T-Mobile Aréna ani nestačila vydechnout a dva dny po bouřlivé noci Daniela Landy ji čekala další show. Support Lesbiens jako by nepočítali s tím, že mají velkou posluchačskou základnu, a tak se jim už podruhé stala stejná chyba: Podcenili své fanoušky a pro velký zájem museli koncert opět přesouvat do větší haly. To bylo samozřejmě, co se komfortu a akustiky týče, jedině dobře, ale jedno mínus to mělo. Kvůli ledu pod položenými parketami byla obrovská zima! To pocítila hlavně předkapela Another Way, která na vymrzlé pódium nalétla velmi nalehko. Nicméně se kluci snažili, leč se jim z divácké strany dostávalo jen malé pozornosti. Ale já jsem byl mile překvapen. Tahle táborská kapela v sobě měla plno energie. Písničky "Anything About Me" nebo "Only Stars" se mi dost líbily. I když pravda, slyšel jsem je poprvé. Another Way mi chvíli přišli jako Pearl Jam, chvíli jako Kings Of Leon a chvíli zase jako jejich kamarádi Roe-Deer. Každopádně to dohromady znělo moc dobře. Minimálně nikoho neurazili. Po asi pětatřiceti minutách si zabalili svá fidlátka a přenechali plac bedňákům. V tuto chvíli zakryla veškeré dění na scéně černá plachta.

Ta po první ráně do bicích spadla a Support Lesbiens odstartovali svou show. Světla se roztočila po celé hale a na pódiu bylo najednou všude plno Kryštofa Michala. Ten trochu nervně poskakoval za pódiem už nějakou tu chvíli před začátkem, ale s výstupem na plac už z něj všechno spadlo a byl ve své kůži. Svými gesty dokázal promrzlé diváctvo velmi rychle zahřát. To samozřejmě všichni ti, co už měli plné zuby grogu, ocenili a T-Mobile Aréna se roztančila. Hned jako druhá písnička zazněla "Bet My Soul" trochu v jiném kabátku, než ji známe z "Regeneration", a nutno dodat, že v kabátku slušivějším a našláplejším. A nebyl jsem sám, kdo ji rozpoznal až po chvíli. Po "Too Late My Son" a ze zatím poslední desky "Midlife" pocházející vypalovačce "She Lives In Men" se dostalo na řadu "Cliché". Ti, co si chtěli s lesbičkami zapět, dostali poprvé šanci. Kryštof Michal si bral slovo prakticky mezi každou písní, slyšeli jsme od něj i to, co by mnozí nečekali. Ať už to bylo pár připomínek k naší politické scéně, nebo jeho více či méně vtipné zážitky z dětství. Jednou se dokonce zamotal a řečí připravenou ke skladbě "So Deep In" uvedl omylem "Meditating". I mistr tesař... Jestli je ale v něčem profík, tak je to zpěv naživo. Zvládal téměř bezchybně celý koncert s lehkostí a samozřejmostí sobě vlastní a hlavně mu bylo rozumět, čehož si je třeba u anglicky zpívající kapely cenit. Při "On My Line" se natáčel videoklip, a tak jsme byli svědky maximálního výkonu a na šesti telestěnách probíhala originální animace podpořené inteligentními světly.

Na podporu reedičního vydání prvních dvou alb "So, What?" a "Medicine Man" zazněly tři skladby, a to sice "'Cause It's Too Late", "No Brain No Pain" a "Medicine Man". Ti, kdo znají Support Lesbiens převážně z rádia, zůstali s otevřenou pusou koukat, co tahle kapela umí provozovat za hluky. Kytary ostré jako břitvy a hutný sound nám dal vzpomenout na doby dávno minulé, kdy ještě chlapci vládli klubové scéně. Rozhodně to bylo ohlédnutí příjemné a koncert tím získal větší šmrnc. Aby nás přesvědčili, že si opravdu mohou zahrát, co chtějí a kdy chtějí, spustili na barových židličkách akustickou verzi "Someone Else's Lies". I když tím hodně po vzpomínkovém setu hodně prudce zatáhli za ruční brzdu, byla to skladba zahraná nádherně a precizně. Hlavně kytara Reného Rypara kouzlila moc pěknou melodii. Tenhle akustický kousek by stálo za to zaznamenat. Následovaly hitovky "Sweet Little Something", "In Da Yard" a "Let's Dance" s promítáním videoklipu na telestěnách. Po vynikající "M.F. Stealing" se kapela odebrala do zákulisí, aby na pódium vešel moderátor Libor Bouček a vyjukaným, zjevně nic netušícím Support Lesbiens předal společně s ředitelem Sony BMG platinovou desku za dvacet tisíc prodaných nosičů. Jako přídavek zvolili Support Lesbiens to nejlepší z "Regeneration", tedy "Bubblebrown", "Fisherman's Friend" a "Please Look At Me". Jistoty, které nemohly zklamat. Definitivní tečkou byla píseň, kterou Kryštof Michal nazval jako "Pojďte si zazpívat tudutututudututu", samozřejmě se jednalo o "Let's Just Sing".

Narozdíl od kolegy Ondřeje Ševely, který nebyl s akustikou konceru Daniela Landy spokojen, já jsem na Supportech spokojen byl. Zvuku opravdu nebylo tento den co vytknout. Osobně si myslím, že rošáda v obsazení Support Lesbiens pomohla a kapela je přesvědčivější a kompaktnější. Momentálně jsou ve složení Kryštof Michal (zpěv), René Rypar (kytara), Jan Deliba (baskytara), Tomáš Novák (bicí) a Hynek Toman (kytara). Ukázali se jako sehraný kvintet, kterému to šlape víc než kdy jindy. A navíc dokážou potěšit opravdu všechny. Jedna z mála českých kapel, která má tak široké spektrum posluchačů, se ukázala ve skvělé formě.

Support Lesbiens, Another Way, T-Mobile Aréna, Praha, 9.11.2005

Fotogalerie: