat s publikem, o chvíli později navázal dokonce zpěvem úryvku písně od Oasis. Po odehrání základního setlistu se kapela vrátila ještě dvakrát na pódium. Z přídavků mě nejvíce zaujala melancholická věc "Slow Day", která zřejmě nejen Martě vehnala slzy do očí. Celý koncert zakončila melodická píseň "Stranded", která zakončuje i album "Bitter To Better" a patří k tomu nejlepšímu, co se na čtvrté desce Die Happy dá najít. Krátce před desátou hodinou se kapela chtě nechtě musela s publikem rozloučit. Marta v závěru projevila přání zase se do Prahy vrátit. Snad to jí i kapele místní pořadatelé umožní. Pokud ano, budeme se těšit.

Setlist Die Happy: Bitter To Better, Weekend, Love To Hate You, Big Big Trouble, Perfect, Big Boy, Colourblind, Wrong + 5 p.m., Inside, In Love, Like A Flower, Cancer, I Am, Goodbye, Don't Be Scared, Blood Cell Traffic Jam, Slow Day, Supersonic Speed, Maniac, Stranded

Die Happy, Jaksi taksi, Roxy, Praha, 29.11.2005

Fotogalerie: