Billy Corgan na opravdu sólové a elektroničtější dráze

02.08.2005 13:00 - Ondřej Pravda | foto: facebook interpreta

Poté, co náhradník slavných Smashing Pumpkins, kapela Zwan, vydala jen jedno album a pak se rozešla kvůli neshodám, hlavní motor obou, skladatel, kytarista a zpěvák Billy Corgan přichází se sólovou deskou "TheFutureEmbrace". Nečekejte ostré kytary, Corgan využil možnosti syntézátorů a prezentuje se spíš pomalejšími atmosférickými skladbami.
7/10

Billy Corgan - TheFutureEmbrace

Skladby: All Things Change, Mina Loy (M.O.H.), The Cameraeye, Tolovesomebody, A100, Dia, Now (And Then), I'm Ready, Walking Shade, Sorrows (In Blue), Pretty, Pretty Star, Strayz
Celkový čas: 45:29
Vydavatel: Warner Music
Smashing Pumpkins byla sice kapela (trocha historie), ale stejně bylo jasné, kdo je jejím tahounem, ač se zbývající členové prali o své místo na slunci. A Billy Corgan byl poslední, kdo by se zdůraznění svého podílu bránil, na to jeho ego bylo příliš velké. Po rozpadu své slavné kapely, k čemuž jeho charakterové vlastnosti určitě přispěly, se Corgan pokusil sám sebe omezit a vytvořil zdánlivě pohodovější Zwan, což se však už po jedné desce ukázalo jako nefungující - na svém blogu si vylil srdíčko, co všechno bylo a je špatně. Nyní tedy Corgan dospěl k očekávatelnému rozhodnutí přijít na trh pod svým jménem.

Ti, co slyšeli masami docela nepřijaté "Adore", které od kytar trochu ustoupilo směrem ke klávesám, možná nebudou překvapeni, jakou cestou se Corgan na sólovce dal. Rozhodně neplatí, jak se často stává, autorovo dřívější prohlášení. Kytarových riffů si tak moc neužijete, když, tak prohnaných přes různé mašinky, echovaných nebo jen v pozadí, takže v hybnějších kouscích "Mina Loy (M.O.H.)", "A100" nebo "Walking Shade" se vybaví Depeche Mode na desce "Ultra" - že by vliv Alana Mouldera, známého mixéra, který spolupracoval s oběma a kterému Corgan speciálně děkuje?

Deska neoplývá žádnými hity na první (ani na druhý) poslech, což je částečně nevýhodou, protože skladby mohou snadno splynout. K tomu přispívá i Corganův zpěv, který moc poloh nikdy nedosáhnul, a někomu mohl jít určitou "umečeností" až na nervy. Na druhou stranu má Corgan a jeho spolupracovníci (kromě již zmíněného Mouldera především spoluproducenti Bon Harris z výborných už neexistujících Nitzer Ebb a Bjorn Thorsrud) prostor na to pohrát si s náladou, vzhledem k výše zmíněné krizi temnějšího charakteru. Svou roli tak splní syntezátory, ke kterým se hodí "laptopově" znějící (čti naprogramované) rytmy. Deska je celkově poklidnější, Corganův zpěv je spíše mluvením, ale v téhle podobě hudbě konvenuje dobře - viz poslední minimalistická "Strayz".

I přes "programovou" nehitovost nemá deska tolik slabých momentů, spíš je monotónní, což se daří narušit vložením hybnějších kousků mezi ty ostatní. Asi nejslabší je hned úvodní věc bez výraznější melodie podtržená umělým rytmem. Třetí "The Cameraeye" je coby pomalejší atmosférická skladba vhodnější představitelkou celé desky než nic moc singl "Walking Shade". V dobrém překvapí osobité pojetí hitu batří Gibbů s lehkou úpravou spellingu "Tolovesomebody", účast Roberta Smithe z The Cure je jen třešničkou na dortu, tím hlavním kladem je první a poslední opravdu melodie. Zajímavé na coveru je, že takto není inzerován nikde v bookletu. Ale že Corgan covery umí, ukázal už na "Never Let Me Down Again" do Depeche Mode. Nechci provokovat, ale kdyby Corgan udělal desku jen s covery, mohla by být dost zajímavá.

Je otázka, nakolik posluchači zvyklí na Smashing Pumkins budou mít trpělivost a chuť následovat Corgana do jeho hlavy a nelitovat upozaděných kytar a mála melodií. Ale jako soundtrack k jeho dost otevřené zpovědi o vlastních problémech (booklet je reflektuje dobře) tahle synthi-podoba docela ujde a možná zaujme ty mladší, nezatížené jeho plus minus grunge minulostí. Deska vydrží na víc poslechů a mezitím můžete přemýšlet, jestli má opravdu cenu, aby reinkarnoval "tu slavnou kapelu".


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY