Každý lidský element této planety se svým způsobem rozvíjí podle svých potřeb, mění nálady a zcela bez varování vypustí nečekaná rozhodnutí. Timo Maas to nejdříve naplno rozjel za gramci, posléze začal dělat do remixů a jeho jméno začalo postupně stoupat do respektovaných rovin taneční muziky. Teprve pak s určitou jistotou své pozice natočil velmi povedenou desku "Loud". S druhým albem vůbec nechvátal a z prvních poslechů se zdálo, že tento původem Němec vlastně ani pořádně neví, kam by se nejradši pořádně vydal. Jako by cítil rozkol mezi tím, zda chce dělat klubovou muziku, nebo zkusit něco jiného. "Pictures" není žádnou čistě rozjuchanou deskou k tanci, naopak je to zahalený opar elektroniky s mnoha vokálními čísly spřízněných duší. Hvězdná esa se tedy střídala za mikrofony jako na běžícím pásu. Největším přispěvatelem se stal leader kapelky Placebo Brian Molko, který si podobný počin vyzkoušel s Alpinestars v kompozici "Carbon Kid", ta bodovala coby singl z desky "White Noise" (2002). Dále tu v tichosti vystoupila Neneh Cherry a minulou zkušenost si možná i s radostí zopakovala Kelis - "4 UR Ears" není rozhodně takovým průšvihem jako její pražský koncert.

Pokud na "Loud" byla kupa prvků deep trancu, techna a breakbeatů, tak na novince Timo rozhodně nikam s tempy nechvátá. Více si hraje se zvuky a mašinkami, nechybí živá basa a nespočet kytarových a smyčcových smyček. Trochu se nechal zviklat současnou electro scénou a ani hip hop nebo náznak r'n'b mu neunikl. Timo Maas jde s dobou a možná se mu i podařilo najít cestu ven z bludného kruhu, ve kterém se taneční muzika už nějaký ten pátek beznadějně motá. "Pictures" je ukázkový exkurz do místy temněji zabarvené elektroniky a Timo je chytrý alchymista, jemuž stačí i minimum nápadů k povedenému výsledku.

Po úvodní smyčci zaobalené předehře "Slip In Electro Kid" dostane prostor Brian Molko. Titulní "Pictures" se rozvlekle hýbe v rytmech a její tajemnost si postupně získá vaši náklonnost. Pilotní singl "First Day" je ze tří skladeb zpívaných Brianem (v této mu vypomáhá i zpěvačka Jokate) evidentně nejslabší díky komerčněji lapenému duc duc kompromisu, ale i tak je stále velmi dobrá. Vrcholem spolupráce dvojky Maas-Molko je "Like Siamese", která by mohla najít místo i na placce Placebo - je to důmyslný kytarový hymnus, který se kvapem vryje pod kůži. Lehce zmateně působí pokus o skloubení hip hopu s ethno fusion pojmenovaný "Release" s rapperem, který si říká Rodney P. "Devil Feel" s vokálem dvojice Marc James a Anthony Tombling Jr. je indie popovkou, která by slušela i takovým Depeche Mode. Kelis a její "4 UR Ears" slušně šlape, ale není to samotný vrchol "Pictures". Instrumentální kousky "Big Chevy" a "Enter My World" (se samplovaným vokálem "Symphony Of Voices") bodují pro svou rozmanitost nápadů. Vrcholem však je spojení zpěvaček Jokate a Neneh Cherry v beatově pulsující a dramaticky se vyvíjející kompozici "High Drama", lepší song v tomto oboru snad letos nevyšel.

Timo Maas se rozhodl elektronicky zpracovat zručně vybrané kousky pomyslné skládačky nápadů své obojetné virtuální paměti. "Pictures" najde oblibu u hledačů zahalených zvukových experimentů. Nejedná se ale o prvořadou směsku k tanci, k tomu by mohly spíše pomoci remixy na singlech. Timo na druhé desce klade důraz na zvukový výměnný obchod, který ovládá od svého mixážního pultu, jehož vstupy nejsou jen samplery a jiná elektrikou napájená udělátka.