Tomáš Savka prokazuje, že si osvojil jednu základní dovednost, která je při kariéře v předváděcím obchodě velmi vítaná: Umí být vidět. Hraje v muzikálech, zpívá na slavných narozeninách, moderuje pořady naplněné až po okraj legrandou a dobrou zábavou vůbec, ba dokonce zakouší hereckou profesi i v seriálu. Koho že hrál? No sám sebe přece, toť reklama z nejlepších. K tomu zasmušen novinářům vypráví, kolik hodin denně tráví v konzervatoři Jaroslava Ježka, aby bylo jasno, že jeho život je zasvěcen především hudbě. Zkrátka umí v tom chodit, to nelze Tomášovi upřít stejně tak jako pracovitost. Ale má také natolik co říct, aby to vystačilo na dobrou desku?

Jsem z té nahrávky poněkud rozpačitý. Bylo by asi poměrně snadné napsat dlouhý seznam toho, co je na ní špatně, a konstatovat smutně, že tudy cesta nevede. Jenže stejně tak by bylo možno udělat seznam toho, co je na desce v pořádku, co funguje. Asi by nebyl tak dlouhý, ale pár položek by taky měl. V první řadě Tomáš zpívá jenom dobře. Když jsem jej v dobách té slavné soutěže slyšel zpívat "We Are The Champions", bylo jasné, že tenhle kluk má hlas od boha. A když rozjel klasický swing, nebylo pochyb o tom, že to je jeho parketa, do které dokáže dát i ten správný cit. A tak v písních, které alespoň trochu swingují, tedy "Žít", "Modrý z nebe" nebo "S.T.O.M.", má jeho projev přesně odměřenou dávku ležérnosti, která k takové hudbě patří, aniž by zpěvu chyběl náboj. Jen ta živá dechová sekce mohla být zaranžovaná nápaditěji, což nic nemění na tom, že Savka je ve swingu prostě silný v kramflecích (ostatně ona zmiňovaná soutěž to v příslušném kole potvrdila) a kdyby se věnoval tomuto žánru, snad bych si jeho desky i kupoval. Problém je ale v tom, že Tomáš moc dobře ví, že swingové desky prodá pár kousků a ne tisíce. Proto je základem alba popík. Popík občas ještě slušně šlapající se zajímavými smyčcovými vyhrávkami (bohužel hranými na klávesy) v písni "Bára", ale to je vše. Zbytek tvoří většinou plytké a přeslazené melodie líně se převalující, které zaujmou pouze v případě, že se nemůžete zbavit dojmu, že jste to už někde slyšeli ("Mě to nebaví"), ale nemůžete si vzpomenout kde. Ovšem řešit to nebudete, protože jsou stejně všechny neuvěřitelně nudné.

A nudí-li melodie, hrozí vám, že se zaposloucháte do textů. Upozorňuji však, že je to na vaše riziko, a neříkejte, že jste nebyli varováni. "Jak se zdá, tak stále smůlu mám / a tím víc po ní šílím. / Častokrát ty jiné odmítám / a možná, že se mýlím. / Mám sen, za ním si budu stát, / jednou ji potkám a pak se budu smát, / vám všem, co mi stále nevěří, / vím, co jí řeknu, až mi vstoupí do dveří." Být Tomášovi patnáct, tak bych chápal, že to zpívá. Ale v jednadvaceti? Ale perly se bohužel nacházejí i v hudebně vydařených kouscích: "Neslibuju modrý z nebe / nabízím jen sex / neotálej čas tak utíká. / Neslibuju modrý z nebe / nabízím jen sex / jestli tohle nevydejcháš, jó / tak si běž." Alespoň že se texty v podstatě ve všech případech slušně rýmují, byť třeba střídání typu verše v jedné písni nesvědčí o přílišné řemeslné zručnosti textaře. A ještě jedno varování: Nedívejte se do bookletu! Ta podivná fotka na obalu je jen začátek záplavy někdy jen nevkusných, jindy až směšných snímků Tomáše, kterou booklet oplývá.

"Já teď mám snad víc, než jsem chtěl, / cítím sám nutnost změn, / takhle dál mě to nebaví..." zpívá Tomáš v jedné písni. Dobrá, beru jej za slovo a doufám, že ony změny s příštím albem přijdou. A budou-li směřovány ku swingu a žánrům podobným, bude nač se těšit. Ale takhle to příliš nebaví ani mě.